Uzemnění, prostupy a betonování základů

Pro uzemnění jsem použil zemnící pásek FeZn 30x4, do základů se vešlo kolem 60 m. Pásek jsme s tátou položili za dopoledne. Zemnění jsme dali jen kolem dokola, pod nosné zdi uvnitř domu jsme pásek nedávali. Rohy jsme spojili spojovací svorkou a přestříkali gumoasfaltem ve spreji, kvůli korozi. Na každém rohu jsme vytáhli pásek a nechali koukat cca 1 m na zem pro hromosvody. Důležité je také vytáhnout uzemnění do místa, kde bude el. rozvaděč. Uzemnění jsme ve finále podložili pomocí betonových dlaždic, aby neležel přímo na zemi.

Začínající stavbou jsem zajistila stavební dozor, který nám povede stavební deník kvůli kolaudaci, a i tak nějak je člověk víc v klidu, že to někdo zkontroluje. Hned mě upozornil, jestli máme archeologický průzkum. Já ho naštěstí udělala, ale zrovna nedávno mi psal kamarád, že ho nemá a je to velký problém, tak bacha na to .

Ahoj, ze svépomocí.cz jsem čerpal mnoho informací, tak musím taky přispět svojí troškou do mlýna. O tom, jak postupovat a jaké technologie zvolit, je tu celá řada článků a příspěvků. Já jsem svůj příspěvek pojal trochu jinak.  Níže bych se rád podělil o moje chyby, přešlapy nebo rozhodnutí, které bych dělal jinak. Takže podrobný návod zde určitě nenajdete.

Jak už jsme psali dříve, tak dům jsme se rozhodli místo zakázky na klíč postavit z větší části svépomocí.Po důkladném zimním studování videií, čtení článků a studia stavebních postupů zejména na webu Svépomocí.cz jsme se plni odvahy vrhli do stavby našeho vysněného budoucí domu. O tom jak výstavba domu probíhala, popř. nějaké rady a tipy, tak o to se s vámi podělíme v následujících týdnech v tomto malém seriálu.Velkou komplikací a zároveň výhodou byla světová pandemie Covidu, která do našeho stavebního snažení významně zasáhla. Komplikace se zavřenými obchody jsme díky předobjednanému materiálu zvládli. Navíc častější volno a nemožnost cestovat se nakonec při stavbě i hodili.

Musím říct, že tohle zatím byla nejhorší část stavby (i když nás velká část teprve čeká). Většinu informací a postupů beru z videí stavíme svépomoci živě a e4dům svépomocí. Bohužel, u tohoto to nebyl dobrý nápad. Tedy, ne, že by to na videu dělali špatně, ale vypadlo to mnohem jednodušeji, než jaké to bylo.Každé "klubo" zemnícího pásku FeZn 30/4 mělo myslím kolem 25kg, což se dá zvládnout, pokud to chcete pouze přenést, pokud s tím máte nějak pracovat, už je to trochu něco jiného. Už jen rozdělat spojky "kluba" mi dalo trochu zabrat, ale nějak se to za pomoci šroubováku a kladiva zvládlo (jak se to má skutečně rozdělávat nevím, po skončení už jsem zemnící pásek nechtěl ani vidět). Po rozdělání pozor, protože pásek je tam namotaný na sílu a je silně nepoddajný, tudíž se okamžitě vyroluje z a bez rukavic by to mohlo bolet.Na videu stavíme svépomoci pásek Pavel Tesárek úplně na pohodu roztahuje, pásek mu uprostřed výkopu na zemi a nevypadá to, že by to bylo nějak namáhavé. Opak je ale pravdou. Měl jsem sebou jen ženu, která stála na jednom konci pásku a když jsem se jej snažil rozmotat, abych jej uložil, ženu to div nezvedalo ze země. Nemluvě o tom, když jsem měl jít do zatáčky, to byla operace pomalu na 20 minut a hodně sprostých slov lítalo okolo. Ženě jsem slíbil, že celou přípravu budeme mít za +-3h hotový... no... byli jsme tam přes 7h, aby to bylo vše připravený.

Tepelná izolace zasahuje od cca 30 cm nad finálním terénem 70 cm pod zem.Na izolaci soklu jsem objednal perimetrický polystyren DEK Perimetr a lepící pěnu na polystyren. Celkem bude na domě 15 cm vrstva polystyrenu skládající se ze dvou desek – 10 cm deska bude uložena na výšku. Bude zasahovat po celé výšce. Na tuto desku bude přilepena 5 cm deska „na šířku. Ta bude zasahovat od vrchní hrany 60 cm dolů.

Podle výkresu bychom měli mít pod deskou štěrkové lože, tedy vrstvu kameniva vysokou 250 mm. Než ale začneme kamenivo do desky ukládat, podklad si řádně zhutníme a případně doplníme materiálem z původního výkopu.Příprava mezizákladového prostoru, tj. prostoru mezi základovými pásy a nadezdívkou, patří mezi nejdůležitější kroky přípravy základů. Tato vrstva je důležitá proto, že betonová deska, která bude nahoře, musí být celoplošně podepřena. Pokud tedy tato vrstva nebude z vhodného materiálu a začne v průběhu let sedat, stane se z betonové desky stropní konstrukce.K hutnění nám poslouží tzv. žába, neboli vibrační pěch.Pokud se rozhodneme materiál pod štěrkové lože doplňovat ve větší výšce, je nutné hutnit postupně po vrstvách. Přičemž výška jednotlivých vrstev nesmí přesáhnout 30 cm.

Tento systém desky byl pro mě do doby, kdy se mi dostala projektová dokumentace do ruky absolutní neznámá. Do té doby jsem znal jen desky klasické, s hutněním podložím uvnitř desky a maximálně jsem slyšel něco o pěnoskle. V kostce o tom to systému: ,,Základový systém ELEGOHOUSE je řešení, které eliminuje většinu nevýhod zmíněných postupů pro stavbu základových desek. Inovativní systémové řešení využívá kombinaci osvědčeného zakládání na pásech s horní samonosnou betonovou deskou, která je navržena podobně jako stropní konstrukce – není tedy závislá na provedení a stabilitě hutněného podsypu. Desku tvoří nosníky a masivní polystyrenové vložky. Ty slouží jednak jako tepelná izolace pod deskou a zároveň fungují jako ztracené bednění při betonáži. Tím, že je tepelná izolace nedílnou součástí konstrukce a pevně k ní přiléhá, aniž by však byla vystavena tlaku celé stavby, je dosaženo vysoké spolehlivosti a účinnosti." zdroj: www.tzb-info.cz Něco o systému už vím, ale to je jen teorie, praxe je vždycky horší. Na internetu jsem tedy hledal více informací o tom, jak desku svépomocí vystavět, ale moc se nedařilo. Shlédl jsem několik videí, ale ty mi sice na některé otázky odpověděli, jiné zase přinesli. Jedna z věcí, která mě zarazila bylo, že ve videu jsem viděl dřevěné hranoly uvnitř desky. Asi nějaké podpěry si říkám. Otázka je, kde a jak je vystavět. Tu jsem nikde nedočetl. Pokud jste nyní ve stejné fázi jako byl já, myslím, že můj článek Vám rázem pomůže vše vysvětlit. Teď tedy už k samotné realizaci.

Představa toho, jak se začíná pracovat na základové desce, mě nabíjela obrovskou energií a všechny neúspěchy tlačila do kouta do chvíle, než se na desce opravdu začalo dělat. Opravdu jsem věřil tomu, že jak se s pracemi započne, už nás nic nezastaví. Studená sprcha přišla…… Ne. Ledová sprcha přišla asi rovnou z doby Ledové a trvala až do doby, než se deska vylila. Z mých článků se může zdát, že si moje neúspěchy cucám z palce…..kéž by to byla jen z poloviny pravda. Od srovnání terénu a zaměření rohů se čekalo neuvěřitelnou dobu, konkrétně 3 týdny na to, až se počasí umoudří a alespoň chvíli přestane pršet. Ač byly předešlé roky suché jako anglický humor a globální oteplování ve zprávách bylo už tematicky vyždímané, jako týden před výplatou, letos…..letos je deště, že když jste začali sekat trávu, zezadu vás už zase šlehala do zad. Déšť je něco, co nepodceňuji a jako možná jeden z mála, mě tíží svědomí nad plýtváním. Ovšem proč letos! Proč sakra letos, když jsem mohl po všech peripetiích s úřadem, sousedy, dotčenými orgány a jinými prazvláštními orgány o kterých jsem slyšel poprvé, konečně začít stavět. Proč je deště tolik, že většina změnila gumáky na overally z igelitu. To ví snad jen…. {{gallery|wholeWidth/}} V den, kdy jsem se domníval, že už mohu konečně kopnout, přišel slejvák, jako když někdo otočí plný kýbl vzhůru nohama. Člověk si říká: „O.k. Je málo vody, příroda to potřebuje.“ Ale když prší 5 dní v kuse tak, že ryby vylejvají vodu z obyváku, tak si vážně začínáte myslet, že vás někdo uřknul. A takhle to pokračuje další týden. Jeden den prší jako kráva, takže máte na pozemku 10cm vody, která se jílem prostě nevsákne a další dva dny paří, jako na dovolené v Karibiku. O.k. tak si říkám konečně to uschne. Vezmu pásmo, vytáhnu bagristu z gauče, vyslechnu si něco o idiotech a jedeme na pozemek, no a to mě pos… slejvák. To by člověk okousal všech jedenáct prstů. Takhle se to opakuje týden, dva, tři a už toho mám vážně plný kecky. To prostě není normální! Po 3 týdnech to počasí přestalo bavit a tak asi po padesátý volám gabristovi, že bysme mohli začít. Slyším jenom nějaký smích, zřejmě z televize. Nasedám do auta a jedu. Koukám na počasí v mobilu a druhým okem z okna. Vypadá to nadějně. Zaměřené rohy byly již z minula, takže jsem jenom natáhl provázek, přeměřil délky a uhlopříčky a podle toho vysypal vápno. Bagrista zatím navezl písek, cement a vodu v 1000L IBC-čkách a pak už to bylo jenom na něm. Vybagrování trvalo asi 2hod. i s převozem zeminy a čtverec o půdorysu 10,2 x 11,7 m a hloubce 1 x 0,7m to měl za sebou. Parta co dělala s bagristou a která měla vylévat pasy bobíkem, mohla až další den ráno. A proč bobíkem? Bohužel příjezdová cesta k mému pozemku, nebyla zatím v dohledné době použitelné a mix by se ke  mě nedostal. Ještě toho dne jsem stihl položit zemnící pásek a usadit prostupy. Sice mi chlapi nabídli, že to udělají, ale já už sem měl prostě hrozné nutkání přiložit ruku k dílu.

Pojďme si stručně projít jednotlivé stavební dny v týdnu od 18. 5. 2020 do 24. 5. 2020

Na vybetonované základy budeme po obvodu domu ukládat 3 řady ztraceného bednění s označením Ztracené bednění DEK 40 o rozměru 50x40x25 cm a pod vnitřním nosným zdivem ZB DEK 30 o rozměru 50x30x25 cm. Podle výkresu jsme ve stavebninách objednali tvárnice ztraceného bednění, roxory o průměru 10 mm a kari sítě. Jednotlivé tvárnice jsme si nanosili po obvodu domu, abychom je měli při práci pěkně po ruce. Roxory rozmístíme mezi první a druhou řadu ztraceného bednění po obvodu a současně je přivážeme ke svislé výztuži vedoucí ze zabetonovaných základů.

Na to jsme samozřejmě přišli až ve chvíli, kdy jsme jej začali nanášet na desku. V tu chvíli jsme se ale rozhodli, že už to řešit nebudeme, rozhodně to nemohlo být na škodu. Následně jsme hydroizolační pás rozřízli a navařili (zakládací cihly jsou široké 25 cm). Přesah přes desku jsme nechali cca 10 cm a navařili směrem dolů.  Založení rohů a otvoru dveří a vrat proběhlo “celkem hladce”. Do každého rohu jsme si položili dvě cihly a natáhli provázek, rozměry mezi jednotlivými cihlami jsme překontrolovali pásmem a ve chvíli, kdy i úhlopříčky byly na milimetr přesné, cihly jsme jednu po druhé položili na zdící maltu Baumit MM50.  Následovalo založení první řady. Rozměr garáže je 6x6 m, což znamená, že při délce tvárnice 50 cm se nám jich do té řady vejde přesně 12 kusů. No a ve chvíli usazování jedenácté tvárnice nám došlo, že to jaksi nevychází… “Rozměry tvárnice jsou: délka 50 cm, výška 20 cm a šírka 25 cm.” V tu chvíli nám bylo jasné,  že jsme zakládací tvárnice otočili (a co čert nechtěl, zrovna jsme na stavbě měli kontrolu v podobě dvou kamarádů, z nichž jeden je ten snad nejškodolibější člověk na celém světě. No a úplně pokaždé, kdy jsme se od té doby viděli, se nám kvůli tomu vysmál.. :D). Několik následujících hodin jsme přemítali, zda to takto nechat, nebo zda to sundat a založit nanovo. Nakonec jsme se smířili s tím, že jsme holt přišli o jeden den práce a ještě tentýž den jsme zakládací cihly sundali a druhý den jsme začali od začátku. Už jsme to měli natrénováno, tak to šlo malinko rychleji. ;) 

Půjčili jsme si malý bagřík a šlo se na to. Při hrabání základů proběhlo vše, jak mělo, a já začal věřit, že stavba domu nebude zas až tak špatný nápad. Že to bylo mylné tvrzení, si přečtete v nějakých dalších článcích. :-)    Samozřejmě jsme nejdřív stáhli skrývku (pěknou zeminu). Základové pásy se hrabaly 60 cm široké a 80 cm do hloubky. Do vykopaných pásů se položily zemnící pásy a trubka, kterou se vše ostatní povede do domu.

V rámci možností jsem chtěl vše provádět svépomocí a tomu byl uzpůsoben i projekt - obyčejný, podkrovní, nepodsklepený dům bez balkónu a arkýřů. Projekt s dovolením přeskočím - nemyslím si, že by se jednalo o nějak zvlášť záživnou část.

Byli jsme připraveni. Manžel byl hodný a tak mu Ježíšek pod stromeček donesl rýč, no a já k narozeninám dostala krásné montérky. :) Kolečko už jsme si museli koupit sami. Manžel většinou pracoval s rýčem nebo nakládal kolečka a já jezdila s hlínou, když už jsem nemohla, jezdil manžel a já nakládala. Musím říct, že než si na nás kolemjdoucí zvykli, dost pravděpodobně jsme jim byli pro smích. Někteří z nich se nás dokonce sem tam ptali, proč to děláme, proč si to nenecháme vykopat. Řekli jsme pravdu, řekli jsme, že si to chceme udělat sami a že stejně nemáme tak úplně nic lepšího na práci. Jasně mohli jsme doma koukat na telku, ale proč si nedopřát trochu pohybu. A tak jsme kopali a kopali a strženou ornici pro stavbu garáže jsme měli již 28. dubna. Tentýž den jsme začali kopat skrývku pod domem, to už trvalo malinko déle. Garáž a stání má rozměry 6*12 m, na všech stranách jsme strhli zhruba o půl metru více, tzn, 7*13 m. Dům s terasou má rozměry 11,5*12,4, kopali jsme tedy 12,5*13,5 m. Mezitím nám byla “stavba povolena” a my se do toho mohli, jak se říká, pořádně obout. :) Dne 5. června nám geodet vytyčil obě stavby a rohy byly vyznačeny lavičkami. Podle projektu jsme vyměřili a barevným sprejem vyznačili značky pro provedení výkopových prací, což pro mě byla zatím ta nejhorší práce.

Vjezd, který budeme mít společný, byl příliš úzký pro průjezd jakékoliv stavební techniky. Naštěstí se nám povedlo domluvit se s ochotným sousedem na odbagrování přebytečné zeminy a tím jsme si přístup na naši stavbu značně usnadnili. Zároveň nám povolil na jeho odbagrované polovině uskladnit přebytečný materiál.