Rekonstrukce bytu

Když jsme začali před třemi měsíci s bouracími pracemi, narazili jsme na panelovou stěnu v původní ložnici, která byla zafoukána jakousi měkkou hmotou, patrně sloužila jako zvuková izolace od chodby a schodiště v panelovém domě. Rovněž kolem odvětrávací šachty ve stoupačce bytu byla kolem plechové konstrukce odsávání tlumící vrstva z blíže neurčeného materiálu. V minulosti jsem četl o tom, jak se rozvíjela výstavba panelových sídlišť v osmdesátých letech minulého století. Takže jsem měl jakési základní povědomí o používaných materiálech a o tom, že se běžně používaly zdraví škodlivé materiály např. v tzv. boletických panelech vedle okenní konstrukce, kde jako izolant byly použity materiály obsahující nebezpečný azbest. Napadlo mě, co když je tento izolační materiál s obsahem azbestu? Přerušili jsme tedy práci v bytě a spojili se s akreditovanou laboratoří ALS, která sídlí v pražské Libni. Doporučili nám odebrat opatrně vzorky a skutečně nepokračovat v bouracích pracech v bytě s podezřením na přítomnost materiálů s obsahem azbestu. Zároveň jsme si zvídavě vyslechli přednášku o škodlivosti azbestu a vlivu na zdraví člověka. Obzvlášť nebezpečné jsou azbestové nástřiky, které plnily funkci tepelné a zvukové izolace a sloužily zároveň jako protipožární ochrana. Abych to zkrátil, asi po týdnu jsme dostali výsledek laboratorních testů. Materiál na panelové zdi v ložnici a materiál kolem odvětrávací šachty ve stoupačce NEobsahoval azbest, výsledky tedy byly negativní. Laboratorní testy obou vzorků stály celkem 2.420 Kč včetně DPH. Investice, která v naší situaci nebyla vůbec zbytečná. Naopak, utvrdila nás v tom, že s rekonstrukcí můžeme pokračovat dál s vědomím, že to vše děláme pro příjemné a především zdravé bydlení naší maminky. :)

Tenkrát nám říkal, že pokud bude někdy v budoucnu opravdu velký problém, půjde o vodu. Konkrétně o její nedostatek a na to se nabalující problémy. Snažil se nám vysvětlit, že to, že otočíme kohoutkem a teče pitná voda, je obrovský luxus. Vlastně popisoval vodu, jako by byla tekuté zlato. To mě tehdy zaujalo. Abyste rozuměli, byla jsem vždycky vedená k tomu, že se ničím zbytečně neplýtvá. Ono ale není úplně jednoduché to plýtvání vždycky hned rozpoznat a uvědomit si ho. Někdy je potřeba nechat se popostrčit.  Proto pro vás mám dneska pár příkladů toho, jak to děláme u nás doma.  Bydlíme v bytě, takže neřešíme například závlahu zahrady a nesbíráme dešťovku. Jak tedy šetříme vodou v naší domácnosti?

Od rozvodné skříňky jde vše horem, tedy nad SDK rastrem těsně pod stropem. Okruhy pro zásuvky s kabelem CYKY 3x o průřezu 2,5 mm2 jsem možná až příliš naddimenzoval. S ohledem na nízkou cenu kabelu za délkový metr jsem ale neměl potřebu nijak spořit, a proto jsem téměř každé zásuvce dopřál samostatný kabel. Kromě zásuvek, které byly umístěny v obývacím pokoji v panelové stěně, ty jsou propojeny jediným kabelem. 

Tomu předcházela asi nejnudnější část - drážkování. Do pórobetonových příček šlo vše jako po másle obyčejnou elektrikářskou škrabkou za pár korun. S ohledem na tloušťku stěn pouhých 75 mm jsme vyškrábli opravdu jen nezbytně nutnou drážku pro 1, 2, 3, případně 4 kabely. Rovněž jsme počítali s tím, že využijeme SDK podhledy a nad konstrukční rastr umístíme většinu elektrických kabelů. Do cesty se nám připletly panelové stěny. Stáli jsme před rozhodnutím, jak vyřešit rozvody v místě panelových stěn. Nabízela se otázka zalištování nad omítkou, což není příliš vzhledné, nebo zahloubení pod omítku, tedy vyfrézování do panelu. Když jsme si spočítali celkovou dráhu kabelů v panelových stěnách (asi 11 metrů délky), nabyli jsme dojmu, že zvládneme zafrézovat kabely pod omítku do panelových stěn svépomocí. Zapůjčení drážkovací frézy s průmyslovým vysavačem je dnes již celkem běžná záležitost, takže jsme navštívili místní firmu, která náčiní půjčuje, a pustili se do díla. Využili jsme prázdninových teplých dnů, kdy v panelovém domě většina obyvatel v pracovní den není doma, a zapůjčili si na jeden den potřebné náčiní. Nezanedbal jsem ani pracovní ochranné pomůcky jako roušku, ochranné brýle, sluchátka a mou oblíbenou čepici s infantilním nápisem Take It Easy. Nastavil jsem na dvojitém kotouči frézy hloubku řezu asi 20 mm a poprvé zařízl do panelu v 10:00. Práce šla doslova jako po másle, jen pravidelným oklepáním filtru vysavače byl přerušován monotónní zvuk frézy. Po pár minutách a vyřezaných asi 2 metrech délky jsem odhazoval čepici, sluchátka a zanedlouho i roušku. Za 2,5 hodiny jsem měl téměř všechny hlavní drážky vyřezané. To už v celém holobytě nebylo vidět ani na krok. Myslím tím, že jsem třeba docela zapomněl, že stojím na štaflích těsně pod stropem. Nebylo totiž vidět ani na frézu, kterou jsem měl celou dobu před očima zaříznutou ve stěně a chtěl jsem přitom popojít o dva kroky do strany. Půlhodinka pauzy přišla vhod pro potřebný odpočinek, vyvětrání bytu a promyšlení, kde je ještě třeba něco "doříznout". Přeci jen, kvůli pár centimetrům zapomenuté drážky z nepozornosti by bylo znovuzapůjčení náčiní na celý den docela zbytečné. Obě drážky se v panelu velmi dobře vysekávaly vrtacím kladivem s plochým sekáčem. Vznikla tak drážka pro položení 2 kabelů CYKY o průměru 2,5 mm2. Tam, kde v panelu byly otvory pro zapuštění elektrikářských krabic, jsem využil toto místo, aniž by se musela sekat velká díra pro el. krabici. Ve dvou případech jsem musel zaříznout obdélník do větší hloubky, aby se po vyseknutí do otvoru vešla alespoň mělká krabice.  Ještě mě čekalo pár začišťovacích řezů i výseků a nakonec kompletní vyčištění stěn a celé podlahy průmyslovým vysavačem. Celá akce trvala asi do 15:00, přerušovaná jen mým občasným odpočinkem a doplněná sídlištní árií z protějšího domu, kde se cosi ničilo bouracími kladivy. Výsledkem tohoto jednodenního zápolení byla kompletní příprava pro natažení elektrických rozvodů v panelových příčkách a mě čekaly dva nekonečné dny odpočinku s pískotem v uších. :) Následující týden plánuji natažení elektrických kabelů, takže se zanedlouho ozvu s postupem a výsledem práce.

Mezitím nás čekaly kompletní elektrické rozvody do celého bytu a na závěr již zmíněná oblíbená skelná vata. Přeskočím tedy pár týdnů a popíšu, jak se nám dařilo při zakrytí celé konstrukce SDK deskami. Dvoumetrová deska váží celých 23 kg. Takže její manipulaci, pokud nemáte k dispozici automatickou zvedačku, je nutné svěřit dvěma chlapům. Přidržet desku u stropní konstrukce, srovnat si ji přesně podle stěny a ještě jí přišroubovat TNkama (to jsou ty černé rychlošrouby), je docela věda a vyžaduje to dobrou koordinaci obou řemeslníků, přiměřenou zručnost a také dvoje štafle. Při řezání SDK desek se postupuje vždy podle návodu, tj. řeže se pracovním nožem karton a pak se deska zlomí. Pokud ale potřebujete dořezávat menší kusy, je dobré dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k úrazu. V mém případě jsem zřejmě neměl k mé opatrnosti ještě dostatek štěstí a způsobil si nepříjemný úraz na palci pravé ruky. Práce kvapná, málo platná. Takže se nám celá rekonstrukce nechtěně protáhla o moji rekonvalescenci, tedy zhruba o 2 týdny. Alespoň bylo dost času na přípravu a prohlubování znalostí o dalších řemeslných činnostech. Po pauzičce jsme se vrátili do bytu a dokončili pokládku zbývajících desek. V místech, kde jsou vyznačena světla, jsme měli protažené elektrické kabely a do SDK desky jsme vždy vykroužili díru pro zasazení objímek pro bodová světla. Tam, kde byl plánovaný závěsný lustr, jsme přichystali kabelovou rezervu a protáhli tento kabel jen malým otvorem v desce, vykrouženým obyčejným křížovým šroubovákem. K dokončení nám zbývalo jediné, zatmelit a vybrousit celou plochu pro finální nátěr. Rozhodli jsme se pro tmelení bez broušení, tedy pouze jediným tmelem, který je vhodný pro zakrytí všech nerovností a zároveň slouží jako finále pro nejčistší vyhlazení. Podařilo se mi zúčastnit se výstavy pracovního workshopu na téma Tmelení bez broušení. A opravdu to stálo za to. Dozvěděl jsem se vše potřebné a zároveň si vše vyzkoušel v praxi. Pořídili jsme tedy na doporučení speciální stěrku o šíři 60 cm a pár dalších drobností, a k tomu tři pětikilové pytle tmelu Rigips Rifino Top. Smůlou však bylo, že jeden z pytlů byl zřejmě přemrzlý nebo navlhlý a po rozmíchání s vodou příšerně hrudkovatěl. Takže jsem jednu ze dvou místností stejně musel nakonec brousit. Zbylé dva pytle už byly v přádku a další místnost šla jako po másle. Zatmelit šrouby, přetmelit spoje desek a překrýt skelnou páskou, nechat pár minut zavadnout a druhou vrstvou za pomoci té velké 60centimetrové stěrky přetáhnout celý povrch desky velmi jemnou vrstvou řídkého tmelu. Opravdu jednoduché a rychlé. Žádné dobrušování a znovutmelení. Samozřejmostí pro správnou finální úpravu podhledu je rohové zakončení kvalitní rohovou páskou Strit-Flex. Je to velmi dobře poddajný materiál a po navlhčení se s páskou dobře pracuje. Pásku stačí přiložit do rohu k SDK stropu a příčkové stěny, která je zpravidla vyštukovaná, a přetmelit SDK tmelem. Vznikne tak úhledný a přesný roh, který nepraská a může se po vytvrzení okamžitě malovat interiérovou barvou. Páska se dá přesně zastříhnout na požadovaný rozměr např. nůžkami na plech. Zdárně jsme dokončili stropní akustické podhledy, které mimo jiné mají také jednu důležitou funkci - schovávají a rozvádí desítky metrů elektrických kabelů do celého bytu. O drátech elektrických a dalších technologiích se pochlubíme zanedlouho.

 Po nastudování dostupných informací jsme se vrhli do objednávání potřebného materiálu. S nepříliš valnými znalostmi a totálně bez zkušeností jsme si přivezli SDK desky a hromadu příslušenství k tomu. Desky jsme pořídili nakonec jen dvoumetrové s tloušťkou 12,5 mm, to kvůli jejich nižší hmotnosti. Do stropního panelu jsme vyvrtali díry pro zavěšení tzv. akustických závěsů. Tyto se podlepují samolepící akustickou páskou, která tlumí otřesy a hluk. Montáž jsme provedli pomocí natloukací klínové stropní ocelové hmoždinky. Prakticky do vyvrtaného otvoru stačí natlouct tento klín a závěs drží. Na obvodových příčkách s vodorovnou přesností ve výšce 7cm pod stropním panelem jsem vyzačil místo pro připevnění tzv. UD profilů. Ten jsem nejprve podlepil akustickou páskou po celé délce. Po vyvrtání děr do příček ve vzdálenosti asi 40 cm od sebe jsem připevnil profil ke stěně natloukací hmoždinkou rozměru 6x45 resp. 6x55. Práce nám se ženou šla pěkně od ruky a zanedlouho byl celý obvod chodby připraven na položení příčných profilů, tzv. CDček. Pro připevnění CD profilů k UDčkám a také k akustickým závěsům se používají malé samořezné vruty tzv. TEXy. Ty je nejlépe šroubovat aku vrtačkou a občas je nutné vyvinou větší tlak, aby se vrut zařízl do hliníkového profilu. Práce se sotva centimetrovým vrutem vyžaduje zručnost. Po připevnění asi první stovky těchto TEXů jsem teprve mohl říci, že vím, jak na to. Do celého bytu jsme TEX vrutů použili více než 300. Na akustických závěsech jsem CD profil připevnil vždy čtyřmi TEXy, pokud to prostor místnosti dovolil. Boční závěsy přečnívající přes CD profil jsem kombinačkami ohnul nahoru, aby nepřekážely následně při instalaci SDK desek. Ještě jednou jsem si zkontroloval v podélném i příčném směru vodováhou, že žádný z CD profilů není špatně přichycený k akustickému závěsu a že jsou profily ve váze. Protože je SDK deska velmi dobře ohebná, milimetr či dva nepřesnosti na dvoumetrové délce hravě odpustí. Následoval pro mne nejhorší moment při instalaci SDK podhledů. Minerální vata. Materiál, který má velmi dobré akustické i izolační parametry, nicméně při manipulaci s ním a několik dnů poté máte pocit, že jste spadli do trní a ne a ne se toho pocitu zbavit. Rukavice moc nepomáhají, rouška nebo ochranné brýle jsou spíše na obtíž, takže si vylezete na štafle, opatrně rozbalíte roli se skelnou vatou a aniž byste ji roztrhli nebo nějak poškodili, ji nasunete pod každý profil. Teoreticky jsme to zvládli, jen praxe byla poněkud jiná. Minerální vatu v roli tloušťky 60 mm do mezery mezi nerovný strop a CD profil o maximální vzdálenosti 50 mm opravdu nedostanete. Vata je sice tvárná, ovšem nerovný povrch stropu nedovolí posunout nekonečnou vatu přes CD profil k dalšímu CD profilu. Nakonec jsem si našel způsob, jak nejlépe materiál prostrkat mezi stropem a CD profily. Musím uznat, že to ale byla docela fuška. Na klidu mi moc nepřidalo pomyšlení, že toto martirium mě čeká ještě v celém obýváku a ložnici. Abychom to neměli tak jednoduché, v prostoru kuchyňského koutu na nás číhala další výzva. Bylo nutné snížit podhled oproti zbývající části místnosti - obývacího pokoje, kvůli instalované vzduchotechnice. PVC trubka 100 mm včetně izolace pod stropem zabrala nejméně 15 cm. Pro tyto účely instalace akustického závěsu není možná. Dokoupili jsme tedy dráty s okem 125 mm / 250 mm pro stropní montáž a pružinové závěsy. Jednoduchá věc a jak dobře funguje. Opět jsem vyvrtal otvor o průměru 6 mm do stropu a natloukl do něj klínovou stropní hmoždinku přes očko drátu. Nasadil jsem na drát pružinový závěs a posunul ho rukou do odhadované výšky. Jakmile byly všechny dráty s okem a pružinovými závěsy na místě, nasunul jsem do obvodových UDéček podlepených akustickou páskou CD profil a do něj postupně nasazoval pružinové závěsy. Ty jsem pak výškově dorovnal pomocí dvoumetrové vodováhy a znovu zkontroloval v podélném i příčném směru. Zanedlouho byla celá plocha nad kuchyní připravená. Zbývala poslední úprava přechodu sníženého podhledu k normální výšce podhledu. To jsme vyřešili dalšími dvěma CD profily. Více napoví obrázková galerie.

 Geometrickou pravidelnost narušoval jen prostor kolem stoupačky a WC. Ten jsme si ponechali v místnosti funkční pro nejnutnější potřeby. Rovněž z rozvodné skříňky zůstal funkční jediný elektrický drát se zásuvkou pro elektrické nářadí. Navštívili jsme tedy stavebniny a začal nekonečný maratón výběru vhodných materiálů, hledání vhodných technologií, pojiv a v neposlední řadě pátrání po nejlepších cenách za jednotlivé materiály, ne vždy těch nejnižších. Zkušenost s příčkovkou Ytong tloušťky 7,5 cm nám dala základní představu o použití materiálu pro výstavbu nenosných příček v panelovém bytě. Otázkou bylo, čím "lepit" a jak následně "přikrýt" zeď do finální podoby. Jako laik s určitou dávkou zkušeností jsem po čase dospěl ke zjištění, že řemeslníci se dělí na dva tábory. První, tradiční a bohužel převládající, používá tradiční způsob zdění - pórobetonová tvárnice, flexi lepidlo a jako finále penetrace - flexi lepidlo - perlinka - štuk a výmalba. Protože se stavebními pracemi neživíme, spadáme zřejmě do toho druhého tábora zdících řemeslníků. Zvolili jsme si tedy ten méně komfortní způsob zdění, technicky lépe proveditelný, pakliže dodržíte všechny výrobcem doporučené postupy. Tento způsob doporučují především lidé stavějící svépomocí, kteří se nesmířili s tvrzením, že perlinka a lepidlo je nadevše. A opravdu, musím po více než dvou letech užívání bytu konstatovat, že naše rozhodnutí stavět zeď zdící maltou Ytong, nikoliv lepidlem, bylo správné. Pro úplné začátečníky si dovolím krátce popsat způsob zdění. Začal jsem přesným vyměřením a rozkreslením půdorysu všech nenosných příček na očištěnou podlahu obyčejnou barevnou křídou. Dveřní otvory jsem zakreslil nejméně 7cm od kraje příčky. Asi to není nutné, ale nabyl jsem dojmu, že dveřní zárubně či obložky budou lépe držet na místě a po nějakém čase používání dveří nedojde k poškození konstrukce stěny. A pokud zvolíte efektní interiérové obložky dveří, nebudete mít vážné problémy při jejich montáži. Pro položení první řady tvárnic je nutné na podlahu přichystat větší vrstvu hutnější malty, do které jsem začal klást tvárnice. Příliš řídká malta vám způsobí zbytečné starosti s odklízením přebytečného materiálu a navíc jí pod tvárnici moc nezůstane. Boční strany tvárnic jsem namázl stejnoměrnou vrstvou zdící malty pomocí zednické lžíce. Mnohokrát zmiňované pravidlo, čím přesněji bude položená první řada, tím přesněji a lépe se bude stavět celá příčka, platí opravdu dokonale. První dva šáry (řady) není potřeba fixovat k panelové nosné stěně nerezovými pásky neboli plochou kotvou (stěnovou sponou 1ks á 20 Kč). Toto bylo na pořadu dne až ve třetí řadě tvárnic. Pro přesné oříznutí tvárnic bohatě posloužila pila na pórobeton za 549 Kč. Jen při vázání bylo potřeba rozmýšlet a kontrolovat si, že tvárnice na sebe vážou s pravidelností a především to platí při stavbě dvou příček přes roh. Občas se mi stalo, že jsem se zasnil a musel jsem špatně položenou tvárnici sundat, očistit od malty a položit znovu, správně, tedy s vázáním o půl tvárnice v ideálním případě. Vytvrdnutí zdící malty trvá déle než u zmiňovaného lepidla, takže je nutné počítat s nějakými technologickými přestávkami. Tyto jsem využil pro další studium postupů, hledáním vhodných materiálů a praktických rad zkušených odborníků. Na řadu přicházejí překlady. Přesněji řečeno, upřednostnili jsme vlastní výrobu před pořízením hotových prefabrikátů. Na jejich výrobu jsme použili dvě tvárnice Ytong, nařezaný roxor 10mm - ocelovou tyč, betonovou směs a trochu rozmíchané malty. Připravili jsme si z rozebrané palety od tvárnic, dřevěné bednění kolem dvou tvárnic a elektrikářkou škrabkou vydlabali v podélném směru dostatečně hlubokou díru na zabetenování roxoru. Sice to trvalo a docela se člověk u toho zapotí, ale s výsledkem jsme byli spokojení. Vrtákem do zdi tl.13 mm jsem pak navrtal díru asi 10 cm hlubokou do každé tvárnice proti sobě. Rozmíchal jsem si trochu betonové směsi Rapid s vodou a připravil řidčí směs. Krátkou stranu tvárnice jsem máznul zdící maltou a dával jsem přitom pozor, aby se malta nedotýkala ocelové tyče, protože by údajně časem docházelo ke korozi roxoru. Naopak, ocel ve vytvrdnuté betonové směsi korozi nepodléhá. Kratší roxor délky asi 16 cm jsem namočil do betonu a zasunul do předem vyvrtané díry jedné tvárnice. To stejné jsem udělal s druhou stranou tyče a na ní nasunul druhou tvárnici. Takto spojené obě tvárnice jsem opatrně zasadil do dřevěného bednění a shora do vydlabané tvárnice jsem položil mírně ohnutý roxor délky asi 85 cm. Zednickou lžící jsem poté nalil a upěchoval rozmíchanou betonovou směs. Za dva dny jsem hotový překlad vyklopil z dřevěného bednění a zkontroloval stav. Vypadá to složitě, ale výroba druhého, třetího a čtvrtého překladu už byla velmi snadná. Celé to zabralo asi 4 hodiny času, zmínka o úspoře 896 Kč je v tomto případě marginální (4x překlad celkem za 1128 Kč, oproti 8ks tvárnic a roxoru 6m, v celkové ceně 232 Kč). K nezaplacení pro mne ovšem byla skvělá zkušenost a pocit z dobře vykonané práce. Poslední řadu tvárnic bylo nutné seříznout po delší straně pilou na požadovanou výšku. Pod stropním panelem jsem nechal necelé 2 cm na závěrečné zafoukání montážnickou pěnou. Po zkušenosti mohu doporučit si přikrýt zadní stranu příčky ke stropu dřevěnou fošnou, aby se montážnická pěna zbytečně ve velkém množství nedostávala mimo prostor nad tvárnicí. A dílo je hotovo. Abych se přiznal, stavbu takového typu jsem absolvoval poprvé, bez pomoci, a tak jsem raději velmi pečlivě a na několika místech neustále kontroloval vodováhou přesnost při zdění příček, s tolerancí max. 0,5 cm na 2,5 metru výšky stěny. Zmíněné nerezové spony pro připojení stěny k příčce jsem kladl na každou třetí řadu tvárnic. Do panelu stačilo navrtat díru vrtákem tl. 6 mm a ukotvit natloukací hmoždinkou přes nerezový pásek a do tvárnice přes sponu přitloukl dvěma nerez hřebíky 2,5 x 50.

 Začali jsme pátrat po možnosti sestavení nízkoprofilového (obdélníkového) vedení pro odsávání z kuchyně, koupelny a WC do stoupaček. Kdesi jsme se dočetli, že obdélníkový profil je hlučnější, a protože nám v prostoru kuchyňského koutu, v koupelně a ani na záchodě nevadil snížený strop, navrhli jsme si řešení z PVC trubek kruhového průměru 100 mm. Když jsme si představovali způsob montáže, uchycení a hlukové izolace, jen stěží se dá přesněji navrhnout, jaký kus budete zrovna potřebovat pro sestavení celého vedení. Vědomi si určitého rizika jsme vše objednali u specializované firmy. Při vybalování mě osobně překvapilo, jak neuvěřitelně lehké jsou všechny komponenty. Hbitě jsme si vše sestavili na zemi a rozmýšleli přitom způsob uchycení pod strop. Pro orientaci, celá sestava váží necelých 5kg! Rozměřili jsme si, kde budou navrtané objímky, a připravili si díry ve stropním panelu. Největší potíže jsme měli s tím vše správně výškově nastavit a zasadit do objímek. Ale spíš proto, že veškeré práce probíhají těsně pod stropem a pro tak jemnou práci tam nahoře na štaflích není úplně přívětivé prostředí, navíc neustále s rukama nad hlavou. Všechny PVC trubky (ty bílé) se lepí k sobě přes redukce k tomu určenou PVC lepící páskou, rovněž bílé barvy, proto na obrázku není téměř vidět. Důležité je nezapomenout páskou spojit jediný spoj, aby se nestalo, že tudy při používání začne unikat vzduch. Vytvořili jsme de facto monolit, který jsme postupně začali obalovat do speciální akustické izolace z tvrzeného polystyrenu o tloušťce 2 cm. Ten se velmi pohodlně a přesně tvaroval pracovním nožem. Jediné místo, kde izolant chybí, je v místě uchycení potrubí do kruhové objímky. Izolanty se k sobě lepí např. kobercovou páskou. Do koncových dílů PVC trubky těsně před finálním kolenem jsem nainstaloval kruhové ventilátory ve vodorovném směru a vyvedl přívodní elektrický kabel na wago svorky. V místě, kde je plánovaná kuchyňská digestoř, jsem nechal volně zavěšený poslední díl s tím, že se jeho délka finálně přizpůsobí v závěrečné fázi montáže kuchyně a spotřebičů. A abych nezapomněl, za každým ventilátorem a digestoří je vždy zpětná klapka. Určitě by v kuchyni nebylo příjemné cítit zápach z toalety nebo naopak v koupelně být ovíván zápachem přepáleného oleje ze smažených řízků. Celý systém jsem nakonec svedl do stoupaček do připravené plechové ventilační šachty a zafixoval montážní pěnou a PVC páskou. V další fázi nás čeká instalace vodovodních a odpadních trubek a nakonec přívod plynového potrubí do prostoru pod kuchyňskou linku.

 Váhali jsme a dlouho rozmýšleli, jak nám případná rekonstrukce zasáhne do běžného rodinného soužití a také do finančního rozpočtu. Definitivní rozhodnutí padlo poté, co jsme objevili část zdi vystavěné z polystyrenu a ne dvě, ale hned tři vrstvy obkladů v části koupelny. Podle zkušenosti z dřívější rekonstrukce našeho vlastního bytu jsme celkovou částku rozpočtu rekonstrukce navýšili přirozeně o 40 % a doufali, že celková  částka 320.000 Kč bude definitivní.  Jednoho červencového dne jsme si pozvali našeho kamaráda na zajímavou víkendovou prácičku se dvěma sedmikilovými palicemi, pajcry, majzlíkem a dalším nezbytným nářadím. Nakonec to trvalo celých pět dní a výsledkem byla obrovská hromada porobetonové suti, dřevotřískových desek, umělé podlahy, obkladových desek, skelné vaty, hliníkových lišt, trubek, elektrických drátů, plastových lišt, koupelnového vybavení, dveří, keramické dlažby a obkladaček, všemožného kování a spojovacího materiálu. Vše, co šlo, hlavně suť a skelnou vatu, jsme napytlovali a zadali poptávku na odvoz suti. Výhodou v tomto panelovém domě je, že má 2 výtahy, z toho jeden nákladní. Takže snos suti z pátého patra nebyl nijak problematický. Výsledkem byly dva velkoobjemové kontejnery (bikramy) a dvě plné dodávky. Celková hmotnost sutě byla něco přes 7 tun. Z naší peněženky jsme použili první peníze na úhradu za snos a následný odvoz vybouraného materiálu, celkem 8900 Kč. Nakonec jsme si po téměř 2 týdnech těžké práce, navíc v horkém letním počasí, nařídili dovolenou na zotavenou, v tomto případě obzvlášť zaslouženou...

Rádi byste otevřeli dveře na balkon a kochali se pohledem na nejrůznější barevné květy, avšak nemáte tolik prostoru, abyste nechali pracovat svou fantazii? Využijte každého koutku, který vám balkon nabízí a umístěte do něj vzestupný stojan. Zeleninu, květiny nebo bylinky potom vyskládejte v těsné blízkosti vedle a nad sebe. Pokud navíc fandíte zero waste, můžete si vytvořit vlastní květináče ze spousty věcí, které doma najdete. Zkoušeli jste už zasadit květiny např. do zrecyklovaných PET lahví nebo zničených hrnečků?

Původní dispozice bytu byla jedna místnost s kuchyňským koutem, samostatné WC, koupelna a neobvykle velká komora. Abychom zvětšili prostor, rozhodli jsme se zbourat příčku mezi obytnou částí a komorou. Vznikl výklenek na dvoulůžko a v předsíni prostor pro velké vestavěné skříně.

Já byla jediná asi docela bez nervů, ale celý zbytek rodiny jančil, jak to budeme dělat, co s tím atd. Nakonec se mnou jel táta, kouknul na byt a začalo přetahování. Táta neviděl nutnost předělávat byt, stačilo jen vyměmit dveře, natřít stěny a bylo by to. Jenže to já nechtěla a tak jsem si vlastně vyplakala svolení, že to můžu udělat a že mi pomůže. Ještě ten den jsem vybourala starou špajzku. Druhý den přijel přítel, mamka s taťkou a začalo bourání. Kupodivu to šlo všechno hezky od ruky, Bourání jedné příčky bylo do oběda hotové. Jenže, co se sutí? Jak ji dostat ze čtvrtého patra? Napadla nás taková ta velká spojovaná trubka, jenže jak jsme zjistili, je děsně drahá. Tak jsem vymyslela kladku. K balkonu táta připevnil nějakou trubku a přes tu jsem spouštěli kyblíky se sutí. Dost nás překvapili sousedi, kterým přišlo jako dobrý nápad mýt balkon a věšet bílou várku prádla na balkon pod námi. No nic. Nakonec jsme měli za dva dny práce vybouráno, odvezeno, a chybělo začistění. A v tomto okamžiku přichází první projev mé unáhlenosti. Když jsme kupovali byt, nenapadlo nás, že budeme muset dělat elektřinu. Prostě by se to prodlužkou nějak natahlo. Jenže táta, když to viděl, prohlásil že, mě nenechá zabít elektrickým proudem a tak se dělala elektřina. Můj úkol byl nakreslit plánek bytu a v něm zakreslit zásuvky a vypínače světel pro elektrikáře. No podle mě to bylo jasně čitelné a pochopitelné, ale elektrikář to prý nepochopil a volali jsem si dlouho a často. Zajímavé zjištění proběhlo v obchodě. Když se na střední brala elektřina, asi jsem chyběla. Vůbec jsem netušila, že existuje nějaké řezení typ 1, 6, 24,159 a co já vím ještě. Zásuvky a vypínače jsou děsně drahá věc. Když jsme chtěli 16 zásuvek a pár vypínačů, platili jsme přes dva tisíce a to jsme se snažili vybírat ty nejlevnější. Proč dvojzásuvka s pootočenou horní zásuvkou stojí asi o 30 procent víc než s neotočenou mi hlava nebere dodneška. Hloupé bylo, že v době, kdy se dělala elektřina, já v bytě už bydlela. No bydlela je silné slovo, spíš tak squattovala. Fungovala mi jen jedna zásuvka v celém bytě, vařila jsem na jednoplotýnce, pouštěla si rádio a všude svítila svíčkou. Naštěstí tohle období trvalo jen asi deset dní a přes víkend byla dozapojená celá elektřina. Pak jsem si nechala začistit omítky po elektřině a vybourané stěně a už to zase začalo vypadat jako byt, i když jsem cestou do spacáku na karimatce přeskakovala pytle se štukem a kýble barvy. Příště podlahy.

Dost diskusí proběhlo kolem šamotových cihel, cihel zvonilek, magnezitových, "nových" šamotových cihel a jejich kvalita.. Až jsme se rozhodl, že ze šamotek udělám jen to nezbytné a zbytek udělám z klasických pálených cihel. Došlo tedy na kombinaci šamotek, šamotové malty, pálených cihel, betonu, magnezitových cihel, oceli, tmelu na pece no a na dvířka a odvody. Postup a tvorba: Nejdříve jsem vyboural zeď pro otvor. Princip měl být jednoduchý - A FUNGUJE. Tento otvor měl sloužit jako pec. Tedy přímo nad topeništěm nad stropem vytvořit jakousi kapsu, která bude přístupná z druhé místnosti. Prakticky rozdělit kamna na černou a bílou kuchyň :) Tímto prostorem je nyní vytápěná druhá místnost jako vedlejší efekt - po otevření dřevěných dvířek, vytvořených s kusů zbylých desek. Výška pece definovala výšku topeniště a to definovalo podlahu kamen. Tedy celé jsem to musel zvednout o pár cm, vytvořil jsem tedy podestu tvaru U pro topeniště a spodek pádu jsem vyzdil dvěma řadami pálených cihel. Na klasickou maltu. Tím jsem se dostal do pomyslné "nuly" a mohl začít tvořit. Spodek topeniště jsem nejdříve vyložil ocelovými profily L na šíři kamen, do kterých jsem vložit vibro betonové kusy dlažby nebo co to vlastně kdysi bylo. To jsme zalil betonem do spár. Tímto jsem se dostal výškově o cca 6cm nad nulu podlahy krbu. Protože kouř musí mít tah a jít do komína, ale zároveň by měl předat teplo nějaké mase zdiva nebo čemukoliv, po nastudování klasických pecí, jsem se rozhodl pro trochu "serpentin" v kouřovodu. Tedy na konci ohniště jsem postavil zeď do výše cca 45cm - výška topeniště je cca 50cm. Tato zeď tvoří jen jakousi zadní ohradu topeniště, pod stropem vznikla mezera pro tah kouře. Na délku má topeniště kolem 40cm, šíře je cca 35cm. Zadní zeď je šamotová - ze starých akumulaček. Zdi kamen venkovní jsou na "kant", aby kamna nebyla tak široká a aby sálala ven rychleji. Za touto zdí jsem nechal prostor kolem 15cm - vše viditelné ze schematu - kde další zeď tvoří překážku dýmu a ten musí tahem komína směrem dolů a přes mezeru na jednu cihlu u podlahy pece se terve dostává do horizontálního tahu do komína. Samozřejmě ne komplet dým, nahoře je vytvořena zakuřovací šterbina pod stropem v této "překážce" dýmu. Prostě kouř udělá "esíčko" :) a předá teplo vnitřní příčce. Více se mi tam příček nevešlo.. A zase moc omezovat kouř také není dobře - horší tah. Zdění všeho probíhalo na šamotovou maltu a tmel - myslím nějak rudolit. Cihly jsem namáčel do tekotého skla. Taktéž bylo jako příměs do betonu. Jako konstrukční prvek byly použity ocelové L profily dírované. Drží strop ohniště, kde jsou položeny pod úhlem, aby kouř měl tendenci jít od dvířek dále a nad L profily jsou položeny šamotové cihly. Toto celé je zalito betonem do roviny. Nad tím je konstrukce pece, která má strop řešen stejným způsobem, jen už nejsou šamotky, ale klasické pálené cihly. Vedení popelníku a umístění roštu jsem provedl jednoduchým způsobem. Otvorem protáhnout popelník, zajistit a okolí vylít beotonem. Na popelník jsm položil 1cm desku a na ni rošt a polil betonem do roviny a poté ještě dolil přes roviny do spádu směrem od zdí k roštu. Samozřejmě je nutné popelníkem trochu pohnout, ať beton není úplně natěsno.. Vzhledem k rychlejšímu předání teploty do místnosti jsem do zdi udělal otvor a vložit ocelovou trubku. Ta je přímo v ohništi, takže hřeje jako první a jde z ní teplý vzduch. Jako přídavek k dobŕemu hoření jsem přidal ocelovou trubku nad ohniště, která má flexou vytvořeny otvory pro tah vzduchu z místnosti. Celé to vede ven zdí kamen. Nejprve jsem to měl bez ohybu, ale než kamna dostaly tah, šel tudy kouř. Takže se dodělalo venkovní koleno a je po problému. Kamna si tudy a dvířky tahají vzduch a nezakouří se z nich. Zdi kamen jsou z klasických cihel. Taktéž pád. Nad pádem je umístěna litinová deska, která má funkci plotny. Nebo spíše ohřívače.. Výsledek: - Kamna fungují dobře. Na foto je vidět "ošatka" na dřevo. Její obsah je na 2-3 zatopení. Nyní topíme suchým dřevem ze stavby, desky a jiný odpad a tato "ošatka" stačí na celý večer. Tedy začne se topit ve 20, 2-3x se přiloží a ve 22 se skončí. Kamna krásně sálají ještě v 6 ráno. Naprostá bomba ! A to praskání dřeva a komíhání plamene škvírami dvířek.. super.. - Při normálním provozu litinová deska nemá dostatečnou teplotu na vaření. Odhadem je tam tak 80-90 stupňů. Když se ale přetopí, tak ano.. Tedy spíše na ohřevy čehokoliv. - Pec topí až cca po hodině provozu kamen. Resp. topí od prvních 15 minutách, ale jako topení vedlejší místnosti. Péct se dá tak za hodinu.. Pozitiva: - Perfektní spotřeba na to, že to topí celou noc. Uvidíme v zimě. Prozatím se bavíme o provozu s teplotou venku do 5 stupňů plus.. - Přímotopem si neohřejete jídlo a neupečete chleba :) Ani pizzu, ani kuře, ani kačenu, ani... :) - Super věc, večer začnete topit, kamna začnou sálat. Nachystáte maso, po poslendím přiložením hodíte do pece a ráno jak vstanete, vytáhnete maso a ono je to pořád ještě horké.. Negativa: - Pokud se kamna rozpálí na vysoký výkon, popraská malta rudomalt/rudlit. Tmelil jsem již asi 4x. Jak se teplota snižuje, zase si to sedá. Ale nepůsobí to fajn dojmem a z toho důvodu mám i strach kamna číkmoliv omítnout. Uvítám radu čím omítnout a tím zpevnit a designově "zlepšit" - nefunguje naložit je pořádně a rozfedrovat je. Nedělá jim to dobře a také se pak u nich nedá vydržet. Včera jsem chtěl "urychlit" pečení a dal jsem tam tolik, že středová trubka pro rychlé vyhřátí místnosti svítila červeně. A to už fakt bylo moc.. Mnohem lepší je krmit je menšími dávkami ať postupně akumulují a sálají, ne najednou. No negativa.. Snad jen když člověk pozdě začne topit. Ale ono to je funkčnost, ani ne tam negativum. - při použití vlhkého dřeva a nedokonalého tahu - při rozhořování - ze sání sekundárního vzduchu kape voda. Sice málo, ale sem tam udělá kapku na zem. A nebudu si namlouvat, že je to destilka. Pravděpodobně to časem rozežere ocelovou trubku pro nasávání.. Ale jiný materiál stejně nemá smysl řešit. Co bych udělal jinak: - Použít šamot i na boky pece, cihly se roztápí na vysokou teplotu, povrchovka je až taková, že nejde udržet ruku. Ale holt by to bylo dražší.. Případně mě napadlo obezdít ještě jednou vrtvou cihel na "kant" s přesazením spojů.. - Boky-stěny bych teď asi udělal ne na "kant" ale normálně na sebe. Stěna má teď 7.5cm. Ikdyž by tím byly kamna masivnější a teplo by se předávalo později. Z konstrukčního hlediska by to bylo lepší a možná by nedocházelo k prasklinám ve spojích. Nicméně jak píši výše, kdyby se udělal dvojitá stěna z kantek s přesazením na půl cihly na výšku i na délku.. Uvidíme.. - Přesunul bych litinovou plotnu ze zadní části, ohřívané kouřem, na přední část. Zmenšil bych pec délkově a nad topeniště bych dal litinu. Tedy do míst nad topnou trubkou. Tím by získala funkci vaření a ne ohřívání. A také mnohem lepší přístup.

Manželé Peterkovi si pořídili svůj nový byt o velikosti 70 m2 s jasnou vizí. Byt sice disponoval vším, co si mladý pár přál jako umístěním v centru města nebo velkou lodžií, ovšem jeho vizuální stav a dispozice nebyly řešeny tak, aby zcela vyhovovaly potřebám. Proto padlo rozhodnutí o rekonstrukci, která zahrnovala kosmetické úpravy týkající se nové výmalby, nosné betonové zdi nebo elektroinstalace.

K rozhodnutí, že si pořídím byt, jsem dospěla koncem roku 2017, byt jsme koupili někdy v dubnu a teprve poslední víkend v srpnu jsme tam prvně kopli. Proto první článěk až teď, když už je jisté, že to nějak dopadne. Moje nároky na byt nebyly velké, chtěla jsem levný byt v Ústí nad Labem, kam se budu stěhovat. Podmínka byla hotová koupelna, abych nemusela předělávat ještě to. Na začátku ledna jsme se jeli s Petrem, tohle jméno si zapamatujte, bude tu často, je to můj přítel a budoucí manžel, podívat na dva byty. První byl kousek od vody, ve 4. patře zděného domu s dvanácti partajemi. Byt prodával sám vnuk majitelů. Podle fotek měl být slušný, slunný, 2+1 s balkonem, parketové podlahy. Když jsme do bytu vešli, staly se dvě věci: první, co nás zaskočilo, byl stav bytu. V minulosti do bytu zateklo ze střechy, takže na stropě byly mapy. V koupelně byla vyřezaná díra do stěny na pračku. Takový vchod pro trpaslíky. Druhá věc byla atmosféra bytu. Genius loci! Já věděla, že z tohohle bytu dokážu udělat pěkný domov. Pan majitel nám i prozradil, že plánovali přestavbu na 2+kk a že to jde udělat. Cena byla hezká a ještě se nám podařilo ji o 25 tisíc usmlouvat.  Druhý byt byl v paneláku. Krásný výhled na město, výtah. Ale PANELÁK. Petr nikdy nebydlel v paneláku a nechápal, co mám stále proti umakartové koupelně, když to viděl, tak pochopil. Tento byt byl sice o asi dvěstě tisíc levnější, ale taky o 20 metrů menší a musela by se dělat koupelna a neměli bychom vlastní ložnici.  Když jsme skončili s prohlídkami, seděli jsme v autě a Petr mi povídá, abych něco řekla. Já že ne, že musí první on. Je to jasné, který to bude že? Povídá a jasné to bylo. To jsou blázni, berou první byt, ve kterém byli na prohlídce. My jsem byli asi ve dvaceti a stejně jsem se nakonec rozhodli si postavit vlastní dům. Jo, jsem trochu střelec a uvidíte, že hodně věcí řeštím takto. Měli jsme velkou kliku s pánem, který byt prodával. Byl to slušný člověk a co řekl, to platilo, a jednání s ním bylo výborné. Moc děkuji. Prodej proběhl vlastně v pohodě, žádný velký zásek nebyl. Brali jsem si hypotéku, kde naštěstí taky nebyl problém. Jen to všechno strašně dlouho trvá. To je lhůta tři týdny tady, měsíc tam a letí to jak blázen. Původně jsme chtěli na těch pár měsíců sehnat nějakého nájemníka, ale nakonec to neklaplo a v bytě bydlel můj bratránek. No bydlel. To je silné slovo, spíš tam tak squatoval, když byl zrovna na škole v Ústí. Dvakrát v týdnu spal na karimatce v bytě bez záclon a závěsů, sousedi prý měli pré. Pak přišlo na řadu přepisování elektřiny a plynu. Plyn jsem chtěla zrušit úplně a elektřinu přepsat na jiného dodavatele. Tohle je úplně to nějhorší. Vyřizování s úředníky. Jeden mi řekne, přines tohle, já to přinesu, a druhý mi řekne, proč to nosíte, to nepotřebujeme, přineste tento náš cans papíru. Tak přivalím jiný a oni na mě vyjeveně zírají, proč jsem jim stále nedonesla ten první papír. No na zabití. První elektřinu jsem platila až v srpnu, tak dlouho přepis trval.  Když mi odmontovávali plynoměr, byla jsem zrovna na druhém konci republiky a nemohla jsem přijet. Prý se termín dá změnit, psali v sms. Tak jsem jim agilně hned volala, ano dá se to změnít z 18. na 19. Vlastně počkat, ve vašem případě to již nejde, 26. by již nastal černý odběr??? COŽE? To jako vážně? Jediné štěstí je, že mám hodné kamarády, ktěří si za drobnou úplatu udělali výlet do Ústí a otevřeli plynařům. Pokračování příště: Kuchyň a plány

Pro samotnou levnou stavbu kuchyňské linky přeskočte začátek.  Kuchyně v našem novém starém bytě byla funkční, ale už měla hodně za sebou. Kuchyňská linka byla naposledy měněna asi v roce 1970 bytovým podnikem. Měla modrá a bílá smaltovaná dvířka. Dodnes ji má mnoho bytů v podobných domech v naši čtvrti. Plechová kuchyň je velmi trvanlivá a opravdu byla vcelku zachovalá. Stěny místnosti byly obloženy tmavě natřenými palubkami. Na podlaze bylo linoleum, pod ním dřevotříska. První prací bylo rozmontování palubkového obložení. Musel jsem osekat kachličky u podlahy. Po nich ale vznikly hluboké díry. Ty jsem zapravil sádrovou omítkou. Ta se mi velmi osvědčila na vyrovnánání nerovností zdi. U podlahy jsem někde musel přidávat i 3 cm, aby zeď nebyla vlnitá a mohl jsem přiložit podlahovou lištu. Následovalo škrabání. Nejprve jsem se snažil oškrabat všechny vrstvy, později jsem pochopil, že stačí vzít širokou špachtli a strhnout to, co padá a jít dál. Po natření zdi hloubkovou penetrací jsem štukoval. Potom jsem práci přerušil a věnoval se jiným částem bytu, elektrice, štukování v pokojích a koupelně.  Když jsem začal dělat koupelnu, daroval jsem kuchyňskou linku za láhev rumu a v kuchyni jsem měl stavební materiál. Byla zde i koupelna, což byl lavor s vodou. Z koupelny jsem vyvedl vodu a odpad pro dřez a myčku. Doplnil jsem i několik kabelů, aby měla vlastní jistič myčka, trouba, lednička, atd. Nechal jsem si přivést přívod plynu z chodby, předtím vedl skrz koupelnu. To byla jediná práce, kterou jsem si nechal dělat. Z opačné strany zdi v koupelně je komín pro karmu, tu už nepoužívám, tak jsem se prosekal do komína, abych měl odtah z digestoře. Od začátku jsem chtěl vařit na plynu, pak mě ale Terezka, a všichni přemlouvali, že je lepší indukce. Indukce je fajn, ale je na to potřeba třífázový kabel. Dvě fáze se použijí pro indukci, třetí fáze pro troubu. Já ale mám pro celý byt jistič 1x20A, takže při více protýnkách by padal jistič a výkon by byl kvůli jedné fázi snížený. Obklad za linkou jsem vyřešil jednoduše. Po osekání starého obkladu stačilo vyplnit díry v podkladovém betonu a lepit navrch. Podklad byl naštěstí rovný. Zvolil jsem dalžbu 60x60 ve vzhledu leštěného betonu. Díky tomu mám jen pět svislých spár, což usnadní mytí. Kuchyňská linka Mnoho lidí si myslí, že stavění kuchyně je něco nadpřirozeného, a to kouzlo ovládá nějaký šaman s nadpřirozenými schopnostmi, který sedí v kuchyňském studiu nebo je truhlář. Také si hodně lidí myslí, že kuchyně je "na míru", a proto je tak drahá a normální je dát tak 150 000 a víc. Já tolik peněz nemám, na luxus si nepotrpím, na druhou stranu jsem se v ničem neošidil. Značky spotřebičů jsem kombinoval, vybíral jsem to co se mi líbílo a mělo jednoduché ovládání. Pokročilé funkce spotřebičů mě obtěžují.  Není na tom vůbec nic. Jednotlivé skříňky mají normalizované rozměry, pasují do nich spotřebiče, stačí tyto skříně postavit vedle sebe, navrch dát desku a nasadit dvířka. Začali jsme návrhem tužkou na papír, v kuchyňském studiu začínají stejně. Bylo potřeba rozpočítat šířky skříněk, kde je omezující šířka sporáku a myčky, s kterou se prostě hnout nedá. Polohu vývodů jsem měl rozmyšlenou dopředu. Skříňky jsme objednali na e-shopu, který vyrábí skříňky na zakázku na CNC stroji a dodává je v rozloženém stavu včetně doplňků. Design vymyslela Terezka, bílá kuchyně bylo její přání. Korpusy skříněk jsme objednali ze základní bílé, protože vnitřek skříně není vidět, nemá cenu za něj utrácet. Dveře jsme vybrali z nějaké lepší bílé a desku imitace dubu. V eshopu krásně vidíte, co navyšuje cenu. Jsou to šuplíky, dvířka výklopná nahoru a různé drátěné programy do skříněk. Tomu jsem se tedy vyhnul. Za tři týdny jsem obdržel paletu desek. Skříně jsem během dvou dní smontoval ve sklepě. Začalo věšení. Navrtal jsem díry do zdi, zeď je cihlová, ale je na ni tlustá omítka a spáry mezi cihlami jsou široké, všechno se drolí. Proto jsem byl velmi vděčný za to, že existuje chemická kotva. Díru jsem vyplnil směsí a do ni strčil skobu. S hmoždinkami by to bylo peklo. Pak bylo potřeba zavěsit horní skříňky a vyrovnat je. S tím jsem si pohrál, musel jsem je i různě podkládat na zdi a podobně. Skříně jsem svrtal a sešrouboval mezi sebou. Potrápil jsem se s připojením digestoře do komína, to jsem udělal z HT trubky 110 cm a vyhodil jsem těsnění, abych to smontoval. Potom jsem vyhodil staré linoleum a přilepil nové. Přistavil jsem a svrtal dolní skříňky, přišrouboval desku, odměřil dřez a varnou desku a vyřezal otvory.  Pak jsem zasadil varnou desku, dřez, troubu. Celá trouba vlastně drží jen na dvou šroubkách. Stejně tak myčka. Tady jsem udělal chybu, že vývody na myčku byly za ní. Měly by být v sousední skříňce, jinak se pak myčka nedá přisunout až ke zdi. Stavba kuchyňské linky mi trvala dva týdny, tj. dva víkendy a deset odpolední po práci.