sádrokartony

Pro hřebíkovač jsem vyrazil do nově otevřené Půjčovny strojů a nářadí Stavebnin DEK v pražských Stodůlkách. S výběrem mi pomohl Martin Kolář, se kterým se osobně známe již několik let.  Původně jsem měl v plánu upevňování sádrokartonových profilů provádět vsazovacím nástrojem Hilti DX 5. Místo plánovaného stroje mi však Martin doporučil AKU variantu hřebíkovač Hilti BX 3. „Aku hřebíkovač je o malinko větší stroj, nicméně je levnější na provoz. Má dvě baterky, nabíjení a delší zásobník na víc hřebíků,“ vysvětlil mi Martin. Na jeho doporučení jsem si stroj zapůjčil a po krátkém školení vyrazil nářadí otestovat do terénu.

Mezitím nás čekaly kompletní elektrické rozvody do celého bytu a na závěr již zmíněná oblíbená skelná vata. Přeskočím tedy pár týdnů a popíšu, jak se nám dařilo při zakrytí celé konstrukce SDK deskami. Dvoumetrová deska váží celých 23 kg. Takže její manipulaci, pokud nemáte k dispozici automatickou zvedačku, je nutné svěřit dvěma chlapům. Přidržet desku u stropní konstrukce, srovnat si ji přesně podle stěny a ještě jí přišroubovat TNkama (to jsou ty černé rychlošrouby), je docela věda a vyžaduje to dobrou koordinaci obou řemeslníků, přiměřenou zručnost a také dvoje štafle. Při řezání SDK desek se postupuje vždy podle návodu, tj. řeže se pracovním nožem karton a pak se deska zlomí. Pokud ale potřebujete dořezávat menší kusy, je dobré dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k úrazu. V mém případě jsem zřejmě neměl k mé opatrnosti ještě dostatek štěstí a způsobil si nepříjemný úraz na palci pravé ruky. Práce kvapná, málo platná. Takže se nám celá rekonstrukce nechtěně protáhla o moji rekonvalescenci, tedy zhruba o 2 týdny. Alespoň bylo dost času na přípravu a prohlubování znalostí o dalších řemeslných činnostech. Po pauzičce jsme se vrátili do bytu a dokončili pokládku zbývajících desek. V místech, kde jsou vyznačena světla, jsme měli protažené elektrické kabely a do SDK desky jsme vždy vykroužili díru pro zasazení objímek pro bodová světla. Tam, kde byl plánovaný závěsný lustr, jsme přichystali kabelovou rezervu a protáhli tento kabel jen malým otvorem v desce, vykrouženým obyčejným křížovým šroubovákem. K dokončení nám zbývalo jediné, zatmelit a vybrousit celou plochu pro finální nátěr. Rozhodli jsme se pro tmelení bez broušení, tedy pouze jediným tmelem, který je vhodný pro zakrytí všech nerovností a zároveň slouží jako finále pro nejčistší vyhlazení. Podařilo se mi zúčastnit se výstavy pracovního workshopu na téma Tmelení bez broušení. A opravdu to stálo za to. Dozvěděl jsem se vše potřebné a zároveň si vše vyzkoušel v praxi. Pořídili jsme tedy na doporučení speciální stěrku o šíři 60 cm a pár dalších drobností, a k tomu tři pětikilové pytle tmelu Rigips Rifino Top. Smůlou však bylo, že jeden z pytlů byl zřejmě přemrzlý nebo navlhlý a po rozmíchání s vodou příšerně hrudkovatěl. Takže jsem jednu ze dvou místností stejně musel nakonec brousit. Zbylé dva pytle už byly v přádku a další místnost šla jako po másle. Zatmelit šrouby, přetmelit spoje desek a překrýt skelnou páskou, nechat pár minut zavadnout a druhou vrstvou za pomoci té velké 60centimetrové stěrky přetáhnout celý povrch desky velmi jemnou vrstvou řídkého tmelu. Opravdu jednoduché a rychlé. Žádné dobrušování a znovutmelení. Samozřejmostí pro správnou finální úpravu podhledu je rohové zakončení kvalitní rohovou páskou Strit-Flex. Je to velmi dobře poddajný materiál a po navlhčení se s páskou dobře pracuje. Pásku stačí přiložit do rohu k SDK stropu a příčkové stěny, která je zpravidla vyštukovaná, a přetmelit SDK tmelem. Vznikne tak úhledný a přesný roh, který nepraská a může se po vytvrzení okamžitě malovat interiérovou barvou. Páska se dá přesně zastříhnout na požadovaný rozměr např. nůžkami na plech. Zdárně jsme dokončili stropní akustické podhledy, které mimo jiné mají také jednu důležitou funkci - schovávají a rozvádí desítky metrů elektrických kabelů do celého bytu. O drátech elektrických a dalších technologiích se pochlubíme zanedlouho.

 Po nastudování dostupných informací jsme se vrhli do objednávání potřebného materiálu. S nepříliš valnými znalostmi a totálně bez zkušeností jsme si přivezli SDK desky a hromadu příslušenství k tomu. Desky jsme pořídili nakonec jen dvoumetrové s tloušťkou 12,5 mm, to kvůli jejich nižší hmotnosti. Do stropního panelu jsme vyvrtali díry pro zavěšení tzv. akustických závěsů. Tyto se podlepují samolepící akustickou páskou, která tlumí otřesy a hluk. Montáž jsme provedli pomocí natloukací klínové stropní ocelové hmoždinky. Prakticky do vyvrtaného otvoru stačí natlouct tento klín a závěs drží. Na obvodových příčkách s vodorovnou přesností ve výšce 7cm pod stropním panelem jsem vyzačil místo pro připevnění tzv. UD profilů. Ten jsem nejprve podlepil akustickou páskou po celé délce. Po vyvrtání děr do příček ve vzdálenosti asi 40 cm od sebe jsem připevnil profil ke stěně natloukací hmoždinkou rozměru 6x45 resp. 6x55. Práce nám se ženou šla pěkně od ruky a zanedlouho byl celý obvod chodby připraven na položení příčných profilů, tzv. CDček. Pro připevnění CD profilů k UDčkám a také k akustickým závěsům se používají malé samořezné vruty tzv. TEXy. Ty je nejlépe šroubovat aku vrtačkou a občas je nutné vyvinou větší tlak, aby se vrut zařízl do hliníkového profilu. Práce se sotva centimetrovým vrutem vyžaduje zručnost. Po připevnění asi první stovky těchto TEXů jsem teprve mohl říci, že vím, jak na to. Do celého bytu jsme TEX vrutů použili více než 300. Na akustických závěsech jsem CD profil připevnil vždy čtyřmi TEXy, pokud to prostor místnosti dovolil. Boční závěsy přečnívající přes CD profil jsem kombinačkami ohnul nahoru, aby nepřekážely následně při instalaci SDK desek. Ještě jednou jsem si zkontroloval v podélném i příčném směru vodováhou, že žádný z CD profilů není špatně přichycený k akustickému závěsu a že jsou profily ve váze. Protože je SDK deska velmi dobře ohebná, milimetr či dva nepřesnosti na dvoumetrové délce hravě odpustí. Následoval pro mne nejhorší moment při instalaci SDK podhledů. Minerální vata. Materiál, který má velmi dobré akustické i izolační parametry, nicméně při manipulaci s ním a několik dnů poté máte pocit, že jste spadli do trní a ne a ne se toho pocitu zbavit. Rukavice moc nepomáhají, rouška nebo ochranné brýle jsou spíše na obtíž, takže si vylezete na štafle, opatrně rozbalíte roli se skelnou vatou a aniž byste ji roztrhli nebo nějak poškodili, ji nasunete pod každý profil. Teoreticky jsme to zvládli, jen praxe byla poněkud jiná. Minerální vatu v roli tloušťky 60 mm do mezery mezi nerovný strop a CD profil o maximální vzdálenosti 50 mm opravdu nedostanete. Vata je sice tvárná, ovšem nerovný povrch stropu nedovolí posunout nekonečnou vatu přes CD profil k dalšímu CD profilu. Nakonec jsem si našel způsob, jak nejlépe materiál prostrkat mezi stropem a CD profily. Musím uznat, že to ale byla docela fuška. Na klidu mi moc nepřidalo pomyšlení, že toto martirium mě čeká ještě v celém obýváku a ložnici. Abychom to neměli tak jednoduché, v prostoru kuchyňského koutu na nás číhala další výzva. Bylo nutné snížit podhled oproti zbývající části místnosti - obývacího pokoje, kvůli instalované vzduchotechnice. PVC trubka 100 mm včetně izolace pod stropem zabrala nejméně 15 cm. Pro tyto účely instalace akustického závěsu není možná. Dokoupili jsme tedy dráty s okem 125 mm / 250 mm pro stropní montáž a pružinové závěsy. Jednoduchá věc a jak dobře funguje. Opět jsem vyvrtal otvor o průměru 6 mm do stropu a natloukl do něj klínovou stropní hmoždinku přes očko drátu. Nasadil jsem na drát pružinový závěs a posunul ho rukou do odhadované výšky. Jakmile byly všechny dráty s okem a pružinovými závěsy na místě, nasunul jsem do obvodových UDéček podlepených akustickou páskou CD profil a do něj postupně nasazoval pružinové závěsy. Ty jsem pak výškově dorovnal pomocí dvoumetrové vodováhy a znovu zkontroloval v podélném i příčném směru. Zanedlouho byla celá plocha nad kuchyní připravená. Zbývala poslední úprava přechodu sníženého podhledu k normální výšce podhledu. To jsme vyřešili dalšími dvěma CD profily. Více napoví obrázková galerie.

Začátkem prosince vyšel na Svépomocí.cz redakční článek s videem o postupu montáže sádrokartonového stropu v koupelně. Na Facebooku se kromě jiného objevily dva zajímavé komentáře, na které jsem se rozhodl odpovědět nejen autorům, ale všem stavebníkům v tomto článku pro případ, že by na stejnou situaci narazili i při realizaci svého domu.