Od roku 2008 platí povinnost mít v domech, bytech a dalších budovách požární hlásiče. Tento požadavek je definován ve vyhlášce 23/2008 Sb. Na jednu stranu je tedy požární hlásič zákonná povinnost, na druhou stranu si myslím, že tento požadavek je zcela oprávněný, dává smysl a dokáže zachránit spoustu životů. Kromě požárních hlásičů (detekují kouř, nebo spaliny) to samé platí i pro hlásiče oxidu uhelnatého (CO), který je výsledkem nekvalitního spalování (platí zejména pro plynové spotřebiče). V domě by také měl být hasící přístroj - i tento požadavek dává smysl. V mém domě budou dva 6kg práškové hasící přístroje a jeden malý "hasící sprej" v kuchyni, aby byl při ruce.
Spousta stavebníků věc řeší tak, že na kolaudaci sežene nejlevnější hlásiče a po kolaudaci věc už nijak neřeší. Hlásič nějakou dobu funguje, levnější hlásiče po nějaké době přestanou fungovat, tak se vytáhne baterie a tím to končí.
Samozřejmě, ve většině případů žádný požár ani zakouření prostoru nenastane. Ale v opačném případě může absence požárního hlásiče dopadnout fatálně.
Na požární hlásiče je dobré myslet už během samotné stavby domu. Pokud bude dům vybaven nějakou „chytrou“ elektroinstalací, je dobré připravit kabeláž. Typ kabelů se samozřejmě liší podle použitých senzorů. Některé senzory vyžadují připojení do daného systému, jsou naadresované a dokáží komunikovat s nadřazenou jednotkou. Na druhou stranu existují požární hlásiče, které jdou napájet napětím 230 V a výstup mají obyčejný reléový kontakt. Při spuštění poplachu jednoduše sepnou výstup. Ten je možné připojit třeba ke GSM modulu v rozvaděči, nebo k zabezpečovače. K drátové síti existuje varianta bezdrátová. Požární hlásiče, ale i různé pohybové senzory je možné napájet z baterie a komunikace potom funguje bezdrátově. Dokáží pak hlásit požár, zakouření, únik CO2, nebo narušení prostoru přes WiFi pomocí nějaké aplikace v telefonu. Samozřejmostí je i vyvolání běžného poplachu jako u „obyčejných“ čidel.
Pokud se rozvod k požárním hlásičům během stavby neprovede, nebo je potřeba nainstalovat hlásiče do stávajícího domu, je možné použít samostatné, nezávislé hlásiče. Potom každý hlásič funguje zcela samostatně a nezávisle na ostatních.
Hlásiče je nutné rozmístit po domě tak, aby to dávalo smysl. Tedy do každé ložnice/pokoje kde spí lidé, do obytných místností a na chodby. Součástí návodu by měl být i popis, případně graficky znázorněné rozmístění po domě. Trochu jiné podmínky platí pro hlásič oxidu uhelnatého. Ten by měl být umístěný vždy u plynového spotřebiče.
V bezdrátových (ale i „drátových“) požárních hlásičích je nutné měnit jednou za čas baterii. Interval bývá rok, nebo dva. Ale vždy je nutné vycházet z návodu. Při vybité baterii začne v nějakých intervalech pípat. Samotný hlásič je nutné jednou za čas vyměnit. Přece jenom, jedná se o elektronické zařízení, u kterého může spolehlivost časem klesat. Pokud je nutné hlásič měnit, měl by na štítku být označen datum výměny.
Z tohoto ohledu trochu vybočují „desetileté“ hlásiče, které mají baterii vestavěnou. Není tedy nutné měnit baterii, ale jednou za deset let vyměnit kompletně celý hlásič. Ve výsledku to cenově může vyjít lépe, než několik levných hlásičů.
Sdílet 
