Holka z vesnice ve městě?
Vesnický způsob života a příroda je to, co mi ve městě chybí nejvíce. Ano zkoušela jsem to jako mladý člověk při studiu, ale brzy jsem zase utekla zpátky domů.
Nyní také bydlím v bytě, tentokáte už raději v menším městě, ale jen do té doby, než bude můj pravý domov alespoň částečně obyvatelný. Byt je docela velký, sama pro sebe mám 50 m2. Jedná se o novou moderní zástavbu, ale rámus od věčně se hádajících sousedů slyším dokola a dokola. V létě, když si sednu se sklenkou vína na balkon... Nevím kam s očima. Zavřu je a představuji si les, ptáky a šumění stromů!
Pracuji v Brně. Ráda si zajdu do kina, divadla nebo na koncert. Tohle všechno ale stále budu mít v dojezdové vzdálenosti a ráno se budu probouzet u lesa s výhledem na hopsající králíky a srnky.
Od pondělí do pátku nosím lodičky, ale v sobotu ráno navlíknu modráky a jde se s chutí na to!
Jsem starousedlík :)
Původní záměr mladé dívky, která má spoustu koníčků byl skromnější. Koupit menší chatu nebo chalupu někde v okolí mého dosavadního bydliště, maximálně 500 m2 zahrada. Místo pro mě, mého psa a auto.
Rozjela se tedy pátrací akce a já zjistila, že vše co je aktuálně na prodej, je drahé, velké, v dezolátním stavu nebo moc "daleko". Pro představu... pohybovala jsem se v rozmezí asi 4 okolních vesnic a to byl sakra malý rybníček.
Po několikaměsíčním hledání mě osvítila myšlenka. Projít územní plány obce a zjistit, kde bych mohla malou chaloupku postavit. V té době se např. dřevostavba na klíč 3kk dala pořídit už od 1 mil.
Bylo mi už celkem jedno, jestli budu mít číslo popisné nebo evidenční. Brala jsem to z gruntu. V katastru si zjistila komu parcely patří a jelikož místní znám, vyrazila jsem do ulic. Všechno bylo marné. Už tehdy nastávala doba, kdy lidé brali pozemky jako investici. Asi dvěma pánům v důchodu se zželelo mladé dívky a začali semnou o prodeji jednat. Oba už jsou ale v Pánu a ani jeden ze záměrů nevyšel. Dalšími pokusy jsem jen ztratila mnoho času.
Jedním z míst, kde jsem si přála postavit malou chatu, byla zahrada mojí tety. Když viděla jak dlouho něco hledám, nabídla mi zahradu u lesa, kde má malé políčko. Ať zkusím zjistit, zda bych ji mohla využít. V té době jsem měla přítele, který mi pomohl zjistit co bylo třeba - vyjádření k sítím, přístupovou cestu, hasiče, policii, atd.. Vždy jsme ale přišli na stavební a úřednice požadovala další a další podklady a nakonec vyjádření správy Moravského krasu.
Malá rada pro všechny - nechejte si všechna vyjádření a požadavky písemně podložit, potvrdit, podepsat! Nám se to tehdy nevyplatilo, když jsme narazili na nezkušenou úřednici, která nezahrnula parcelu do požadavků na územní řízení které se konalo jednou za 4 roky. Vlastně úplně popřela, že s námi již necelý rok jedná a co za nesmysly po nás požadovala. Zkusila bych to znovu - byl to přeci jen pozemek "zadarmo", ale tehdy se všelicos změnilo a správa Moravského krasu nám již nechtěla povolit výjímku na 25 m od hranice pozemků lesů ČR.
Tohle byla ta chvíle, kdy jsem si řekla, že si postavím nový dům a porazím byrokracii!
I teď se sama pozastavuju nad tím, jak moc jsem tehdy byla vázaná na jedno místo. A překvapivě stále jsem. Možná se mi divíte, ale není nic hezčího, než když vstoupíte do lokálu místní hospody a víte, že ať si sednete k jakémukoli stolu - jste vítáni.
Je jedno, jestli tam sedí staří štamgasti, hasiči, fotbalisti a nebo babinec! Na Tři krále Vám po vratech nekreslí cizí lidé, ale děti kamarádů. Máme tu tradiční plesy, zabijačky, masopusty, vatry, hody, zábavy a mě baví, že mohu být toho všeho plnohodnotnou součástí.
A pamatujte! I z "naplaveniny" může jednou být starousedlík! Stačí milovat místo, kde žijete a občas pro něj něco udělat!
Sdílet 
