Ročně se postaví nespočet rodinných domů od partnerských stavebních firem, které jsou plně v souladu s parametry programu e4. Wienerberger spolupracuje s 25 stavebními firmami po celé České republice, což zaručuje kvalitní realizaci a dodržení nejvyšších standardů.

-       musí jít o stavební pozemek, což je nutno ověřit v příslušném územním plánu čili ÚP) nejen kvůli tomu, zda vůbec je zastavitelný, ale také čím je zastavitelný – jestli je náš záměr (jaký dům chceme) v souladu s kritérii příslušného ÚP (třeba ne všude lze postavit dům patrový – výšková omezení, ne všude lze postavit dům z rovnou střechou - někde jsou požadavky na sklon střechy v souvislosti se snahou o zachování rázu obce, ne všude lze postavit srub…) => tedy je dobré kouknout nejen do plánkové části ÚP, ale i do té textové části-       musí mít přístupovou cestu z obecního pozemku (odvážnějším může sice stačit cesta zajištěná smlouvou o věcném břemeni nebo spoluvlastnictvím, ale já už s tímto zkušenost mám a tedy si to znovu odzkoušet nechci - vím, že tyto varianty jsou prostě vždy rizikovější z podstaty věci – není-li něco Vaše ani obecní, je vždy otázka, co na tom budete a nebudete smět udělat -  třeba upravit povrch  cesty, aby se po ní dalo jezdit – a za čí peníze to bude, aniž by mu to s jistotou říkalo pane, ledaže se to opět ošetří smlouvou, a je otázka, která smlouva je kdy neprůstřelná…)-       možnost dojezdu do školky, školy a v našem případě (jedno z dětí bylo o 13 let starší než druhé) i SŠ busem - i kdyby linkovým, ale s rozumnými odjezdy a příjezdy (u případné VŠ se už počítá s tím, že dítě bude bydlet na třeba koleji, u SŠ jsem nechtěla odeslat dítě na internát)-       reálnost nalezení zaměstnání v okruhu do 40 km cesty autem (každý si může dosadit vlastní vzdálenost a dopravním prostředkem dle vlastního výběru)-       umístitelnost domu a případných dalších plánovaných staveb jako garáže nebo zastřešeného stání či jen parkoviště pro auto na daný pozemek, a to při dodržení náležitých odstupových vzdáleností (požadovaných úřady apod.) - toto kritérium souvisí nejen s velkostí a tvarem pozemku, ale i s umístěním sítí na pozemku (nadzemních a podzemních vedení) s jejich případnými ochrannými pásmy (el. vedení, komunikačních sítí, vodovodu, kanalizace či dešťové kanalizace)… A k těm autům je dobré si uvědomit, že třeba na venkově se (na rozdíl od města s MHD) bez auta (a tedy i řidičáku) ani neobejdeme, ba mnohdy je nutné, aby každý z dospělých měl auto své, protože každý pojede do práce do jiného směru a žádným autobusem či vlakem to nepůjde, a ta auta musíme také někde parkovat (a ne všude se dá parkovat mimo vlastní pozemek, někde platí výslovný požadavek na umístění parkovacího místa na vl. pozemku)-       na daný pozemek, a to při dodržení náležitých odstupových vzdáleností (požadovaných úřady apod.) – toto souvisí nejen s velikostí a tvarem pozemku, ale také s přítomností nadzemních i podzemních sítí (el. vedení, komunikačních sítí, vodovodu, kanalizace či dešťové kanalizace)…-       velikost pozemku (nad námi stanovaný limit)-       přítomnost vodovodu či alespoň vrtu (nutno prozkoumat kvalitu vody) - je-li potřeba  teprve dělat vrt, musí být cena adekvátní závislosti na vybudovaní ČOV a vrtu + nutno počítat s tím, že stavba domu se protáhne, a stále je tu riziko toho, kolik a hlavně jaké vody v místě bude (nějaká voda se obvykle najde – pouze v různé hloubce a s různými parametry, které mohou vyústit v nutnost úpravy vody, což pak prodražuje její cenu či omezuje její použitelnost – o tom samostatně v článku Vrtaná studna)-       přítomnost kanalizace nebo pokud se počítá s ČOV, vede aspoň kolem svod dešťové kanalizace, do něhož by šlo zaústit přepad z ČOV (v opačném případě je člověk závislý na možnosti vsakování na pozemku, a ta není tak samozřejmá, jak se může na 1. pohled jevit, ať z hlediska administrativního – např. kvůli rizikům znečištění okolních studen – nebo z praktického (ne všude se příslušné množství vody vsákne)-       celkový dojem z pozemku a jeho umístění v rámci okolí, což zahrnuje posouzení, zda je to (v rámci toho, co lze zjistit) klidné místo nebo rušné či někde u hl. silnice. Já třeba upřednostňovala místa, kde les byl v docházkové vzdálenosti, protože uprostřed polí to moc super na procházky není (zvl. v létě, když všude praží horké slunce)...-       jaké stavby (a jiné souvislosti) jsou v jeho okolí, nebo tam vzniknout mají/mohou (viz ÚP)-       celkový dojem z obce (případně není od věci informovat se, jak je to v obci s vodou, je-li obecní vodovod, případně dalšími obecními zdroji)-       dojem z poměrů v nejbližším okolí (jinými slovy nepodceňujte sousedské vztahy – z vlastní zkušenosti vím, že i jeden výrazně problémový  - a neřešitelný - člověk nadělá klidně několik rodinám ze života peklo)-       samozřejmě cena pozemku (do námi stanoveného limitu – aby zbylo na stavbu domu, :-D), která musí tak nějak odpovídat souhrnu pozitiv a negativ dle výše uvedených kritérií

Pokud jsme chtěli, aby nám po nákupu pozemku ještě zbylo dost peněz na stavbu domu, nemohli jsme po prodeji domu pod cenou (v důsledku developerské smyčky) koupit pozemek s dobrým dojezdem do většího města (i to snad ani kdyby to byl pozemek malý, neideální a bez kýženého soukromí). Takže jsme museli hledat i mezi místy, z nichž bude komplikovanější a dražší dojíždění, těžší hledání práce, ale kde na druhou stranu pravděpodobně nebudeme ohrožováni developerskými zájmy a ruchem města.Umístění je to, co se na stavbě domu nikdy později změnit nedá, takže je opravdu dobré si ujasnit, uvědomit, případně otestovat  priority (viz i můj samostatný článek Kritéria pro výběr pozemku). Život na venkově a život ve městě se opravdu velmi liší a není dobré takovéto rozhodnutí činit neuváženě – nicméně já od malička po životě na venkově toužila a i ve městě jsem žila způsobem, který naznačoval, že by to pro mne neměl být problém.

Vyřízení stavebního povolení jsme po domluvě nechali na našem úžasném panu architektovi. Kdyby chudák tušil, co všechno ho čeká, nejspíš by nám ještě zaplatil, jen aby nemusel nic vyřizovat. Ale pěkně popořádku.Při plánování domu jsme z územního plánu věděli, že můžeme na našem pozemku postavit jen rekreační objekt. S tím jsme také počítali, na chatě se dá přihlásit k trvalému bydlení a časem, až bude proběhne změna územního plánu, dům rekolaudujeme k trvalému bydlení. Před pěti lety na přelomu zimy a jara to začalo. Oběhali jsme sousedy, aby nám podepsali souhlas se stavbou, zažádali jsme o stavební povolení a současně jsme začali vyřizovat hypotéku. Tu jsme, jak víte z předchozího článku, nedostali. Nevadí, něco bylo našetřeno, tak hlavně začít stavět.První pokus nám zamítli. Důvod byl, že v jednom rohu pozemku máme podle územního plánu kus nezastavitelného území a projektant nám tam naplánoval čističku a co hůř, byl tam naplánovaný i roh domu. Čistička se přemístila, ale dům posunout nešel. Pár metrů nad plánovaným domem máme chatu, kterou zbourat nechceme. A posunutím by byly domy moc blízko u sebe.Řešení problému přišlo samo. Obec si v tu dobu nechávala upravit územní plán a my toho využili. Do nového plánu zahrnuli i změny na našem pozemku. Takže budeme moci postavit rodinný dům a ne rekreační objekt, a bude stát na námi zvoleném místě. Ve změně bylo i posunutí nezastavitelného území.Tím pádem se nám stavba odložila, než bude platný nový územní plán. Počítali jsme na rok, maximálně dva.

V minulém článku jsme se věnovali stavbě sádrokartonové příčky kolem technické místnosti. Příčku jsme záměrně realizovali až po instalaci většiny technologií, aby bylo možné místnost doslova přizpůsobit velikostí použitého vybavení a uspořit tím prostor v garáži.K úspoře prostoru v budoucnu pomůže také použití vysokopevnostních sádrokartonových desek Rigips Habito® H umožňujících snadné kotvení i těžších předmětů, na které v dalších článcích postupně narazíme. Například systém Willo Rain 3, který čerpá vodu z nádrží na dešťovku a používá ji k splachování WC nebo zavlažování zahrady. Nebo také střídač fotovoltaické elektrárny, který jsme také umístili na příčku ze sádrokartonu Rigips Habito® H.No a pokud je naším cílem šetřit místem, ideálním řešením pro dveře je v takovém případě použití pouzdra pro posuvné dveře, jehož sestavení se budeme nyní věnovat detailně.

jmenuji se Eva a spolu s manželem (Honzou) jsme se rozhodli stavět. Tedy, já mám na starosti vše, co se projektování, dohledávání informací a vyřizování administrativy týče, manžel odsouhlasuje a vyjadřuje se ke zjištěnému a zapojuje se ve fyzicky náročnějších aspektech stavby (plánování ani organizování nemusí a není to jeho silnou stránkou, zato má více fyzické síly a než já). Chceme stavět pasivní dům (tedy ten nejúspornější z úsporných) a protože se domnívám, že energetických úspor je třeba (a že stavět energeticky úsporně nemusí znamenat stavět dráž nebo jen o velmi málo, což za to stojí, protože se to vrátí), a také proto, že i my jsme čerpali cenné poznatky ze sdílených příspěvků, rozhodla jsem se (s nenadšeným souhlasem manžela) rovněž posdílet naše zkušenosti.Oba jsme se narodili ve městech (Plzeň a Praha), ale oba se ve městech už od mala necítíme dobře. Oba jsme vlastně chtěli vždy z města pryč (do krajiny s krásnou přírodou, bez paneláků a s co nejmenším podílem asfaltu, a také bez množství lidí kolem) – mně ale plány na počátku mého dospělého života změnil fakt, že jsem se neplánovaně stala osamělou matkou a jako taková jsem si netroufala odlepit se od většího města (ovšem nikoliv Plzně, protože delší část života jsem nakonec strávila v Českých Budějovicích, resp. posléze v  obci k nim přilepené). Prostě jsem potřebovala blízkost školky a školy a (od určitého věku dítěte) možnost, že dítě dojede MHD do školy samo (zatímco já už jsem tou dobou třeba v práci či na cestě do ní). Nicméně zahrádka byla moje priorita odjakživa. Proto jsem odjakživa cílila na dům, nikoliv byt, i když ze začátku šlo jen malou stoletou řadovku s malou zahrádkou (za cenu bytu). Nicméně tato řadovka, v níž jsem prožila (sama, posléze sama s dcerou) 11 let, byla stále ve městě (v Českých Budějovicích). Posléze jsem ho vyměnila za větší (a pěkný) dům ve Srubci u Českých Budějovic, ale jakkoliv místo i dům bylo původně pěkné, neukázalo se být šťastnou volbou (nicméně v této fázi jsme se seznámili s manželem a začali spolu žít).

Poprvé jsme betonovali Severní sekci, nejhladovější zeď co jsme kdy betonovali, délka 12 metrů x výška 3,5 metrů na jeden zátah. Ještě teď nemohu uvěřit, že to bednění zvládlo, protože nám dílce vůbec nevycházeli a museli jsme je nadstavovat dole i nahoře výdřevou, bylo to neskutečně riskantní, ale nebyla jiná možnost. V každém případě se nám podařilo nalít šaluňk až po vrch a i když se dost vibrovalo, tak nic neruplo a všechno dobře dopadlo. Vylití tak obrovské a složité zdi byla pro nás doslova odměna za všechnu práci s armaturou a bedněním.

Ahoj Stavebníci, jmenuji se Barča a spolu se snoubencem Romanem stavíme náš dům snů. Na stavbě máme každý svou roli. Roman řeší hlavně technické věci a realizaci jako takovou, mým úkolem je dokumentace stavby a dohled nad financemi. Oba jsme vyrůstali v rodinných domech, a tak pro nás bylo rozhodnutí o stavbě vlastního domu jasnou volbou. Videa a články od Svépomocí pro nás byly užitečné jak už během příprav, tak i během stavby domu. I proto jsme se rozhodli sdílet náš příběh a zkušenosti, které mohou pomoci zase někomu dalšímu.

Po dokončení izolace podlah a rozvodů podlahového vytápění jsme nechali v celém domě vylít podlahy anhydritem. Lití podlah probíhalo v listopadu. Samotné broušení proběhlo až za šest měsíců.  Po důkladném vyluxování prostor jsme aplikovali kontaktní můstek Baumit Super Primer, který nám doporučil Ing. Martin Herclík, produktový manažer společnosti Baumit.

Po konzultaci s bratránkem jsem pro sichr trámy u přístavku vyndal a navrutil pod ně patky. Stejně jsem je měl koupený, tak jsem je aspoň využil. Manželku jsem vyslal do stavebnin pro kubík liaporu a srovnal klenbu nad chlívem. Co chybělo jsem dojel pískem. Na to jsem naskládal 12ku polystyren a na to další 12ku polystyren. A protože PU pěny a polystyrenu není nikdy dost, tak jsem na to hodil ještě 10ku polystyren. Čímžpádem jsem dorovnal budoucí podlahu nad chlívem s přístavkem a pergolou. Natáhl jsem na to igelit, aby mi to při betonáži neteklo do cihlového stropu a celé dokola objel dilatačnim páskem. A na to pak naházel osmičky karisítě a pořádně to svázal a podložil. Zašalovaly se otvory a bylo připraveno pro betonáž.Betonu jsem měl napočítáno 2,2 kubíku (5,8 m x 4,65 m x 8 cm). V týdnu jsem řešil jak ho dostat nahoru. Za PUMíka jsem platit nechtěl a pán v Hradci co jezdí s Putzmeistrem měl v požadavcích 3 dělníky na montáž hadice......pfffff...... a cenově to navíc vyšlo stejně jako PUMík. Takže jsem objednal zavlhlej C25/30 s tím, že to domícham a vytaham to tam ve kbelících. A pak jsem si vygooglil kolik váží kubík betonu. Trošku jsem to přehodnotil a využil skutečnosti, že jsem v minulém roce zakoupil elektrickej naviják (na zabijačky). Provrtal jsem kus trámu, narval roxorama do zdi a na to kurtou heftnul rameno navijáku, přidělal naviják a z prapůvodní stříšky od králíkárny (kterou jsem předvídavě nespálil) starejch zrezlejch trubek a řetězů (který jsem předvídavě neodvezl do šrotu...no dobře, nebyla to předvídavost, jsem prostě bordelář, tak se mi to tam všechno někde válelo) spáchal plošinku na kterou se jen hodil 90l kalfas a přistavil míchačku tak, aby se to lilo přímo do něj. V jedenáct večer jsem měl připraveno, schrupnul si a v sedm ráno bylo 2,5 kubíku betonu na místě. Naházet do míchačky na dvakrát do malťáku, vylézt nahoru a po kbelícíh přetahat na místo a srovnat do vodováhy. Pár hodin to koštlo, kvalita betonu jistě utrpěla, ale bude to jen pochozí, takže žádnej stres. Nakonec se tam vecpalo přesně 2,5 kubíku a ještě mi dva malý kbelíky chyběly...to už jsem ale nedomíchával, srovnam to, až budu betonovat udělátko na přivaření schodů....a nebo taky ne, že. Pouklízelo se, dořízly se cihly pod vikýřem a čekalo se na okna.

Od začátku jsme byli rozhodnutí pro pevné zdi z pohledového betonu a abych pravdu řekl s odstupem času, byl to opravdu masakr. Pokud by to byla jen jednoduchá zeď, tak by to ještě šlo, ale naše zeď byla doslova prošpikovaná: armaturou, sítěmi jako voda, elektřina nebo odpady. Dále bylo ve zdích mnoho otvorů a výklenků, prostě všechno na finiš, každý tesař od toho bez zaváhaní utekl, aby to nemusel dělat /více méně se jen vymlouvali/. Nakonec nezbylo, než postavit vlastní tým z rodiny a přátel, kteří nás podrželi a s pomocí přítele na telefonu začít bednit.

"Nyní zde bydlíme tři měsíce. Zastavěná plocha domu činí přes 100 m², obytná plocha je asi 90 m². Stavba trvala osm měsíců od prvního kopnutí. Pak ještě měsíc probíhaly drobné úpravy, ale do devíti měsíců jsme se synem bydleli.Musím říci, že dům je zateplený polystyrenem a úžasně drží teplo. Vytopím jej podlahovým vytápěním na 25 °C a další tři dny se teplota víceméně drží. Krásně se zde chodí bosky.Od začátku stavby jsem si vychodila své cesty. Když mi pak udělali kuchyň bylo to, jako bych v ní vařila celý život. Zkrátka vše přesně podle mých představ.V domě mám tepelné čerpadlo, které ohřívá také teplou vodu. Mám přípravu na krbová kamna. Ještě jsem je nestihla připojit, ale již jsem si udělala obklady."

O instalaci rolet majitelé uvažovali dopředu, a proto se už dříve pro tento účel připravil do okna napájecí kabel CYSY 2×0,75 mm, laicky „nízkonapěťová dvojinka o průměru 2× 0,75 mm“, který se vyvedl do prostoru půdy pro pozdější zapojení. Pokud bychom kabel dopředu nepřipravili, mohli bychom instalovat stejné rolety, ale se solárním napájením.Rolety s označením VELUX SML se dodávají v pevném kartonovém obalu. Jejich montáž probíhá z interiéru a podle pár videí, které jsme před naší montáží zhlédli, není nutné vyndavat okenní křídlo.Na krabici je vyznačené místo, na kterém můžeme například odlamovacím nožem rozříznout karton. Není třeba se bát, že uvnitř krabice něco poškodíte, protože všechny komponenty jsou uvnitř v dostatečně bezpečné vzdálenosti od okraje krabice.Všechny prvky zabalené v krabici jsou přilepené ke kartonu a po vlastní zkušenosti doporučuji nesnažit se je odlepit a vyndavat ven z krabice. Přesně to jsem totiž udělal při montáži první rolety. Šlo dost špatně, protože lepidlo drží opravdu dobře, a když se mi to nakonec povedlo, přilepil jsem se zanedlouho k podlaze. Prostě to bylo celé špatně.

Zdravíme všechny stavebníky, jsme mladí manželé Jakub a Zuzana, a v současné době jsme ve fázi dokončené hrubé stavby rodinného domu - bungalovu. S manželkou jsme před stavbou neměli téměř žádné stavební zkušenosti, bydleli jsme v pronajatém bytě a oba jsme toužili po vlastním bydlení, ať už formou koupě domu, bytu nebo stavby. Pozemky v okolí Červeného Kostelce na prodej téměř nebyly, a pokud, tak pro nás finančně nedostupné. Měli jsme však štěstí u manželčina dědečka, který nám přenechal svůj pozemek u lesa, na kterém dle územního plánu bylo možné stavět. Problém byl však s přivedením elektřiny, v příjezdové cestě i kanalizaci. Řešení těchto záležitostí by vydalo snad na celou knihu a finální stavební povolení jsme v ruce drželi až po přibližně 2,5 letech. Měli jsme pocit, že samotný projekt domu není podstatný, ani není podstatná jeho samotná fyzická realizace. soustředili jsme se hlavně na to, aby na pozemku vůbec něco postavit šlo. Zásluhu na úspěchu měli rodinní příslušníci z manželčiny strany a skvělí sousedé, kteří nám vyšli v mnoha ohledech vstříc a měli pro věc pochopení. Alespoň jsme se v průběhu papírové války, probíhající i za Covidu, stihli vzít a zplodit 2 děti.Na začátku jsme se ale museli rozhodnout, jaký typ domu postavit, jak velký, z jakého materiálu, jakou zvolit jeho orientaci. Podstatné bylo i to, aby jsme na dům měli finance. Nakonec jsme se inspirovali jedním domem z katalogu, a ten jsme upravili dle našich představ.Jednalo se o obdélníkový bungalov o rozměrech 16,5 x 10 metrů, se sedlovou střechou o sklonu 30 stupňů, s pevným trámcovým stropem s nadbetonávkou a klasickým krovem. Nejsme velcí fandové moderních technologií, dost lidí se například diví, že máme tak velikou půdu nevyužitou pro bydlení. My jsme dům pojali co nejtradičněji, jako takovou chalupu, která ovšem poskytne dostatečné bydlení pro 4 člennou rodinu a kterou technologicky a finančně zvládneme. V následujících příspěvcích by jsme se s ostatními stavebníky rádi podělili o zkušenosti, se kterými jsme se setkali, a především s věcmi, které se nám třeba úplně nepovedly, a ostatním tak pomohli v rozhodování.

Na začátku ani teď nemáme žádné ambice, chtěli jsme si jen splnit sen o krásném/nadčasovém bydlení. Pozemek jsem si koupil už jako kluk za první vydělané peníze, nejprve jsme na něm s rodiči drobně hospodařili /jen seno, brambory a nějaká ta zelenina/.V té době jsem začínal podnikat, a tak jsem si budoval zázemí pro podnikání na jiném místě o několik set metrů dál, na stavbu vlastního domu ještě nebyl prostor. Později, když už se firma trošku rozjela a narodil se nám syn, začali jsme s mou paní snít o vlastním bydlení, jako každá druhá rodina.Nejprve jsme přemýšleli o dřevostavbě /všechno to bylo, ale dost mini/ a pak o prefabrikovaném domě /také to, ovšem nebylo ono/. Viděli jsme stovky plánů, ale nic nás úplně neoslovilo, navíc nás ovlivnilo několik faktorů, které nás posunuli, tam kde jsme nyní a vy nyní můžete sdílet náš příběh plný zajímavých tipů v tomto seriálu zde na Svépomocí a ostatních soc. sítích.

V předchozím článku jsme mohli vidět, v jakém stavu střecha rodinného domu byla těsně před zahájením rekonstrukce. Po třiceti letech původní krytina přestala plnit svou funkci a bez adekvátní hydroizolace docházelo k postupnému zatékání na půdu.

Ahoj, jmenuji se Vlaďka a v následujících řádcích se Vám pokusím popsat naše rozhodnutí stavět.Cesta k vlastnímu domečku, tak jako u většiny svépomocníků, nebyla jednoduchá, dalo by se říci trnitá.Tato cesta za vlastním bydlením by se dala datovat již v roce 2011, kdy jsem dokončila vysokou školu a nastoupila do zaměstnání, abych prospěla sobě i Republice a hlavně vlastní peněžence, neboť účet v bance mi pobyt na studiích vysál dostatečně.Po dokončení výšky jsem hledala práci ve svém oboru poblíž bydliště, tj. na Vysočině, a to hlavně kvůli rodině a dnes již mému manželovi, Pepíkovi. Stejně jako já, je spojen s rodnou hroudou a to byl u nás asi i kámen úrazu, proč cesta k vlastnímu domečku trvala tak dlouho a vlastně ještě trvá...Představa o vícegeneračním bydlení, tak jak si ji Pepík představoval, se mi úplně nezamlouvala, a tak jsem pokukovala po realitních serverech a stále hledala naše budoucí společné bydlení.Moje představa byla jasná - zemědělská usedlost, starý statek s dostatečně velkými hospodářskými budovami, kde by se nějaký dobytek vešel a možná i truhlářská dílna, když už je můj manžel truhlář.

Při volbě projektanta pro nás bylo rozhodně velikým plus, že za nás projektant vyřeší, kromě samotného projektu, také veškeré potřebné dokumenty od stavebního povolení až po dotace.Za projekt jako takový jsme zaplatili asi o něco více než naši známí, kteří se nám divili, ale ve finále musím říct, že této volby nelitujeme. S ohlédnutím zpět, kolik času bych strávil na úřadech, vyřizováním věcí, kterým nerozumím a všechny bych musel alespoň trošku nastudovat, jsme vše měli vyřízeno minimálně o půl roku dříve bez starostí.Celý proces u nás ve finále vypadal tak, že jsme projektantovi na začátku podepsali plnou moc, která ho (respektive jejich firmu) opravňovala řešit vše potřebné na úřadech našim jménem, a poté jsme dostali kompletní dokumentaci ke stavbě, včetně stavebního povolení.

Na začátku všech prací zkontrolujeme stávající podklad. Na stěnách ani na podlaze by se neměly vyskytovat výrazné prohlubně ani výstupy. Nejčastěji se s tím můžeme setkat v místě budoucích vodovodních baterií či napojení odpadu.

Již ze začátku jsme měli jasno, jaký dům bychom chtěli. Alespoň z venku. Chceme prostě něco, co zapadne mezi ostatní domy u nás ve vsi. Jednoduchý tvar - nejlépe obdélník, s klasickou sedlovou střechou. Bílá fasáda a tmavě červená, nebo černá střecha.Protože jsme ještě nevěděli, co budeme chtít uvnitř domu, tak jsme jeho velikost zatím neřešili, podíváme se na různé projekty a uvidíme, jestli si něco vybereme.