Dokončení rekonstrukce

Postup byl dost obdobný jako u koupelny.

1. Rekonstrukce započala vybouráním staré vany a obouchanim starých obkladů a dlažby... Bohužel, foto staré koupelny nemám. 2. Potom se rozbila stávající podlaha kvůli novým odpadům, které bylo potřeba udělat. Pak se podlaha znovu vybetonovala. 3. Poté se dodělala podlaha se spádem ve sprchovém koutě. Vyzdila se zeď sprchového koutu a opravily se omítky. Ještě před omítkami se ale udělaly ještě nové rozvody vody a elektřiny. 4. Pak se začalo obkládat 5. A nakonec se vymalovalo a odadily se kohoutky, zásuvky a nová keramika. Když si vzpomenu na tu hruzu, bourání a neustálý nepořádek, tak se na ty poslední fotky opravdu krásně dívá :-) 

Také ona proběhla svépomocí a cena je tak pouze za materiál. Koupelna se nachází v jednom obyčejném panelovém bytě s nevyzděným jádrem, které za předchozích majitelů již prošlo rekonstrukcí. Velká škoda je, že ta tehdy nezahrnovala vyzdění jádra, ale pouze změnu vnitřní dispozice (zatarasení dveří z WC do koupelny, změnu umístění vany a obložení stávajícího umakartového jádra ze strany koupelny kachličkami). A právě obklad, který byl proveden lepením na nevyrovnaný umakart a nerovnou podlahu, byl důvodem současné renovace. Některé dlaždičky vystupovaly ze zdi tam, kde dříve bývaly dveře na WC (nyní za vanou). Spáry mezi nimi se drolily a několik dlaždic na podlaze bylo naprasklých. Světlý obklad s mramorovým žíháním vybraný předchozími majiteli koupelnu sice prosvětlil, spolu se zmíněnými vadami působil ale omšele a fádně. Rozhodli jsme se proto odít stěnu za vanou a podlahu včetně boku vany do efektního hávu v dekoru tmavého buku.  Oproti zmíněné rekonstrukci WC byla proměna koupelny procházka růžovou zahradou.

Prvně bych rád uvedl, že jsem se do oprav ústředního topení rozhodně pouštět nechtěl. Chtěl jsem to nechat odborníkům. Bohužel sehnat topenáře se ukázalo jako nadlidský výkon a když přišel listopad a my stále topili jen v krbovkách, nebylo zbytí. Většina topenářů, kteří nás navštívili, se na rekonstrukci netvářili - ano to je realita dnešní doby, raději si udělají komplet topení v novostavbě než se zabývat rekonstrukcí. Nakonec na tom ale nic nebylo a kdybych nečekal půl roku na topenáře, mohl jsem mít vše připraveno už v létě.  Cílem rekonstrukce bylo: opravit stávající ventily, které u většiny radiátorů kapaly, přidat tři nové radiátory a do koupelny žebřík. Jako perlička bylo přetěsnění růžic u litinového radiátoru, který všichni topenáři navrhovali vyhodit :-), ale kdo má doma litinu ví, že je to nejlepší radiátor, jaký může být.  Stávající rozvody jsou samozřejmě všechny v železe, což už dnes jednak nikdo nedělá, kromě pár starých mistrů, a jednak pro svépomoc (pokud zrovna nemáte autogen) naprosto nevhodné. Otevřený systém s expanzkou v patře, oběhovým čerpadlem a kotlem OPOP H4. Jen poznámka k tomu kotli, protože když je něco kvalitní, proč to nepochválit - je to jedna z prvních H4, bílá, bez vestavěného teploměru i manometru, stáří cca 40let (instaloval se už jako starší) a stále funguje bez problému, a to bez jakéhokoliv kotlového okruhu, který by ho udržoval na správné teplotě. Jestli odejde a současně i do novostavby (tepelnému čerpadlu se vyhýbám :)) asi půjdu do kotle od stejného výrobce, i když kdo ví, jestli současné modely vydrží stejně :-) Jelikož jsem majitelem propan butanového hořáčku od MEVA,  na malou 2kg bombu (základní koupíte kolem 1000,-Kč a rozhodně nedoporučuji levnější čínské náhražky), Cu trubky byly jasná volba. Jako první jsem se samozřejmě bál vlastního svařování. Pokud Vás toto odrazuje, skutečně není čeho se bát. Dělal jsem to prvně a ve finále ani jeden ze spojů na celkem 60m trubek netekl. Za sebe doporučuji koupit si k tomu opravdu vše, co má být - čistící rouno na očištění konců trubek, drátěné kartáče o totožných průměrech, jako jsou trubky, pro jejich vnitřní očištění, vhodnou Cu pastu a samozřejmě cín. K té pastě - je skvělým indikátorem správně nahřáté trubky, protože po dosažení vhodné teloty změní barvu na leskle stříbrnou, což je signálem pro přiložení cínu, který se, na principu kapilarity, krásně "vcucne" do spoje.   {{gallery|rightHalf/}}Nejprve jsem tedy pověsil nové radiátory (plecháče korado se spodním připojením VK), které jsem koupil starší na bazoši (někdo je vyřazoval z novostavby, pro malý výkon). Tyto radiátoy měly termostatické ventily, proto bylo nutné i u stávajících radiátorů namontovat termostatické, a to kvůli průtoku. Ty klasické mají oproti termostatickým větší průtok, proto by všechnu vodu sebrali k sobě a ty nové by netopily.       Průměry trubek jsem zvolil 22mm na hlavní vedení (asi by stačilo i 18mm, ale šel jsem od podlahy ke stropu a pak zpět k podlaze, pozn. zde je třeba pamatovat na umístění automatických odvzdušňovacích ventilů v nejvyšším bodě, tak jsem držel průměr jako u původních železných) a odbočky k radiátorům mám 15mm.  Existuje nesčetné množství nejrůznějších tvarovek, přechodů apod., s tím nelze moc radit, to je potřeba naplánovat dle vlastní situace. Naštěstí existují různé eshopy, kde si vklidu vše "naklikáte" a necháte dopravit až domu.  Pro utěsnění šroubovaných spojů jsem použil klasické konopí, které jsem si vždy po namotání, pomáznul, taktéž klasickou, Indulonou. Balíček stojí pár korun a oproti teflonové pásce, se kterou mi to nikdy moc nešlo, ani jeden spoj neteče.  Sem tam je dobré pamatovat také na vypouštěcí ventily - dost jsem si zanadával, když polovina starého sytému šla vypustit jen povolením šroubení u radiátoru. Při slavnostním napouštění teklo jedno připojení radiátoru, které sem zapomněl dotáhnout a druhé připojení radiátoru, kde jsem uřízl krátkou Cu trubku, tudíž dostatečně nezalezla do svěrného šroubení, to byly veškeré nedostatky.  Pak už přišlo na řadu první zatopení. Kotel i komín vyčištěny, topení napuštěno, přes silonku přefiltrovanou, dešťovkou se zbytky fridexu v kotli, kterým bylo vše naplněno před tím. Obavy samozřejmě byly, aby všechny radiátory topily. Topily, ale každý trochu jinak :-). Výhoda termostatických ventilů však spočívá v tom, že se dají regulovat jejich průtoky - radiátor nejblíže kotli má mít nejměnší průtok, nejdále pak největší. Toto se reguluje po sundání hlavice - je tam stupnice 1-8 a tam se průtok nastaví. Pak už vše fungovalo jak má a funguje doteď.  Celková cena akce byla 20tis, a nejlevnější nabídka byla na 40tis.(bez koupelnového žebříku) Tak si myslím, že se to vyplatilo :-). 

Myslím, že to není vhodné do vlhkého prostředí, ale v našem sklepě to funguje i v místnosti se zakrytou studnou, takže to není zas tak choulostivý materiál, jak jsem si původně myslel.  Tento postup mohu doporučit. 

Základní složkou receptury sádrových omítek je sádra. V případě omítek Cemix se jedná o sádru vyrobenou výhradně z přírodního materiálu získaného klasickou těžbou minerálu - sádrovce. Pomocí sádrových omítek lze dosáhnout vysoce estetického povrchu a kromě klasické filcované úpravy je možné docílit také moderních hladkých gletovaných ploch. Na hladkých stěnách ulpívá méně prachu a jsou tak přirozeně antialergenní. Sádrové omítky také regulují vlhkostní mikroklima v interiéru. Vyšší vlhkost absorbují a později uvolňují zpět do ovzduší. Současně umějí stěny se sádrovou omítkou akumulovat teplo a podílet se na rovnováze teploty stěn a vnitřního prostoru.

Před zapůjčením stříkacího zařízení AIRLESS jsme v domě, který nemá položené finální podlahové krytiny ani osazené zásuvky, museli zakrýt okna včetně rámů, rekuperační jednotku a cihlové obklady v garáži. Dále jsme v celém domě odstranili mirelonové pásky po obvodu podlah a vyrazili do DEK půjčovny pro stříkací zařízení. Zapůjčení stroje na jeden den nás vyšlo na 1170 Kč bez DPH díky 10% slevě pro svépomocné stavebníky.

Následně byly vytvořeny jádrovým vrtákem vrty pro HEB nosníky 120mm po osové vzdálenosti max 650mm. Na druhé straně byly vysekány kapsy (150mm) pro uložení nosníků a tyto nosníky byly vloženy mezi stávající dřevěné trámy, které již ponesou pouze SDK podhled a nedotýká se nového stropu. Na nové nosníky byla položena OSB deska 22mm a vyzděny ytongové příčky 100mm, které byly buď pod příčkou (zde bylo HEB 140) nebo byly kolmo k příčce. Poté již klasická skladba - akustická podložka miralon 10mm, systémová deska a podlahové topení zalité anhydridem (raději beton, ale neměl jsem dostatečnou tlouštku podlahy).

V současné době již bydlíme, takže se pokusím rozdělit naše dílo na několik stručných článků. Posledně jsme vám ukázali fotky, kdy byl dům totálně rozbouraný. Což bylo i pro nás takové nejhorší období, protože jsme tomu věnovali spoustu usilí a peněz a pak člověk přijde na dům tam nic! Zase na druhou stranu je potřeba říct, že poté už zase šlo všechno pěkně rychle. V minulém článku byla na fotkách vidět první vrstva betonu s kari sítěmi. Pak se tekutou lepenkou udělaly pásy po obvodu všech místností. Aby se na to pak dala navařit izolační vana. Práce s tou lepenkou je celkem taková patlačka. Po zaschnutí přišla na řadu izolace. To byl fofr, na doporučení jsme si to nechali udělat od profíků :) komunikace super a měli to fatk rychle hotové. Pokud někdo bude mít zájem napište a pošlu kontakt.  Poté na řadu přišla vrstva polystyrenu. V té době byl problém sehnat polystyren, takže doporučuji se předem připravit a zjistit si skladové zásoby. My jsme vše kupovali přesně na ten den, kdy se to začalo dělat, což asi taky není úplně dobré. Po položení prvního polystyrenu jsme dlouho čekali na topenáře než se udělá polystyren na podlahovku, takže pohyb na stavbě byl dost omezený. Po příjezdu topenářů se zjistil menší problém s podlahou v chodbě, pod ní je totiž klenbový sklep a ta klenba vyčnívala z podlahy, takže tam se to vyřešilo pískem. Topenáři polystyren a kompletní podlahovku měli hovotou asi za dva dny. A téměř konečná fáze - zalití podlah. Přemýšleli jsme jakým materiálem to nechat udělat a nakonec jsme se rozhodli pro beton. Není to klasický beton, jsou tam různé příměsi, ale zase to není anhydrit. To nám dělala firma z Polska (Jaroměř je kousek od polských hranic). A to byli fakt borci. Řekli nám předem kolik čeho máme připravit - cement, písek atd... Naběhli tam a za půl dne to měli hotové. Poradili si i se spádem ve sprchovým koutě a samozřejmě udělali i dilatační čepy. Na nás pak bylo už jenom vrchní vrstvu zalévat. Bylo to tuším květen/červen takže už bylo celkem teplo. A bylo nám doporučeno zalít podlahu a celé to přikrýt igelitem aby se to pěkně zapařilo a beton dobře schnul a nepopraskal. Což se nám povedlo perfektně. Nikde nic nepraslo. Pak následovala i topná zkouška... ale krátký článek o topení až příště. 

Domovní sokly a podezdívky jsou důležitým architektonickým prvkem každé stavby. Spolu s fasádou by měly vytvářet dokonalou harmonii. Ladit by měly použité materiály i barevnost. Sokly zároveň plní i významnou ochrannou funkci fasády.

Mít v domě další zdroj vytápění znamená zásadní úsporu nákladů, ať už vytápíte elektřinou nebo plynem. Navíc se tak stanete částečně nezávislými na externích dodavatelích tepla. Nezřídka se během tuhé zimy a při velké sněhové nadílce stává, že dojde například k výpadku elektřiny. Fakt, že máte záložní zdroj tepla, je tak k nezaplacení. Zároveň vám plápolající oheň v obytné části domu přinese pocit komfortu a pokud přijdete prokřehlí z venku, je sálavý zdroj tepla mnohem příjemnější než teplo z klasických radiátorů. Modulový komín Schiedel KINGFIRE je unikátní v tom, že má do paty rovnou zabudovanou krbovou vložku. Jedná se tedy o spalinovou cestu a topný spotřebič v jednom. Topná soustava je díky tomu po technické i vizuální stránce maximálně sladěná. Hlavní výhodou je jednoznačně rychlost výstavby. Komín se vyrábí na zakázku podle zadaných rozměrů, na stavbu se doveze vcelku a za 20 minut je vsazený. Odpadají tak možné konstrukční chyby, kterých se stavebníci dopouštějí, pokud používají různě svépomocně postavené komíny. Jediný předpoklad pro výstavbu je jeřáb, kterým se instalace monolitu provádí, takže jeho obliba roste hlavně u montovaných domů, kde je tato technika na místě. Žádné vyzdívání, žádné prodlevy. Kromě rychlosti výstavby je předností technologické řešení celého systému. KINGFIRE PARAT má všechny náležitosti, které komín musí mít. V monolitu se nacházejí dva průduchy, jeden odvádí spaliny od krbu, druhým samostatným průduchem se přivádí vzduch ke krbu. Krbová vložka, která je součástí Schiedel KINGFIRE, má regulovatelný výkon 3 - 7kW, který vyhovuje požadavkům většiny běžných objektů a místností. Její účinnost je 80 % a může být provozována nezávisle na přívodu vzduchu pro hoření, což je pro moderní utěsněné domy s větracími systémy výhodou. Další nespornou výhodou jsou rozměry. Půdorys komínu i s krbem je cca 55x55cm a takto veliký je v celé své délce a zabírá tak minimum místa pouze 0,3 m2 v celkové dispozici. Tyto rozměry tak umožňují architektům a projektantům absolutní svobodu při navrhování interiéru. Řešením je tak i v prostorách, ve kterých dříve z důvodu nedostatku místa nebyl na krbovou vložku prostor. Navíc vám odpadne hledání jednoho dodavatele, což může být v dnešní době značně vyčerpávající. Kompletní systémový komín i s krbem pořídíte pouze u jednoho. Díky kompaktnímu tvaru se dá KINGFIRE PARAT použít jako centrální designový prvek nebo jako funkční bytové příslušenství. Produktová řada KINGFIRE, která v sobě doposud zahrnovala typy Classico, Lineare a Rondo, byla v letošním roce rozšířena o novinku KINGFIRE Grande S. Zabudovaná krbová vložka je zcela nezávislá na vzduchu z interiéru. Vzduch potřebný ke spalování je přiváděn samostatnou šachtou vedenou komínem. Tento systém je tak plně kompatibilní s řízeným větráním, které je nezbytné zejména v nízkoenergetických domech. Třístranný krb plně nezávislý na přívodu vzduchu z interiéru je světovou novinkou. Unikátem jsou do prostoru vedená prosklená dvířka, která nabízí pohled na plápolající oheň ze tří stran. Tato kamna vyniknou zejména v otevřených obytných kuchyních. Plášť krbových kamen je v elegantní černé kovové variantě. Vizuálně působivý krb ocenila porota letošního Stavebního veletrhu v Brně, která udělila produktu KINGFIRE Grande S Zlatou medaili za design. Řada KINGFIRE tak rozšířila své předchozí prestižní ocenění jako Red Dot Award nebo Plus X Award 2016 a Iconic Award a Grand Prix 2017, o další významnou cenu. Více informací naleznete na https://www.schiedel.com/cz/

Garáž či dílna jsou pro spousty mužů téměř svatostánkem, kde tráví spoustu času a proto můžeme říct, že na podlahu, která je základním stavebním prvkem, je kladen velký důraz. Především musí být odolná, pevná, neklouzavá a v ideálním případě i dobře vypadající. Všechny tyto atributy PVC dlažba Fortelock splňuje. My vám ovšem dnes chceme ukázat jednu její obrovskou výhodu, díky které vyhrává nad ostatními typy podlah. Zapomeňte na míchačku, položte rovnou jen s pomocí kladiva To, v čem Fortelock vyniká a co ho dělá tak oblíbeným je jeho rychlá a jednoduchá instalace. Při pokládce dlaždic nepotřebujete nic víc než to, co už teď nemáte doma. Stačí si připravit gumové kladivo a řezací nůž. Můžete tak pustit z hlavy starosti, které by při realizaci, například klasické betonové podlahy, zatížily nejen Vaši mysl, ale i peněženku.

„Dům je přízemní rodinný z roku 1908, který má zatím ne-zobytněnou půdu. Rozměrově je dům asi 12 metrů na délku a 5metrů na šířku, z původní smíšené, cihlo-kamenné zástavby. V domě bylo před přestavbou pouze zázemí a jeden pokoj,nyní jsou v domě 3 obytné místnosti: kuchyň, WC, koupelna a technická místnost. Součástí dalších realizačních prací na objektu bude přebudování stodoly na odstavnou plochu pro auto a další prostory. Jelikož se v původním domě topilo krbovými kamny, zachovali jsme étos a styl věků minulých a k tomu přizpůsobili i nynější vytápění, které jsem si svépomocí vytvářel a je možné dům vytápět elektrickým kotlem, plynovým kotlem a krbovými kamny svýměníkem, tedy v zásadě mimo všech super-moderních zdrojů. Jelikož jsme s pracemi v zásadě “u konce”, neboť je dům v režimu obývání, do budoucna se budeme zaměřovat navětší podíl obytné plochy ku ploše celkové.“

Lehký beton se vyrábí podle speciální receptury s přidáním lehkého keramického kameniva Liapor. Při zachování stejné pevnosti a odolnosti, jakou se vyznačuje běžný beton, nabízí hmotnost až o 2/3 nižší (pouze 600 kg/m3. Neopomenutelné jsou i jeho tepelně izolační vlastnosti (součinitel tepelné vodivosti 0,14 Wm-1 K-1). Navíc je rychleschnoucí - pochozí již po 24 hodinách. 

Primární vzduch slouží k zatápění, proto je umístěn dole u popelníku. Už naše babičky si u kachlových kamen otevíraly spodní dvířka, aby se oheň lépe rozhořel. Moderní "krbovky" fungují v podstatě stejně, základem je dostat vzduch pod dřevo přes rošt. Sekundárním vzduchem kamna regulujeme ve chvíli, kdy se oheň již plně rozhořel a je vidět, jak spaliny odcházejí komínem pryč. Najdeme ho o něco výš, přibližně v úrovni plamenů. Sekundární vzduch se stará o to, aby oheň v kamnech hořel co nejdéle s co nejmenší spotřebou paliva. Protože je sekundární přívod umístěn v horní části dvířek, tlačí se oheň při hoření více dopředu, a tím "oplachuje" sklo krbových kamen, které díky tomu nečerná. Terciální vzduch nebývá zpravidla regulovatelný. Jeho úkolem je ještě o něco zvýšit efektivitu spalování. Z hořícího paliva se totiž uvolňují plynné látky, které jsou ale stále ještě hořlavé a mohou vyrobit teplo. Do prostoru ohniště se speciálními kanálky přivádí vzduch. Než vzduch do ohniště dojde, ohřeje se, a tím se postará o ještě lepší vzplanutí plynných složek.