Dokončení rekonstrukce

Postup byl dost obdobný jako u koupelny.

1. Rekonstrukce započala vybouráním staré vany a obouchanim starých obkladů a dlažby... Bohužel, foto staré koupelny nemám. 2. Potom se rozbila stávající podlaha kvůli novým odpadům, které bylo potřeba udělat. Pak se podlaha znovu vybetonovala. 3. Poté se dodělala podlaha se spádem ve sprchovém koutě. Vyzdila se zeď sprchového koutu a opravily se omítky. Ještě před omítkami se ale udělaly ještě nové rozvody vody a elektřiny. 4. Pak se začalo obkládat 5. A nakonec se vymalovalo a odadily se kohoutky, zásuvky a nová keramika. Když si vzpomenu na tu hruzu, bourání a neustálý nepořádek, tak se na ty poslední fotky opravdu krásně dívá :-) 

Také ona proběhla svépomocí a cena je tak pouze za materiál. Koupelna se nachází v jednom obyčejném panelovém bytě s nevyzděným jádrem, které za předchozích majitelů již prošlo rekonstrukcí. Velká škoda je, že ta tehdy nezahrnovala vyzdění jádra, ale pouze změnu vnitřní dispozice (zatarasení dveří z WC do koupelny, změnu umístění vany a obložení stávajícího umakartového jádra ze strany koupelny kachličkami). A právě obklad, který byl proveden lepením na nevyrovnaný umakart a nerovnou podlahu, byl důvodem současné renovace. Některé dlaždičky vystupovaly ze zdi tam, kde dříve bývaly dveře na WC (nyní za vanou). Spáry mezi nimi se drolily a několik dlaždic na podlaze bylo naprasklých. Světlý obklad s mramorovým žíháním vybraný předchozími majiteli koupelnu sice prosvětlil, spolu se zmíněnými vadami působil ale omšele a fádně. Rozhodli jsme se proto odít stěnu za vanou a podlahu včetně boku vany do efektního hávu v dekoru tmavého buku.  Oproti zmíněné rekonstrukci WC byla proměna koupelny procházka růžovou zahradou.

Prvně bych rád uvedl, že jsem se do oprav ústředního topení rozhodně pouštět nechtěl. Chtěl jsem to nechat odborníkům. Bohužel sehnat topenáře se ukázalo jako nadlidský výkon a když přišel listopad a my stále topili jen v krbovkách, nebylo zbytí. Většina topenářů, kteří nás navštívili, se na rekonstrukci netvářili - ano to je realita dnešní doby, raději si udělají komplet topení v novostavbě než se zabývat rekonstrukcí. Nakonec na tom ale nic nebylo a kdybych nečekal půl roku na topenáře, mohl jsem mít vše připraveno už v létě.  Cílem rekonstrukce bylo: opravit stávající ventily, které u většiny radiátorů kapaly, přidat tři nové radiátory a do koupelny žebřík. Jako perlička bylo přetěsnění růžic u litinového radiátoru, který všichni topenáři navrhovali vyhodit :-), ale kdo má doma litinu ví, že je to nejlepší radiátor, jaký může být.  Stávající rozvody jsou samozřejmě všechny v železe, což už dnes jednak nikdo nedělá, kromě pár starých mistrů, a jednak pro svépomoc (pokud zrovna nemáte autogen) naprosto nevhodné. Otevřený systém s expanzkou v patře, oběhovým čerpadlem a kotlem OPOP H4. Jen poznámka k tomu kotli, protože když je něco kvalitní, proč to nepochválit - je to jedna z prvních H4, bílá, bez vestavěného teploměru i manometru, stáří cca 40let (instaloval se už jako starší) a stále funguje bez problému, a to bez jakéhokoliv kotlového okruhu, který by ho udržoval na správné teplotě. Jestli odejde a současně i do novostavby (tepelnému čerpadlu se vyhýbám :)) asi půjdu do kotle od stejného výrobce, i když kdo ví, jestli současné modely vydrží stejně :-) Jelikož jsem majitelem propan butanového hořáčku od MEVA,  na malou 2kg bombu (základní koupíte kolem 1000,-Kč a rozhodně nedoporučuji levnější čínské náhražky), Cu trubky byly jasná volba. Jako první jsem se samozřejmě bál vlastního svařování. Pokud Vás toto odrazuje, skutečně není čeho se bát. Dělal jsem to prvně a ve finále ani jeden ze spojů na celkem 60m trubek netekl. Za sebe doporučuji koupit si k tomu opravdu vše, co má být - čistící rouno na očištění konců trubek, drátěné kartáče o totožných průměrech, jako jsou trubky, pro jejich vnitřní očištění, vhodnou Cu pastu a samozřejmě cín. K té pastě - je skvělým indikátorem správně nahřáté trubky, protože po dosažení vhodné teloty změní barvu na leskle stříbrnou, což je signálem pro přiložení cínu, který se, na principu kapilarity, krásně "vcucne" do spoje.   {{gallery|rightHalf/}}Nejprve jsem tedy pověsil nové radiátory (plecháče korado se spodním připojením VK), které jsem koupil starší na bazoši (někdo je vyřazoval z novostavby, pro malý výkon). Tyto radiátoy měly termostatické ventily, proto bylo nutné i u stávajících radiátorů namontovat termostatické, a to kvůli průtoku. Ty klasické mají oproti termostatickým větší průtok, proto by všechnu vodu sebrali k sobě a ty nové by netopily.       Průměry trubek jsem zvolil 22mm na hlavní vedení (asi by stačilo i 18mm, ale šel jsem od podlahy ke stropu a pak zpět k podlaze, pozn. zde je třeba pamatovat na umístění automatických odvzdušňovacích ventilů v nejvyšším bodě, tak jsem držel průměr jako u původních železných) a odbočky k radiátorům mám 15mm.  Existuje nesčetné množství nejrůznějších tvarovek, přechodů apod., s tím nelze moc radit, to je potřeba naplánovat dle vlastní situace. Naštěstí existují různé eshopy, kde si vklidu vše "naklikáte" a necháte dopravit až domu.  Pro utěsnění šroubovaných spojů jsem použil klasické konopí, které jsem si vždy po namotání, pomáznul, taktéž klasickou, Indulonou. Balíček stojí pár korun a oproti teflonové pásce, se kterou mi to nikdy moc nešlo, ani jeden spoj neteče.  Sem tam je dobré pamatovat také na vypouštěcí ventily - dost jsem si zanadával, když polovina starého sytému šla vypustit jen povolením šroubení u radiátoru. Při slavnostním napouštění teklo jedno připojení radiátoru, které sem zapomněl dotáhnout a druhé připojení radiátoru, kde jsem uřízl krátkou Cu trubku, tudíž dostatečně nezalezla do svěrného šroubení, to byly veškeré nedostatky.  Pak už přišlo na řadu první zatopení. Kotel i komín vyčištěny, topení napuštěno, přes silonku přefiltrovanou, dešťovkou se zbytky fridexu v kotli, kterým bylo vše naplněno před tím. Obavy samozřejmě byly, aby všechny radiátory topily. Topily, ale každý trochu jinak :-). Výhoda termostatických ventilů však spočívá v tom, že se dají regulovat jejich průtoky - radiátor nejblíže kotli má mít nejměnší průtok, nejdále pak největší. Toto se reguluje po sundání hlavice - je tam stupnice 1-8 a tam se průtok nastaví. Pak už vše fungovalo jak má a funguje doteď.  Celková cena akce byla 20tis, a nejlevnější nabídka byla na 40tis.(bez koupelnového žebříku) Tak si myslím, že se to vyplatilo :-). 

Myslím, že to není vhodné do vlhkého prostředí, ale v našem sklepě to funguje i v místnosti se zakrytou studnou, takže to není zas tak choulostivý materiál, jak jsem si původně myslel.  Tento postup mohu doporučit. 

Následně byly vytvořeny jádrovým vrtákem vrty pro HEB nosníky 120mm po osové vzdálenosti max 650mm. Na druhé straně byly vysekány kapsy (150mm) pro uložení nosníků a tyto nosníky byly vloženy mezi stávající dřevěné trámy, které již ponesou pouze SDK podhled a nedotýká se nového stropu. Na nové nosníky byla položena OSB deska 22mm a vyzděny ytongové příčky 100mm, které byly buď pod příčkou (zde bylo HEB 140) nebo byly kolmo k příčce. Poté již klasická skladba - akustická podložka miralon 10mm, systémová deska a podlahové topení zalité anhydridem (raději beton, ale neměl jsem dostatečnou tlouštku podlahy).

V současné době již bydlíme, takže se pokusím rozdělit naše dílo na několik stručných článků. Posledně jsme vám ukázali fotky, kdy byl dům totálně rozbouraný. Což bylo i pro nás takové nejhorší období, protože jsme tomu věnovali spoustu usilí a peněz a pak člověk přijde na dům tam nic! Zase na druhou stranu je potřeba říct, že poté už zase šlo všechno pěkně rychle. V minulém článku byla na fotkách vidět první vrstva betonu s kari sítěmi. Pak se tekutou lepenkou udělaly pásy po obvodu všech místností. Aby se na to pak dala navařit izolační vana. Práce s tou lepenkou je celkem taková patlačka. Po zaschnutí přišla na řadu izolace. To byl fofr, na doporučení jsme si to nechali udělat od profíků :) komunikace super a měli to fatk rychle hotové. Pokud někdo bude mít zájem napište a pošlu kontakt.  Poté na řadu přišla vrstva polystyrenu. V té době byl problém sehnat polystyren, takže doporučuji se předem připravit a zjistit si skladové zásoby. My jsme vše kupovali přesně na ten den, kdy se to začalo dělat, což asi taky není úplně dobré. Po položení prvního polystyrenu jsme dlouho čekali na topenáře než se udělá polystyren na podlahovku, takže pohyb na stavbě byl dost omezený. Po příjezdu topenářů se zjistil menší problém s podlahou v chodbě, pod ní je totiž klenbový sklep a ta klenba vyčnívala z podlahy, takže tam se to vyřešilo pískem. Topenáři polystyren a kompletní podlahovku měli hovotou asi za dva dny. A téměř konečná fáze - zalití podlah. Přemýšleli jsme jakým materiálem to nechat udělat a nakonec jsme se rozhodli pro beton. Není to klasický beton, jsou tam různé příměsi, ale zase to není anhydrit. To nám dělala firma z Polska (Jaroměř je kousek od polských hranic). A to byli fakt borci. Řekli nám předem kolik čeho máme připravit - cement, písek atd... Naběhli tam a za půl dne to měli hotové. Poradili si i se spádem ve sprchovým koutě a samozřejmě udělali i dilatační čepy. Na nás pak bylo už jenom vrchní vrstvu zalévat. Bylo to tuším květen/červen takže už bylo celkem teplo. A bylo nám doporučeno zalít podlahu a celé to přikrýt igelitem aby se to pěkně zapařilo a beton dobře schnul a nepopraskal. Což se nám povedlo perfektně. Nikde nic nepraslo. Pak následovala i topná zkouška... ale krátký článek o topení až příště. 

„Dům je přízemní rodinný z roku 1908, který má zatím ne-zobytněnou půdu. Rozměrově je dům asi 12 metrů na délku a 5metrů na šířku, z původní smíšené, cihlo-kamenné zástavby. V domě bylo před přestavbou pouze zázemí a jeden pokoj,nyní jsou v domě 3 obytné místnosti: kuchyň, WC, koupelna a technická místnost. Součástí dalších realizačních prací na objektu bude přebudování stodoly na odstavnou plochu pro auto a další prostory. Jelikož se v původním domě topilo krbovými kamny, zachovali jsme étos a styl věků minulých a k tomu přizpůsobili i nynější vytápění, které jsem si svépomocí vytvářel a je možné dům vytápět elektrickým kotlem, plynovým kotlem a krbovými kamny svýměníkem, tedy v zásadě mimo všech super-moderních zdrojů. Jelikož jsme s pracemi v zásadě “u konce”, neboť je dům v režimu obývání, do budoucna se budeme zaměřovat navětší podíl obytné plochy ku ploše celkové.“

Lehký beton se vyrábí podle speciální receptury s přidáním lehkého keramického kameniva Liapor. Při zachování stejné pevnosti a odolnosti, jakou se vyznačuje běžný beton, nabízí hmotnost až o 2/3 nižší (pouze 600 kg/m3. Neopomenutelné jsou i jeho tepelně izolační vlastnosti (součinitel tepelné vodivosti 0,14 Wm-1 K-1). Navíc je rychleschnoucí - pochozí již po 24 hodinách. 

V původním plánu domu tam byla taková "mezichodba" a na konci komora. Prvně jsme si hráli s myšlenkou, že "mezichodbu" probouráme z kuchyně zazdíme a vchod do koupelny bude z hlavní chodby. Komoru na konci jsme chtěli zachovat a využít ji pro pračku, prádelnu apod., ale do prostoru koupelny se nám nedařilo poskládat vše co jsme chtěli. Nepomohla asi papírová skládačka ve zmenšeném měřítku. Až to nakonec dopadlo tak, že jsme to probourali celé. A to teď zpětně hodnotím jako velmi dobré rozhodnutí! Mohli jsme tak zazdít okno na plánovanou terasu (tudíž bude zachováno soukromí v koupelně při případné oslavě veknu) a udělat okno do zahrady, které je i větší - tudíž více světla a v koupelně i zastane perfektní odvětrání. Je potřeba zmínit, že nám na stavbě pomáhají zkušení zedníci. Jelikož my dva neoplýváme potřebnými zkušenostmi. Bez nich bychom vyváželi podlahy ještě teď! Tahle kapitola byla jedna z nejtěžších. Při koupi jsme vůbec nepočítali, že by se dělaly nové podlahy v celém domě, takže jsme z toho byli špatní - protože když jsme ten dům koupili, tak byl fatk pěkný :)) to posuďte podle fotografií co jsme z toho během dvou měsicí udělali. No hrůza!!!  Vybouralo vše co se dalo: kovové zárubně, nepotřebné příčky, podlahy atd. A postupně se začalo zazdívat dle našich představ. Na to se použily vybourané cihly, které jsme očistili. To už byl takový lepší pocit. Protože už se tam tvořilo něco "nového". A co se týče půdy... ani vzpomínat na to nechci! Na půdě bylo mraky lina, novin, půdní dlažby, hlíny, škváry, dřeva a eternitu ze kterého tak byly udělané "letní místnosti". A to bylo asi to nejhorší - opatrně eternitové desky vylámat a připravit někde stranou až na termín svozu nebezpečného odpadu. Z půdy jsme dřevo házeli oknem přímo dolů, což bylo super, že tam to okno bylo. A co se týče hlíny a toho všeho co na tý půdě bylo, tak to se nám taky podařilo oknem po vyrobené lávce posílat přímo do přistaveného kontejneru. Ale toho prachu... Po vyvožení podlah jsme museli podříznout jednu stěnu v koupelně a dozdít základy v plánované komoře. Pak přišlo na nové podlahy... Kontejnerů suti se vyvezlo tuším 8 a to mám namysli ty velké! Nikdy jsem netušila, že toho tam tolik může být. Do fotografií přidávám, vše o čem jsem tu napsala i plánky půdorysu před/po. Budeme rádi za každý komentář a ještě víc nás potěší, když někoho budeme motivovat, že to prostě jde i když o stavění a rekontruování nic nevíte! A ty dva pekelný měsíce jsme přežili! :-)

Vědeli jsme, že chceme plastová okna - trojskla. Zvenku antracitová a zevnitř bílá. Taktéž i hlavní dveře. Nechtěli jsme ani vymýšlet nějaké extra tvary atd. máme rádi spíše jednoduchost a čistotu. Okna jsme objednali a připavené na montáž bylo vše tak jak jsme se dohodli z firmou z Jaroměře, která prodává okna od německého výrobce SCHÜCO. První problém nastal po montáži. Okna byla povrchově poškrábaná i přes ochranné pásky. Mezi skly byl prach a plastové odřezky a zasklívací lišty ... no to bylo peklo! Neseděla snad ani jedna.  Na druhou stranu je potřeba říct, že když jsme to firmě oznámili, tak přišli a snažili se vše napravit. Škrábance očistili, ale ty lišty ani na druhý pokus nedopadly. Takže znova ... a asi na třetí pokus jsme to "dílo převzali. Okna jsou jinak pěkná kvalitní a seřízení budeme řešit až začne být tepleji. A okna jsou velká a bez příček - takže spousta světla do všech místností. Posuďte sami :-)

Současná skladba stropu RD je sádrokarton a nějaká papírová deska - to vše přiděláno na spodní část trámů. Mezi trámy je vata 10 cm. Tím skladba podlahy končí. Jedná se tedy o vytvoření podlahy na trámech.  Problém je ten, že kvůli nosným zdem, které vyčnívají 5 cm nad výšku trámů, bude nutnost udělat nějaký rošt, či jiným způsobem se dostat nad tyto zdi. Bývalý majitel nastínil skladbu podlahy v následujícím složení. Na trámy přidělal rošt ze střešních latí 40 x 40 mm a na rošt začal pokládat osb desky. (trámy jsou od sebe cca 90 cm a rošt je nějakým 45 x 45 cm). Já mám zatím v plánu v tomto duchu pokračovat a na rošt umístit 2x 15 mm OSB 3N 4PD křížem. Na OSB desky pak půjde finální podlaha (asi plovoucí). A o co mi jde. Někdo tvrdí, že rošt bude OK a někdo zase, že rošt je k ničemu, že se to bude houpat a ať ho nahradím např. podlahovými palubkami nebo místo roštu dát kolmo na trámy pouze hranoly 6 cm a na ty OSB desky a další tvrdí, že 2 x 15 OSB je na obytnou podlahu málo. Žádám tedy zkušenější než jsem já, zda by mohli připomínkovat výše uvedené a pomoci mi tak zvolit správný povrh podlahy, který se nebude zbytečně moc houpat :). Následně zde budu vkládat fotografie ze samotné realizace. Předpokládané náklady na podlahu jsou do 40.000,- Kč (na 89m2). Posléze bude následovat zaměření místností, umístnění střešních oken, zateplení střechy, sádrokartony atpod.. :)

Systém se skládá z parotěsné fólie, polystyrenových trámků a křížů, minerální vaty, dřevěných prken a finálních OSB desek. V prvním kroku montáže je nutné zbavit stávající podlahu všech nečistot, které by mohli poškodit parotěsnou fólii. „Pásy parozábrany ISOVER Vario ExtraSafe, které zde používáme, se musí mezi sebou překrývat o 10 centimetrů. Pruhy poté spojíme páskou Vario ExtraTape. Na zeď lepíme fólii pomocí tmelu Vario ExtraFit. Zde je nutné, aby byla fólie nalepena minimálně ve výšce 5 nebo lépe 10 centimetrů“ prozradil Karel Sedláček.

Majitel okálu z 80. let stojícího ve vesničce v krásné zadumané krajině Vysočiny se rozhodl rekonstruovat interiér svého domu. A to nejen z estetických důvodů. Protože rekonstrukce se týkala především dětského pokoje, chtěl pro svoje děti připravit zdravé bydlení a věděl, že čistý vzduch v interiéru není samozřejmostí. Zvláště koncentrace nebezpečného formaldehydu mohou v mnoha případech působit zdravotní nepříjemnosti. V době, kdy začal rekonstrukci připravovat, se dozvěděl o technologii Activ´Air, která je obsažena ve stavebních i konstrukčních deskách společnosti Rigips. Chtěl tyto desky vyzkoušet.  A také ho zajímalo, jaké koncentrace formaldehydu se v místnosti nacházejí a zda Activ´Air opravdu funguje. Proto oslovil Státní zdravotní ústav (SZÚ), který koncentrace škodlivých těkavých látek provádí. Pracovníci SZÚ provedli rozbor látek zachycených na dozimetrech určených pro stanovení koncentrací formaldehydu a dalších těkavých látek v ovzduší. Dozimetr byl umístěn v dětském pokoji, kde byly následně při rekonstrukci instalovány desky Activ´Air. Měření proběhlo ve dvou etapách - před rekonstrukcí a po rekonstrukci, vždy po dobu jednoho týdne. Místnost byla při obou měřeních vybavena stejným nábytkem, aby měření bylo co nejobjektivnější. Měření SZÚ ukázalo, že rozdíl v koncentracích formaldehydu před a po rekonstrukci interiéru byl ohromný. Před rekonstrukcí byly naměřeny koncentrace 42 µg/m³, po rekonstrukci při použití desek Activ´Air byla koncentrace pouhých 7 µg/m³. Jednalo se tedy o snížení koncentrací o skvělých 83%! Majitel okálu byl tedy s výsledkem rekonstrukce více než spokojen. Kromě toho, že interiér místností se změnil k nepoznání, nabízí nyní čistý vzduch a zdravé bydlení. A přitom za pořízení desek Activ´Air zaplatil o pouhých 2 000 Kč více, než za běžné desky bez této technologie, přičemž účinnost složky Activ´Air je minimálně 50 let.