Troška teorie
Než se pustíme do samotného betonování, vyjasníme si některé pojmy. Konkrétně používání pojmu „základová deska“ v případě, kdy se vlastně o základovou desku nejedná. Jak to tedy vlastně je?
Základová vrstva je konstrukční vrstva, která nese samotný dům, jeho obvodové stěny. Nyní se bude jednat o zakládání na základových pásech. To, co budeme následně betonovat, není v pravém smyslu základová deska, ale vyrovnávací nebo roznášecí konstrukční vrstva pro stavbu podlah. Stěny jsou v tomto případě neseny základovými pásy a podezdívkou. Jelikož je ale tato konstrukce součástí základového systému, budeme ji i nadále nazývat základovou deskou.
Před započetím provádění takovéto základové desky je důležité mít dokonale zhutněný podklad, minimalizované sedání a nachystané vyztužení. Výztuž by měl navrhnout projektant. Musí zohlednit rozteče jednotlivých polí, sedání a pohyby terénu a minimalizace smrštění desky, protože v této konstrukci se dilatace neprovádí.
Jdeme na to!
Nyní můžeme tedy přistoupit k samotnému betonování. K tomu máme dle projektové dokumentace použít beton s označením C16/20 o objemu 24 m3.
Aby nám šla práce lépe od ruky, přizvali jsme si několik pomocníků. Jeden ukládá beton, druhý pomocí rotačního laseru měří výšku betonu a další dva směs hráběmi urovnávají a přerozdělují. Na mě tedy zbylo urovnávání betonu pomocí stahovací latě připevněné na násadě od lopaty.
Je třeba si uvědomit, že se jedná o velkou plošnou konstrukci, která nemá dilatace, smršťovací spáry a je tím pádem velmi citlivá na vznik prasklin. Ty můžeme jednoduše omezit důkladným ošetřováním konstrukce.
Ošetřování můžeme provádět různými způsoby:
1. Přikrytím geotextiliemi nebo folií
2. Vlhčením.
My tedy po betonáži necháme beton zavadnout a následně ho kropíme v pravidelných intervalech, řekněme tak jednou za 5 hodin.
Po 5 dnech odstraníme bednění a můžeme začít připravovat další etapu stavby. Tou bude penetrování a navařování asfaltové hydroizolace a izolace proti radonu.
