Rozhovor se stavebníkem Martinem: stavba mě úplně pohltila

Jako vytápění domu jsme zvolili krbovou vložku s výměníkem do dvou akumulačních nádrží. Na střeše máme čtyři solární kolektory, které teplo ukládají rovněž akumulačních nádrží. Jako pojistka slouží elektrokotel.

Se solárním ohříváním jsem zatím maximálně spokojený. Poměr cena výkon je velmi slušná. Původně jsem měl navržené dva solary, po přepočítání jsme nakonec dali čtyři kusy. Mám již udělanou přípravu na vytápění bazénu, který bych chtěl realizovat v následujících dvou letech. Pořizovací cena jednoho kolektoru byla zhruba 15 tisíc korun.

Hlavním impulsem byla naše svatba. Oba pocházíme z vesnice, kam jsme se chtěli vrátit. A také jsme měli společnou vidinu toho, že po studiu na vysoké škole, chceme již mít svůj domek. Má žena ještě studuje a bývá mimo domov čtyři dny v týdnu. To mi umožnilo trávit všechen čas na stavbě, aniž by to ublížilo našemu společnému životu. 

Místo se nabízelo - u manželky rodičů byla stodola na velkém pozemku, kterou jsme zbourali a na tom místě postavili náš dům. Takhle kdysi začali stavět také moji rodiče.

Další motivací stavět dům bylo to, že jsem chtěl získat stavební povolení ještě podle starého stavebního zákona. Abych nemusel stavět ty „pasivní ekodomy“. Se ženou upřednostňujeme funkčnost než modernost a nové požadavky pro stavbu domů, chceme mít dům co nejvíce „uživatelsky příjemný.“

Půdorys jsme si s manželkou nakreslili sami a jsme pyšní na to, že jsme to zvládli. Korekci nám udělal otec, který má stavební vzdělání, ačkoli se v oboru nikdy nepohyboval. Následně jsme se spojili s architektem.

Kuchyň máme oddělenou. Jsem fanoušek hokeje a nechci, aby mě u sledování sportovních akcí něco rušilo. V patře jsou čtyři pokoje a koupelna.

Řekl bych 70-80 % prací jsme zvládli svépomocí s rodinou, kamarády a známými. Výslovně firmu jsem měl na solární ohřívání - firmu Regulus a pána na vodařinu. Také jsem si nechal udělat strojní omítky. U všech činností jsem byl přítomen.

Bydlíme na vesnici a snažíme si tam všichni pomáhat, někdo má bagr, jiný traktor. Například když jsme zdili, bylo nás snad 12 a za den jsme vyzdili celé jedno patro. Makali jsme od půl páté ráno do půl desáté večer. 

Nejtěžší asi byly základy. Šalování, ukládání ztraceného bednění a tak. Jsem strojař, vyměřoval jsem vše na milimetry.  A než jsem zjistil, že stavba snese jeden centimetr sem, druhý tam, tak to bylo těžké. Ale dělal jsem to poprvé bez odborných znalostí. Obíhání úřadů bylo rovněž vyčerpávající.

Koupil jsem si dvě knihy od Svépomocí.cz, dál samozřejmě internet a kamarádi, kteří už mají postaveno.

Nejdůležitější u stavby domu je trpělivost, chuť a čas. Stavba je hrozný žrout času. Člověk do toho musí být zapálený. Mě stavba úplně pohltila. Řešili jsme doma jen stavbu a stavbu. Neměli jsme dovolenou. Nebyl čas ani někam chodit, usínal jsem na návštěvě. Bylo to fyzicky náročné období. Na domě jsem trávil všechen volný čas – chodil jsem tam po práci, o víkendech a o dovolené.

Hodně pomáhala ale také manželka. Je to specifický úkaz. Nebála se těžké práce, tahala cihly, betonovala, celý den házela lopatou.

Odhad domu je asi 6,9 milionu, takže jsme ušetřili zhruba 2,5 milionu korun.

Hodně jsem ušetřil nákupem materiálu. Více než polovinu jsem si zajistil už před stavbou. Dostal jsem výbornou nabídku na odběr kompletního materiálu na stavbu. Ještě jsem nekopl a už jsem měl na pozemku tašky na střechu.

Pohrál bych si víc s krbem. Udělal bych zadní přikládání a více bych ho zazdil do zni. Trošku bych poladil elektriku v obýváku, zejména rozmístění vypínačů. Ve vrchním patře bych asi nadezdívku vyzdil více než jeden metr.

Kdybych citoval za manželku, tak máme nestandartní barvu kuchyně, která se nám moc líbí. Má žlutou barvu a je to hodně pozitivní místnost. Ráno do ní svítí krásně slunce. A mám radost z technické místnosti, „reaktorový sál“ jak jí přezdívá můj táta.  Jsou tam uložené dvě nádrže a další věci. Celkově jsem hrdý na celý dům a na to, jak jsme to se ženou zvládli.

Ano. Až bude stavět někdo z rodiny nebo kamarádů, tak půjdu rád pomáhat.

Musí se obrnit trpělivostí, pevnou vůlí a odhodláním. Není to vše jen zalité sluncem. Přijdou hádky, krize, ale pak se člověk posadí do svého obýváku, kouká do krbu… Když má člověk postaveno, tak si oddychne, spadne to z něj. Už nemusí tolik chvátat.

Na závěr bych chtěl poděkovat rodičům, kamarádům a hlavně manželce. Byl jsem občas protivný a ona chápající. Jsem šťastný, že si sní mohu sednout ke krbu a oba víme, že to úsilí stálo za to.

Děkujeme Martinovi za rozhovor a přejeme, ať se mu se ženou krásně bydlí!

Pokud máte zájem udělat s námi rozhovor o své stavbě, kontaktujte nás na emailu Tereza@svepomoci.cz