Cesta k vlastnímu domečku byla trnitá
Ahoj,
jmenuji se Vlaďka a v následujících řádcích se Vám pokusím popsat naše rozhodnutí stavět.
Cesta k vlastnímu domečku, tak jako u většiny svépomocníků, nebyla jednoduchá, dalo by se říci trnitá.
Tato cesta za vlastním bydlením by se dala datovat již v roce 2011, kdy jsem dokončila vysokou školu a nastoupila do zaměstnání, abych prospěla sobě i Republice a hlavně vlastní peněžence, neboť účet v bance mi pobyt na studiích vysál dostatečně.
Po dokončení výšky jsem hledala práci ve svém oboru poblíž bydliště, tj. na Vysočině, a to hlavně kvůli rodině a dnes již mému manželovi, Pepíkovi. Stejně jako já, je spojen s rodnou hroudou a to byl u nás asi i kámen úrazu, proč cesta k vlastnímu domečku trvala tak dlouho a vlastně ještě trvá...
Představa o vícegeneračním bydlení, tak jak si ji Pepík představoval, se mi úplně nezamlouvala, a tak jsem pokukovala po realitních serverech a stále hledala naše budoucí společné bydlení.
Moje představa byla jasná - zemědělská usedlost, starý statek s dostatečně velkými hospodářskými budovami, kde by se nějaký dobytek vešel a možná i truhlářská dílna, když už je můj manžel truhlář.
Člověk míní, Pán Bůh mění.
Můj manžel, byť vesnický člověk, stejně jako já, představu bydlení ve starém stavení rozhodně nesdílel.
A tak po letech přesvědčování, návštěv rozličných realit, jedné svatbě a narození naší dcery, jsme začali shánět pozemek, kde bychom mohli postavit manželovu vysněnou roubenku.
Pozemek jsme začali shánět v roce 2018, kdy byla možnost si zakoupit zasíťovaný stavební pozemek v našem městě v tzv. satelitu. Jinde byly pozemky v rukou soukromých osob, které si pozemky chránili pro budoucí generace.
Jenže postavit takovou dřevěnou roubenku v městském satelitu nebylo úplně reálné a hlavně, ani jednomu z nás se do satelitu nechtělo.
Takže čas plynul a výběr vhodného pozemku pro stavbu roubenky byl téměř nereálný.
Abych úplně nekecala, asi dva pozemky by se nám oběma líbily, jenže cena za stavební pozemek na okraji maloměsta za 2,5 mil, byla tehdy přemrštěná.
Čas plynul, dcera rostla a mě došla trpělivost. Manželovi jsem tedy dala nůž na krk a rozhodla za nás za všechny. V dědictví jsem se svým bratrem získala zahradu u rodinného domu, ve kterém jsem vyrostla. S bratrem jsem se po delším vyjednávání dohodla na rozdělení zahrady v dědickém poměru 5/12 a 7/12 ve prospěch mého bratra, a krásný stavební pozemek o rozloze 904 m2 byl na světě. Nutno podotknout, že tento přepis, respektive rozdělení jedné zahrady na dva pozemky, zabral celých 6 měsíců. A to jsem nic nekupovala.
A protože v katastru nemovitostí byl pozemek zapsán jako zahrada, nebyl problém z pozemku udělat stavební parcelu.
v příloze fotka stavebního pozemku s bagrem, který vyhrabal letos v únoru základy našeho podsklepeného domu, s naší dcerou.
Náklady
| Název položky | Cena |
|---|---|
práce bagru za jeden den | 30 000 Kč |
| Celkem | 30 000 Kč |
Sdílet 
