Rozhodování
Jelikož před skoro dvěma lety zemřela babička mojí ženy, naskytla se možnost jít do baráčku cca 8 km od Znojma. Já, jako rodilý měšťák, jsem chtěl zůstat ve městě z několika důvodů - do práce chodím pěšky 10 minut, veškerá občanská vybavenost v dosahu a abych byl upřímný, nechtělo se mi do vesnice, kde bydlí tchán s tchýní, i když mám s nimi výborný vztah. Navíc dům je zralý na kompletní rekonstrukci nebo na demolici. Tuto možnost jsme tedy odložili a dál bydleli v nájmu. Tchánovi se aspoň naskytla možnost využít dům jako sklad přebytečných věcí z jeho domu, které, jak určitě všichni znají, nejsou nyní k užitku, ale vyhodit to taky nehodlá.
Loni na Vánoce jsme rodině mohli říct tu skvělou novinu - čekáme mimčo. Všichni měli radost, ale mám pocit, že ještě ten večer zazněla otázka, jak dlouho zůstaneme v tom 2Kkáčku, a ještě k tomu v nájmu, když budeme tři. Samozřejmě jsme řekli, že pár let to tam ještě vydržíme s malým prckem a potom půjdeme do vlastního. Jenže to by moje sestra nemohla dělat v bance, aby nám nezačala radit, takže nám okamžitě začala vyjmenovávat důvody, proč to neodkládat - levné hypotéky, každý rok dražší bydlení, a že pokud budeme chtít jít do nového (jakože moje žena chce do nového nebo zrekonstruovaného podle její představy) tak stejně koupíme developerský projekt, kde se čeká dva, tři roky než se nastěhujete, takže pokud chceme za tři roky bydlet ve vlastním, už bychom se měli začít dívat, kde se co staví a prodává. No nebudu Vám lhát, měla pravdu, ale trochu mi tím zkazila Vánoce, protože jsem si s tím hlavu do té doby moc nelámal =).
Ze začátku roku jsme tedy začali řešit své vlastní bydlení. U nás ve Znojmě je nyní ve výstavbě několik developerských projektů bytových domů. Průměrná cena nového bytu ve městě se pohybuje okolo 50-55 tisíc za metr. Jako příklad uvedu byt v bytovém domě (první dům ze tří postaven, druhý se začíná stavět) na ulici Vančurova. Všechny byty kromě jednoho (nejmenšího) jsou již prodané, ale to nám nebránilo jít se na typový byt podívat a domluvit případnou koupi v druhém domě, který prý bude postaven do dvou až tří let.
Už při výběru jsem byl skeptický k velikosti bytu (3KK - 62 m2), ale v dnešní době je normální stavět malé byty kvůli vysoké ceně bydlení, nicméně se ženou jsme se tam zajeli podívat. Z cenovky 3,3 milionu za takový kamrlík jsem nebyl vůbec nadšený a dorazila mě informace že parkování si můžu dokoupit buďto v garážích v suterénu (390 000 Kč) a nebo před domem (130 000 Kč). K tomu vybavení bytu jako kuchyň, pračka, televize atd... a jsme na částce přes 3,5 milionu. Tahle částka byla pěkná rána, která nás poslala do reality. Sestra mi udělala rychlý výpočet, kolik že tak asi dostaneme hypotéku, no a bum jsme na stropě. Tolik asi k novému bydlení.
Byli jsme se tedy podívat i na starší - levnější byty. Jedním z nich byl byt ve 4. patře v celkově čtyřpatrovém panelovém domě bez výtahu v příměstské části na sídlišti. Cenovka 2 835 000 Kč za umakartové jádro, koupelka, že se tam otočíte jedině na patě a podlahy původní betonové a samá vlna. Odhad rekonstrukce 300 až 500 tisíc. Z toho už jsem byl vážně rozmrzelý a z této prohlídky jsme jeli rovnou do vesnice, kde je dům po babičce a znovu na místě prodiskutovávali se všemi zúčastněnými, zda nás nevyjde levněji tato možnost.
Okem laika - dům je rozpraskaný, na stropech mapy jak zatéká střecha na vícero místech, podlahy v každé místnosti jinak vysoké, je do elka a jelikož elková část dřív bývaly chlívky na dvorku a poté se to předělalo na obytné místnosti, chodí se do této části po pár schodech, protože je to o půl patra postaveno níže než dům z ulice. Navíc je to řadová zástavba a dům je ve svahu - jak příčně tak podélně. Tak to jsem vlastně shrnul mínusy.
Zkusím najít plusy. Jako dědictví mojí ženy a jejího bratra by nám stačilo vyplatit bratra a dům i s pozemkem by byl náš. Dvůr je situován na jižní stranu, a jelikož je pozemek svahovitým směrem na jih a pod pozemkem je kousek pole a za ním Gránický potok a rybníky, má dům neskutečný výhled a panorama. Na obci jsme se ptali, zda na poli pod pozemkem není v plánu nějaká výstavba, bylo nám řečeno, že to v plánu bylo, ale po provedení sondáže zjistili, že je tam vysoko spodní voda a nestabilní podloží. Obec tedy od plánu cokoliv tam vystavět upustila a jakoukoliv výstavbu směřuje na opačnou stranu vesnice na rovinku. Vypadá to, že nám tam nikdy nic nepostaví (ale nikdy neříkej nikdy). Když už jsme mluvili se starostou, zeptali jsme se ho na případnou demolici domu a výstavbu nového. Není problém, jen musíme postavit nový dům tak, aby navazoval na uliční stěny sousedících domů a sedlovou střechu do ulice, jinak prý na stranu do dvora je to na naší představivosti. V tom nevidíme problém, jelikož je dům nejvyšším bodem pozemku, měli jsme to tak i v plánu.
Statik/Projektant
Jelikož je nyní taková zvláštní doba a naše vláda každé ráno vyhlašuje nová a nová nařízení, je to nyní s vyřizováním čehokoliv trochu obtížnější. Sehnal jsem si přes známé po telefonu ochotného pana statika, který je zároveň projektant. Prvně jsme si nerozuměli a myslel si, že chci začít stavět za 3 měsíce a že jsem se zbláznil, volat v únoru projektantovi, že chci na jaře začít stavět. Tak jsem mu vysvětlil, že stavět bychom chtěli až příští rok, že letos chceme jen bourat (svépomocí). Slíbil mi tedy, že se přijede na dům podívat (projekt na výstavbu mi garantuje v druhém pololetí tohoto roku) a navrhneme co bude v našem případě nejlepší, ale už po telefonu, když jsem mu řekl jak vypadají stropy a stěny jsme se přiklonili ke kompletní demolici.
Snad než jsme ukončili náš hovor, vláda opět nařídila něco nového. Zákaz cestování po okresech a zákaz všech se stavbou souvisejících činností. Tak jsme se tedy domluvili, že bourací projekt není tak akutní jako jeho rozpracované projekty na výstavby a že se teda bude snažit vyhovět vládě a bude jezdit jen na akutní případy výstavby, kde řeší problémy. Opět v tom nevidíme problém, aspoň můžeme v klidu vykácet zahradu a vyklízet dům. Opět se vrátím k tchánovi, ten je nadšený, že jeho rodný dům zůstane v rodině, ale jeho nadšení střídá stres, protože jsme mu řekli, že si zase musí všechny pracně natahané a uskladněné věci odtahat pryč.
Bourání svépomocí
Jelikož nás tak netlačí čas, rozhodli jsme se, zatím sami bez názoru statika, že dům zbouráme svépomocí. Kamarád má traktor s vlečkou, ale nakonec usoudil, že mi vlečku nepůjčí na stavební suť, protože ji má zrenovovanou na obilí. No nic, sedl jsem k bazoši a našel v Břeclavi pětitunovou vlečku s technickou a sklopnou na dvě strany za 30 tisíc. Vzali jsme ji na půl a jel pro ni Zetorem 40. Pro neznalce zemědělské techniky - je to takový malý uřvaný traktor, který jede 29km/h. Takže si dal sluchátka jako Otík ve filmu Vesničko má středisková a v sobotu v 7 ráno vyrazil s čestným prohlášením, že jede koupit zemědělskou techniku do Břeclavi. Ve zkratce - asi v 5 odpoledne byl doma i s vlečkou =). Takže odvoz suti by byl vyřešený.
Mám domluvené i uložení odpadu ve vedlejší vesnici přes kopec, sice je to o něco dražší než v pískovně ,kousek od Znojma, ale s každou vlečkou bychom jeli skoro 2 hodiny a takhle budeme za 45 minut zpět a furt za pakatel v porovnání s přistaveným kontejnerem na suť od firmy.
Takže nyní probíhají čistící práce na zahradě a uvnitř domu a hledáme řešení, jak zachovat přípojky v takto řešené zástavbě při demolici. Naštěstí jako jediní v ulici máme elektrickou přípojku vedenou pod cestou k domu a ne na sloupek na střechu. Koncem měsíce přijede statik a začneme řešit vše potřebné k demolici domu jako takového.
Další pokračování naší cesty k vysněnému bydlení budou následovat =).
Sdílet 
