Poté, co se nám narodil syn, jsme se byli rozhodnutí pro domeček ještě více. Bydlíme v bytě 3+kk (nic velkého, nic malého, tak akorát). Nicméně jsme věděli, že chceme i druhé dítko a nyní jsme 4členná rodina a byt není nafukovací. Navíc myšlenka vlastní zahrady, žádní sousedé přes zeď a vlastní komfort jsou natolik silné, že jsme se začali rozhlížet po okolních pozemcích. Priority jsou jasné. Pozemek nechceme moc daleko od stávajícího bydlení, jak kvůli práci, tak kvůli přátelům, dostupnosti školky (do budoucna školy), atd. Díváme se po pozemcích v okolních vesnicích, kde se pozemky pohybují za rozumné ceny, avšak vždy je tam něco, co pro nás nemá ten správný ,,wau" efekt a nebo nám tam chybí určitá dostupnost (obchod, školka, škola, autobus) nebo není možnost připojit se na kanalizaci, musí být studna, či jiné pro nás záludnosti, které nechceme. Hledáme tedy dál a zvažujeme možnosti. V okolí stavajícího bydlení se prodávají pozemky, je to lokalita zastavěná novostavbami, na kopci - takže decentně samostatnější klidná část malého městečka v blízkosti Tábora. Ceny pozemku se tu však pohybují v jiných cenových relacích než na vesnicích. A tak začíná naše dlouhé zvažování pro a proti, kdy řešíme, zda se nám vyplatí koupit pozemek za 2x-3x tolik než na vesnici. Nakonec se rozhodujeme pro koupi pozemku právě v dané lokalitě, kde již žijeme, jsme tu zvyklí, v blízkosti je dostupnost všeho možného a zároveň je ale i v blízkosti les, pole, rybníky, park... Pro nás ideální volba. Kupujeme tedy pozemek v Plané nad Lužnicí o velikosti 1070 m2 asi 150 m vzdušnou čarou od našeho bytu. :-)
Inženýrské sítě jsou na kraji pozemku - elektrika, plyn. Napojení vody a kanalizace je pod budoucí plánovanou silnicí cca 2 m od hranice pozemku. Kontaktujeme tedy město se zájmem o koupi pozemku. Čekáme zhruba měsíc na radu zastupitelstva a vývěsku se zájmem o koupi pozemků. Vše probíhá v pořádku a my v mezičase zařizujeme potřebné věci v bance ohledně schválení hypotéky. Vše klapne, pozemek nám město prodá, hypotéka je schválená. Začíná to známé kolečko, kdy obíháme město, banku a katastr. Menší komplikace nastává na městě, kdy pán nemá pořádek na stole a ztrácí pár potřebných papírů. Nakonec je vše zdárně vyřešeno a nalezeno. Je přelom léto/podzim 2017 a za nedlouho koukáme na katastr a hurá, pozemek je náš. Nyní necháváme vše ladem, v plánu máme začít stavět o rok až dva později, kdy nám bude končit stavební spoření a chceme mít nějaký vlastní vklad. Díky za přečtení a další článek budu věnovat přípojkám.
Galerie
Sdílet 
