Na začátku práce jsem manžela upozornila na fakt, že se bojím výšek a ještě víc jeho žebříku, který vytvořil. Výsledkem dlouhosáhlé debaty bylo, že můžu zůstat dole, ale budu vyhazovat balíky na střechu. Ok, to se mi docela zamlouvalo. Tedy do doby, než jsem vyházela prvních pár balíků. Výška výhozu se s množstvím přeneseného materiálu exponenciálně snižovala a nakonec jsem byla ráda, že můžu vylézt nahoru a balíky pouze chytat a skládat. Už mi ani nevadil žebřík. Současně s tím jsme dělali parozábranu a zateplovali střešní okna.

Po třech dnech práce mi začali docházet síly i slova. Manžel tedy povolal dva kamarády na pomoc a během dvou dnů byl polystyren i parozábrana na svém místě a střechař mohl dodělat pokrývku.

Hrubá stavba byla hotová a pak nám začali dvouměsíční prázdniny, které jsme vyplnili plánováním rozvodů, kuchyně a koupelny.