Následovalo první betonování, základových pasů. Mým úkolem bylo sprejem naznačit výšku zalití.  Při zalívání však mnou nasprejovaná rovina vypadala, jak když opilý silničář kreslí středovou čáru. Manžel sehnal dva chlapy a šlo se rozhánět. Po vytvrdnutí jsme se vrhly na přípravu desky.

S pomocí kamaráda a rodičů jsme připravili ztracené bednění (šířky 20 cm), zasypali ho zavlhlým betonem a manžel natahal potrubí z HDPE zhruba pod polovinu domu, které bude sloužit jako vodní zemní výměník a v létě nám bude předchlazovat vzduch přicházející do domu. Vrstvu pod deskou jsme dorovnali štěrkem v tloušťce 15 cm a náležitě jej zhutnili. Po obvodu základové desky jsme provedli bednění ze dřev ze sousedova plotu, položili jsme kari sítě, upevnili je a podložili. Výškově jsme zajistili kanalizační potrubí a hurá na betonování.

Na pomoc s dalším betonováním nám přijel můj taťka, který nějaký čas jezdil s betonářským vozem, takže to šlo jak po másle. Dokonce z obvykle nepříjemného a zhnuseného řidiče betonářského vozu, se stal příjemný pán, pro kterého není problém najet kamkoli. Po dvou hodinách bylo hotovo a pak následovalo pár dní tvrdnutí. Počasí nám šlo na ruku, z veder se stalo příjemných 20°C s mírnými přeháňkami. Tedy o desku jsme se v podstatě nemuseli starat.

Co se týče nákladů, uvádíme vše kompletně dohromady, jelikož články píšeme s více než půlročním zpožděním a už si přesně nepamatujeme jednotlivé položky.

V dalším článku se budeme věnovat výběru, navážení a zakládání zdiva.