Můžu vůbec stavět?

S. A.13. 10. 2014 18:32:53

Víte, třeba na Ukrajině stát svejm občanům takovýhle obstrukce vůbec nedělá. Nevím, jestli tohle platí na celý Ukrajině, ale v okolí Doněcku rozhodně ano. Samozřejmě můžete namítnout, že Ukrajina a přilehlé státy nejsou zrovna příkladné demokracie, s tím samozřejmě souhlasím, ale úplně všechno tam taky není špatně, a když už jsme u tý kritiky demokracie, tak ta i v našich končinách má k ideálu daleko. Když vlastníte na Ukrajině pozemek, a je úplně jedno jakej nebo kde, prostě je váš a na všechno ostatní se** Bílej tesák, máte absolutní svobodu si na něm postavit třeba rampu na odpalování raket nebo kopii Kremlu, a pokud to nikoho ve vašem okolí nebude vyloženě rušit nějakým hlukem, znečištěním nebo zápachem, neřekne vám nikdo ani půl slova, ne že by s tím něco zmohl, když už to bude stát. Když chcete na Ukrajině na svým pozemku stavět, nakoupíte materiál a začnete stavět. Neptáte se žádnýho byrokrata na žádným úřadě, jestli si smíte na vašem vlastním pozemku koupeným za vaše těžce vydělaný peníze postavit pitomou kůlnu na nářadí, tohle u nás považuju za naprosto absurdní, nikomu nic neplatíte, nepotřebujete žádnej projekt za několik měsíčních výplat, máte absolutní svobodu postavit si třeba barabiznu, která vám za dva roky spadne na hlavu, ale to je sakra váš problém a nějakýmu byrokratovi je po tom akorát prd. Měli z toho děsnou srandu, když jsem jim řekl, co všechno u nás občan potřebuje, aby vůbec mohl kopnout do země, a naznali, že se sebou necháme pěkně orat a že to by jim na Ukrajině neprošlo. Ptal jsem se jich, kolik těch baráků jim tam už na hlavu spadlo. Jeden mi ukázali, ale ten nespadl kvůli fušeřině, ale prostě kvůli tomu, že byl asi 120 let starej, propršela mu střecha, shnily trámy, a když pak na to napadl sníh, tak se to celý propadlo, ale nikomu se nic nestalo, protože tam už třicet let nikdo nebydlel. Taky mi řekli, že na těch jejich stavbách se obvykle vyskytuje někdo, kdo už někdy něco stavěl, jakási primitivní forma stavebního dozoru, a že se obvykle staví podle nějakýho ověřenýho vzoru, že snad nikdo není tak blbej, aby stavěl vyloženě bez zkušeností a bez plánu. Strávil jsem tam delší dobu, viděl jsem kolikrát takový konstrukce, že jsem se divil, že to vůbec drží pohromadě, kolikrát jen pár spletenejch prutů a na tom naplácaná hlína, ale opravdu jsem neviděl, že by někde něco spadlo, pokud to už nebylo vyloženě starý nebo zanedbaný nebo tam majitel nevyváděl nějaký blbosti, který by mu každej člověk se všema pěti pohromadě vymluvil - třeba že nezpevní nenosnou zeď a postaví na ni další dvě patra - nenechte se zmást, tenhle barák nespadl, ale když po třiceti letech opravovali fasádu, majitel na radu políra tu nenosnou zeď nechal zpevnit. Já když to viděl, málem mě ranila mrtvice, a to nejsem stavař. To, co se děje ve zbytku Evropy pokud jde o stavbu objektů určených k bydlení a vše kolem toho není žádná svoboda, to je v 90% případů ničím neopodstatněný omezování a vybírání poplatků za naprostý nesmysly, nebojím se použít slovo šikana, která velice často slouží k tomu, aby si na sebe příslušný úřad nebo další individua na tom participující (parazitující), bez kterejch by se všichni obešli, vydělali. Proč mám sakra platit nějakýmu vyděrači za předraženej pozemek, kterej se mi třeba ani nelíbí, ale někde někdo rozhodl, že tady se smí stavět a basta fidli, a určitě to neudělal pro dobro občanů, ale aby se s majitelem dotyčných pozemků mohl šábnout o zisk? Dřív se u nás taky nikdo nikoho neptal, prostě si na svým pozemku postavil, co potřeboval, ne co mu nějakej městskej byrokrat dovolil. Úřady tyhle nesmyslný omezení argumentují zachováním rázu krajiny, ale to je blbost, protože ta pestrá a rozmanitá "Ladovská" krajina, nad kterou se rozplývali všichni umělci, posetá malými políčky a domky, ta která tak lahodila oku, už dneska neexistuje, tu už dávno zlikvidovali, to už jsou všechno jen monokulturní lány polí a lesů, sem tam uprostřed orný půdy nějakej supermarket, fabrika nebo sklad (zajímavý, že ti tam stavět můžou - holt kdo maže, ten jede), a obce, kde jsou na sobě domy namačkaný jako rybky v piksle. To teda nevím, co by na tom někdo se špetkou zdravýho rozumu chtěl zachovávat. Další argument je bezpečnost budovy. Proti tomu namítnu, že je jen a jen moje věc, jestli si postavím barák, kterej mi spadne na hlavu, do toho mi nemá nikdo co mluvit, samozřejmě potom nemám nárok ani na pojištění. Bohužel je smutnou pravdou, že domy v ČR jsou zcela zbytečně a draze projektované tak, aby staticky ustály 4 - 6-násobek nutné zátěže. Proč proboha? Žijeme snad v oblasti, kde jsou hurikány nebo zemětřesení? Proč musím mít pod bungalowem z dřevěných sendvičů betonovou desku? Já nechci stavět třípatrový činžák, ale jednoduchou bezpatrovou dřevostavbu, proč nestačí patky nebo betonové sloupky jako všude jinde na světě? A to je jen špička ledovce. Musíte si uvědomit, že tohle všechno se děje jen proto, že si to my všichni necháme líbit, že proti tomu VEŘEJNĚ neprotestujeme, jen o tom brbláme mezi sebou. Já si něčím podobným prošel taky, stálo mě to spoustu nervů a několika úředním vyděračům jsem za to musel zaplatit dohromady spoustu peněz, a po šesti letech mi ti vydřidušští šmejdi konečně blahosklonně povolili to, co mi předtím roky zakazovali. Proč to nešlo hned a zadarmo? Na to by se jich na Ukrajině nikdo neptal, už vůbec by ho nenapadlo něco platit, prostě by to rovnou udělal. A to ani nebudu zmiňovat to, co jsem musel absolvovat, když jsem si tady před osmnácti lety chtěl postavit hliněný dům, takový, jaké se tady stavěly stovky let, a stejně mi ho po dvouletejch tahanících a dohadování nepovolili. Mimochodem ti samí byrokrati, kteří mi předtím 6 let nechtěli povolit tu změnu pozemku. Bylo mi řečeno, že si mám postavit něco "normálního", tzn. neprodyšnou pikslu z pálený keramiky a betonu, a ne "náký hliněný chatrče jak za Cara". Zkusil jsem i úplatek, už jsem toho dohadování měl plný zuby, a ten debílek zvedl telefon a začal volat na policii. To nemělo cenu. Trochu mě ta Ukrajina poznamenala, ale kdybyste si zkusili bydlet v těch jejich "polozemljankách" nebo jak se tenhle druh staveb vlastně jmenuje, byli byste překvapení tou celkovou vnitřní pohodou, a to vše za pát šestáků. A že to zvenku vypadá jako barabizna? No a? Krása je přece v oku pozorovatele, co když mně se ta tvoje betonová piksla taky nelíbí? Když mi tohle u nás nedovolili postavit, už jsem prostě neměl ani chuť ani energii se s těma šmejdama pořád dohadovat nad něčím, na co mám ze zákona právo, a řekl jsem si, že v týhle zemi já nic novýho předraženýho stavět nebudu, a celou tu stavebně-vyděračskou pakáž jsem velice jednoduše obešel - stavební parcelu jsem prodal a za část utrženejch peněz si koupil na vesnici velice levně starej HLINĚNEJ baráček, kterej nikdo nechtěl, protože byl z "truplů" (nepálených hliněných cihel) a měl neodizolované základy, takže byl i hodně vlhký, svépomocně si ho opravil za pár desítek tisíc, i když jsem se u toho pěkně nadřel a trvalo to tři roky. Stavěl jsem podle toho, jak mi radil jeden starej pán, co s hlínou kdysi taky dělal, a i když se mi všechno nezdálo, udělal jsem to, jak mi řekl a díky Bohu za to, protože nic nepraská, neopadává, nikde žádnej problém. Stálo mi to za to, protože mám fajn bydlení za babku, za 1/8 rozpočtu z mýho původního projektu, kterej mi nepovolili. V domku nevím, co to je zamlžené nebo orosené okno, snad jen při vaření, ale opravdu jen na pár minut (hlína dýchá) a to celý není problém vytopit za pár korun ročně, protože k tomu mám i kus lesa skoro za humnama. Myslel jsem, že mi hlína bude praskat, ale nepraská, protože jsem na radu starého pána zrecykloval tu, co už tam byla, no a dřív věděli, jak to maj namíchat, aby to drželo a nepopraskalo. Jediná údržba, kterou svýmu hliněnýmu domku věnuju, je nátěr venkovní fasády velice řídkým vápenným mlékem každé dva roky a po patnácti letech po rekonstrukci jsem musel zamazávat akorát jednu prasklinku předminulej rok, letos nic. Domek jsem koupil a zrekonstruoval ještě dřív, než se stavění z hlíny dostalo do širšího povědomí, dneska už by stavební povolení asi takovej strašnej problém nebyl, ale zase ten můj hliněnej baráček bych už jistě nekoupil za pouhejch 80 tisíc, který jsem zaplatil víceméně za pozemek. I reakce žen, které jsem si tam přivedl, se časem měnily - ze začátku se každá ksichtila a já se dusil smíchy nad výmluvami, jaké si dotyčné ženy vymýšlely, aby tam nemusely bydlet, protože na nich bylo úplně vidět, jak se jim tam nelíbí. Pak se našla jedna, který to zas až tolik nevadilo, spíš jí to připadalo prázdný a barevně fádní, jak ona říká "rozeznala jeho skrytý potenciál", a ta už u mně zůstala. Časem tam tu prázdnotu vyzdobila dekoracema a vymalovala tak, že z domku je domov. Ten ženskej element už je tam znát - je rozdíl vracet se do domu, kde už nestojí na stole špinavé nádobí, prázdné plechovky od paštik a láhve od piva, ale všude kolem jsou rostliny, některé kvetoucí, na barevných zdech jsou dekorace, a na stole talíř s nějakejma buchtama, sušenkama nebo něčím takovým, a to já nikdy neodolám. Samozřejmě mi vynadá, že za chvilku bude jídlo a já do toho ještě hrabu těma špinavejma prackama (akorát teda že po šichtě se v práci sprchuju, takže s tou špínou to nebude moc vážný), tak jdu tomu generálovi v zástěře dát cukrovou pusu od pocukrovaný buchty a obejmu ji těma "špinavejma" rukama. Pak jdu trochu pozlobit její mladší a menší verzi, která nám sem taky časem přibyla, a jdeme spolu pošéfovat zvěřinec. Partnerka má ráda zvířátka, naše společná ratolest taky, tak máme doma takovou malou ZOO, a s tím je práce, ale zase díky tomu v domě nenajdete myš, akorát když vám ji kočka přinese, jen málokdy kupujeme maso, ovoce a zeleninu, protože většinu máme vlastní. Máme tam dokonce i malej sklep, kde nám krásně vydrží brambory i jabka až do další sklizně, vedle je naložený zelí a okurky a spousta dalších zavařenin, uzenýho bůčku a masa ve sklenicích. Hned vedle domu máme podstřešenou terásku a prakticky celý léto jíme jen tam, kuchyně je hned vedle. To taky často grilujeme, přijdou sousedi, něco donesou, nebo jdeme zase my někam, tak taky něco vezmeme pro hostilete. Já jsem vyrostl ve městě, ale když nad tím tak přemýšlím, už by se mi zpátky do města nechtělo, ona vesnice má taky svoje kouzlo a já už jsem si na ni zvykl. Lidi jsou tady mnohem družnější, ve městě každej zaleze a jde tak akorát do hospody a jak se každej ohání tím, že na vesnici není kultura, tak on i málokterej Pražák může říct, že byl někdy v divadle nebo na opeře, i když žije ve městě, kde jsou jich desítky. Partnerka je ještě horší extrém, ta je dokonce přímo z Prahy, ze sídliště zvanýho Jižňák. Já tam byl už několikrát, ale pořád se tam špatně orientuju, to je doslova paneláková džungle. V divadle byla taky naposled jako dítě. Do tý naší miniaturní moravský obce se dostala tak, že sem jela s kamarádkou, jejíž rodiče mají chalupu ve vedlejší vesnici, a potkali jsme se, když se šla projít na louku mezi našima dvěma vesničkama a já tam zrovna pásl kozu, teda spíš ona se pásla sama a já se tam válel na mezi v polospánku. Přirovnala mě k postavě ze Slavností sněženek, k pánovi, kterej okopával jahody vleže. Namítl jsem, že u jahod neležím, protože žádný nemám, ale že když jsem okopával brambory, tak jsem u toho neležel, že ležím jen u pasení kozy, protože ta si u toho vystačí sama, dost možná, že bych ji svou přílišnou aktivitou ještě mohl rušit. Tak se mnou pásla kozu, pak se mnou šla na tancovačku a pak už sem nejezdila s kamarádkou, ale za mnou. No a za čtyři měsíce se ke mně přestěhovala a už tady zůstala. Nedávno u nás byly dcera s matkou, další lufťáci z Prahy, co maj u nás ve vesnici chalupu, a ty z toho našeho malýho baráčku s tlustejma flekatejma (barevný jíl časem zflekatí, ale tak nějak hezky) zdma, vyzdobenejma dekoracema mojí partnerky, byly úplně nadšený. Dá se bydlet pěkně a za pár peněz, ale bohužel musíte předtím a přitom udělat několik kompromisů, se kterými nedokáže žít každý, a obvykle je to i pořádná dřina a není to hned. Celej tenhle náš stavební systém je založenej na tom, abysme si museli pořizovat jen takový bydlení, který nám nadiktujou, protože na něm vydřiduši můžou vydělávat, a že investory uvrhnou do doživotního dluhovýho otroctví, je jim naprosto ukradený, hlavně že oni se maj dobře.