Ztracené bednění

Autor: Cesta za bydlením (13 příspěvků)

1. 4. 2023

Příspěvek stavebníka

Založení rohů

Nastala hodina pravdy, kdy se ukáže, jak přesně jsme celou dobu měřili. Na programu dne máme založení rohů a jak jsem psal v minulém článku, máme v plánu klást ztracené bednění na sucho. Nejdříve musíme podle provázků a olovnice na pasy vytyčit rohy základů. Nezbývá než doufat, že se roxory, které jsme si původně zatloukli podle bodů vytyčených geodetem nijak nepohly a vynesené rohy budou na stejném místě, jako byly původní kolíky od geodeta. To zjistíme poměrně snadno, protože buď nám rozměry domu budou sedět a nebo ne. Pro případ, že by nastal tento problém jsme byli domluvení s geodetem, že by nám rohy přijel znova vytyčit rovnou na pasy. Tím by ale vzniklo zdržení i náklady navíc. Naštěstí můžu zpětně říct, že jsme skvělí a rohy nám podle provázků seděly s odchylkou několika milimetrů. Stačilo tedy pouze přeměřit všechny stěny a úhlopříčky a zjistit tak, který roh je vychýlený. To se ovšem snadno řekne, ale dělali jsme to skoro celý den Možná jsme se s tím až moc drbali, ale částečně za to může fakt, že abychom mohli změřit rozměry, museli jsme ve spodní části domu postavit čtyři řady vysokou skladbu rohu, jinak bychom měli rozměry zkreslené výškovým rozdílem. Nakonec padlo rozhodnutí, že takto už mohou rohy zůstat a natáhli jsme provázek, podle kterého budeme zdít první řadu v nejvyšší úrovni.

Ztracené bednění

Následující den začala rutina v podobě rozvážení bedňáků podél desky a zdění první řady. Jelikož jsme byli 95% času s Verčou na stavbě sami, museli jsme si práci rozdělit tak, abychom oba měli stále co dělat a aby na Verča dělala něco, co není nad její síly. Jenže v této fázi byla pouze těžká práce a nic jiného nebylo potřeba. Problém bedňáků je, že jsou těžké jako prase a my jsme navíc měli obvodové zdi ze čtyřicítek, vnitřní ze třicítek. Abyste ztracené bednění položili na místo, musíte být schopni udržet 33 kilo v prstech, protože je v tu chvíli držíte pouze ze shora za hrany, což samozřejmě Verča nedá. Takže jsme vymysleli systém, že jsem celou paletu vyskládal na zem do řady a Verča bedňák pouze překlopila na rudlík, se kterým už byla bez problému schopná tvárnici přepravit na druhou stranu desky a vyklopit ho tam. Já jsem bedňáky skládal na místo a zarovnával gumovou paličkou.

Reklama

Armování

Armování nám zabralo určitě více práce, než samotné skládání bednění. Když pominu práci s navrtáváním, tak nás čekalo několik stovek řezů a několik tisíc spojů drátkem. Na řezání jsme používali malou 125mm flexu, se kterou šlo řezání rychle, ale překvapila mě spotřeba kotoučů. Nejdříve jsem měl kotouče Bosch a ty doslova mizely před očima, což mě trochu vyděsilo, protože bych za ně dal ve výsledku víc, než za to železo Trochu přeháním, ale opravdu moc řezů nevydržely. Nakonec jsem skončil u DeWaltu a s těmi jsem spokojený. Poslední činnost spojená s armováním bylo ohýbání. Měl jsem odkoukané od dalších svépomocníků různé techniky na ohýbání na paletách o vruty, ale po prvním osobním setkání s R12 jsem rychle pochopil, že toto určitě cesta nebude. Koupili jsme ohýbačku za 2 tisíce a byl to dobrý kup. Práce s ní je dobrá a R12 bych na paletě rozhodně neohnul. Musel jsem vytvořit sestavu asi 15 bedňáků, aby udržely tu páku, kterou jsem při ohýbání vyvíjel.