Nádrž na dešťovou vodu II

Další etapa započala asi 3 měsíce po vytvoření horní krycí desky. Nikam jsem nespěchal, tak jsem v nádrži nechával podpěry dost dlouho. Ty jsem uvnitř nádrže rozšrouboval a postupně vytahal. Dřevo vystavené takovou dobu vlhkosti už úplně nevoní…

Během betonování stropu nad 1NP zbyl beton tak akorát, aby se na dně jímky vytvořila šikmá plocha, po které bude stékat voda do jednoho místa. Spád je asi 10 cm přes celou délku nádrže (necelé 3 m).

Během betonáže věnce pod pozednice jsem ze zbylého betonu udělal vyvýšený vlez. Ten jsem nejprve vyrobil ze zbylých Velox desek (pozor, je potřeba je vyztužit, samy beton neudrží!!!), vložil nějaké zbylé železo a zaházel betonem, který zbude v pumpě a již nejde přečerpat. Je skoro až zbytečně silný, ale odpadl problém „kam se zbylým betonem„. Sice je teoretická možnost nechat ho odvézt zpět do betonárky, nebo ho kydnout někde na zem a rozhrabat. Ale když už je zaplacený…

Na vršek nádrže jsem koupil plastový poklop s otvorem 50 x 50 cm. Vychází akorát a nevypadá špatně. Ten jsem jednoduše přivrtal na několik hmoždinek do betonu. Mezi poklop a beton nádrže jsem natlačil butylový tmel. Ne teda že by bylo nutné to nějak zvlášť utěsňovat, ale nerad bych, aby se mi v nádrži topili pavouci a jiná havěť.

Další části nádrže už budou na materiál více specifické a bude tedy nutné objednávat přímo konkrétní materiál.

Pracoval jsem víceméně podle návodu – namíchal dvě složky podle daného poměru. Míchal jsem několik dávek, abych je stihl zpracovat. Na mírně navlhlý povrch jsem válečkem nanesl jednu vrstvu. Do rohů jsem vkládal těsnící pás, taktéž od Hasoftu. Mimochodem, opět se jednalo o materiál, který jsem kupoval i na jinou část domu – koupelny. Sice bych ho normálně nekupoval větší roli, ale takhle se to vzalo při jednom.

Další den, po vytvrzení první vrstvy jsem nanesl druhou vrstvu kolmo k té první. Povrch je poté takový hrubý, cementový s narůžovělou barvou. Nádrž jsem poté nechal několik dní pomalu vysychat. Izolace potřebuje nějaký čas být ve vlhkém prostředí, aby správně proběhly všechny chemické reakce – je to vlastně stejné jako u zrání betonu.

Jak jsem psal v jednom z předchozích odstavců – ze začátku jsem byl trochu skeptický, jestli jsem neudělal krok špatným směrem. Bál jsem se, jestli to bude těsnit, jestli jsem zbytečně neutratil peníze za něco, co ve výsledku nebude fungovat. Ale po prvním dešti a měsíci bez srážek se to ukázalo v plné kráse – voda nikam nemizí, hladina neubývá. Přepad funguje tak jak má a nádrž nepřetéká. Jediné co bych udělal jinak je velikost nádrže – nádrž na dešťovku není nikdy dost velká. Zvlášť v aktuálním podnebí, kdy přijde jeden den „plavák“, naprší i přes 200 mm srážek a pak je další měsíc sucho. Z jedné střechy pak naprší třeba 20 m3 vody, ale většina odteče přepadem do vsaku. Teď bych dělal nádrž alespoň 10, nebo i klidně více m3. Bohužel, na začátku to vyšlo tak jak to vyšlo – den před betonáží desky bagrista dělal co mohl. Cena nádrže se se zvětšujícím objemem příliš nezvětšuje – stačí pár kousků ztraceného bednění, trošku betonu a ta hydroizolace.

Poslední fází bude zprovoznění technologie pro nádrž. Bude zde ponorné čerpadlo, které bude do technické místnosti čerpat vodu. Tam bude snímání tlaku, expanzní nádoba a filtrace. Voda bude použita pro splachování WC, vývod na kohoutek do garáže a za dům – tedy vesměs na zalévání. Možná by bylo lepší řešení s domácí vodárnou. Třeba na Aquatopshopu je mají od nějakých 4000 Kč a člověk by s tím nemusel nějak složitě laborovat.

Zatím používám pouze ponorné čerpadlo, které ručně vložím do nádrže a zalévám s ním zahradu. Při jednom zalévání se spotřebuje třeba 150 l vody. Cenově to třeba není nějaká extra zátěž, ale na druhou stranu je to pitná voda, která se musí nějakým způsobem ošetřovat, dopravit atd… Že by mi to začínalo myslet ekologicky? 🙂