Co naplat, do další a snad poslední (ve skutečnosti předposlední) pokládky dlažby jsem se pustil sám…Ne, že bych nebyl spokojen s prací obkladače pří pokládce dlažby II, ale bohužel jako každý šikovný řemeslník je vytížen více než na 100 % a jen tak čekat mě taky nebaví.
Po pravdě řečeno, více než samotná práce mě vysiluje, když jsem na někom závislý. Kromě bagrování, založení první řady cihel, krovů, betonových podlah, oken a dlažby v přízemí jsem dělal na domě vše úplně sám. Sice to je fyzicky náročná práce, ale člověk si postupuje tak nějak vlastním tempem, ví co je hotové, co ne. Ale když je něco domluvené na plus mínus nějaký termín a najednou to je o týden, dva, tři, měsíc, dva, tři později… To mě opravdu nebaví. Stavět dům „dodavatelsky“ bych opravdu nemohl.
Jak jsem již psal v předchozím článku, všude v domě bude dlažba. V garáži a technické místnosti je obyčejná slinutá dlažba, v „obytných místnostech“ bude rektifikovaná dlažba o rozměru cca 120 x 20 cm, v koupelnách a na WC bude dlažba jiná.
Už dříve jsem si v Unihobby koupil leveling sadu (klínky a spony) na pokládku dlažby. V případě nerektifikované dlažby je bohužel téměř nepoužitelná, protože nepřesnost dlažby nejde srovnat přesnými roztečemi. Spáry jsem tedy vymezoval obyčejnými obkladačskými křížky „od oka“. U rektifikované dlažby to naštěstí funguje úplně opačně. Sada s klínky, nebo kloboučky funguje v tomto případě parádně. Při pokládce dlažby ale je ideální mít rovný podklad, aby dlažba neplavala. V mém případě je podklad gletovaný beton, který je ideálně rovný. Ale i tak doporučuji „proměření“ položením delší vodováhy na podlahu. V podleze by neměli být díry, nebo spíš nerovnosti větší než pár milimetrů.
Podkladní beton jsem stejně jako v dolním patře natřel penetrací PCI Gisogrund. Dilatační spáry jsem přetáhl páskou, která je používá u hydroizolace v koupelnách. Jako první pokus s pokládkou rektifikované dlažby jsem začal ve spíži pod schody a potom v horním patře v kumbále. Nebude to místo moc frekventované, spíše půjde o takovou zašívárnu na sezónní věci a skříně s oblečením pro mláďata. Nějaká ta drobotina a nedokonalost se tam snad schová a já si to alespoň natrénuju.
Rozměřil jsem si místnost, aby nebylo nutné vytvořit moc dořezů. Případně aby dořezy vyšly do míst, kde to nebude vadit. Místnost má obdélníkový tvar a takové velikosti, že nikde vyloženě nevycházel úzký proužek dlažby – ideální stav. Na jedné straně vychází podélný dořez cca 10 cm – tedy cca polovina tloušťky dlaždice. Ten se „schová“ do zadní části místnosti, kde bude překrytý nějakou skříní, nebo regálem. Začal jsem tedy ode dveří (ano, není to ideální, protože si budu dlažbou přehrazovat cestu) pokládat dlažbu směrem dozadu ke zdi. Nepůjde to tedy položit na jeden zátah (kvůli velikosti místnosti by to stejně nešlo), ale na druhou stranu, všude budou celé šířky dlažby, akorát vzadu ten jeden dořez.
Namíchal jsem flexibilní lepidlo PCI Flex Plus nanesl ho 8mm zubovým hladítkem na podlahu a hladkou stranou na dlaždici. Tu jsem položil a vyrovnal laserem, aby nebyla v místnosti šikmo. To jsem prováděl i následně u několika dalších dlaždic: I malá nerovnost u první dlaždice může způsobit větší nerovnost na konci místnosti. Je tedy nutné kontrolovat vše i v průběhu práce. Dlaždice jsem lepil postupně vedle sebe. Spáru jsem tvořil pomocí klínků a spon o tloušťce 1 mm. Překládal jsem je o 1/4 délky, tedy o 30 cm. Je to opět kvůli možné nerovnosti dlažby, kdy se případné prohnutí dlaždice „rozmělní“ na více částí. Řezy na dlažbě, které jsou ostré jsem vždy směřoval ke stěnám. Tam budou překryty lištou a nebudou „strašit v ploše“. Pokud nějaké lepidlo vylezlo spárou ven, otřel jsem ho a na konci práce ještě přejel spáry mokrým štětcem. To spáry začistilo a není pak nutné ze spár vyškrabávat lepidlo. Je to docela velké ulehčení, které jsem při první pokládce lehce podcenil. Musel jsem pak celou dlažbu ještě před spárováním složitě začišťovat.
Dlažba tímto způsobem celkem přibývala. Sice jsem za den neudělal nějakou přeukrutnou plochu, ale dlažba vypadá rovně, nikde neplave, jedna spára je jako druhá. Ideální stav… Alespoň 24 hodin po zaschnutí lepidla jsem odstranil spony a očistil případné zbytky lepidla z dlažby. Klínky je možné použít znovu, zbytky spon jdou do plastového odpadu a je nutné použít nové.
Několik dnů po vytvrdnutí lepidla jsem se pustil do spárování. Jako spárovací hmotu jsem používal Ceresit CE40 v barvě „Toffi“, která se celkem hodí k dřevěnému dekoru. Tuto spárovací hmotu mi doporučil obkladač. Je to sice cementová spárovačka, ne epoxid, ale stejně bych si asi na epoxid netroufl. A to ani nezmiňuji cenu epoxidové spárovací hmoty.
Spárovačku jsem rozmíchal s vodou podle návodu a do spár natlačil gumovým hladítkem. Po zavadnutí (cca po půl hodině) jsem povrch dlažby několikrát umyl houbovým hladítkem (doporučuji použít tvrdší houbu). Spárovačku je nutné nechat několik dnů vytvrdnout a dlažbu nemýt chemickými prostředky, viz návod k použití.
Protože jsem byl s výsledkem celkem spokojen, nic nebránilo pustit se i do dalších místností. Tam vše probíhalo stejným způsobem – penetrace, lepidlo, dlažba, spárovačka. Na začátku je nutné akorát vše proměřit tak, aby někde nevycházely malé dořezy, které jsou nevzhledné, aby dlažba z místnosti navazovala na dlažbu v chodbě, dodržet dilatační spáry atd. To už je ale specifické pro každý interiér. Někdy se zdá být chodba, nebo místnost rovná, ale ve výsledku je třeba na jedné straně chodby rozdíl 1 cm, který už ale na dlažbě jde vidět. S těmito detaily je dobré si trochu pohrát. Spousta nerovností jde „vytlačit“ směrem, kde bude stát skříň, ke kraji místnosti, kde bude soklová lišta atd.
Rozměřil jsem si tedy střed chodby (opět tak, aby k jednomu kraji nevycházel pouze slabý proužek) a délky dlažby zároveň s krajními místnostmi. V mém případě to vyšlo celkem v pohodě – střed chodby mohl být spára mezi dvěma dlaždicemi a přitom na krajích nejsou žádné malé proužky.
Podklad se opět napenetroval, nanesl jsem zubovým hladítkem vrstvu lepidla, slabou vrstvu lepidla nanesl na dlaždice a kladl je tak, jako v kumbále. Na plochách dlažba přibývala celkem rychle. Příčné dořezy jsem dělal okamžitě pomocí řezačky na dlažbu. Podélné dořezy jsem si nechával nakonec. Tyto dlaždice musím řezat řezným kotoučem v rozbrušovačce. Řez není tedy tak čistý (nemám profi kotouč a zkušenosti), ale je vždy orientovaný směrem se stěně – tedy schovaná pod lištou.
Stejně jako v předchozích případech, nakonec následovalo spárování. Dlažbu jsem nejdříve umyl, aby na ní nebyl prach. Ze spár je potřeba dostat zbytky lepidla, aby se neprokreslovalo do spárovačky.
Namíchal jsem přiměřené množství spárovací hmoty a tu natlačil gumovým hladítkem do spár. Vždy jsem zaspároval část, tu jsem umyl a pak pokračoval dále. Spárovačka má nějakou omezenou dobu zpracování a tak není možné spárovat třeba celé patro na „jeden zátah“.
Poslední krok, co se dlažby týče je olištování okrajů místnosti. Místo pruhu z dlažby jsme se rozhodl pro lištu z MFD, typ Naturel. Lištu jsem nařezal na potřebné rozměry a nalepil mamutem na zeď. Tím se zakryly dořezy směrem ke stěnám. Nepoužíval jsem žádné spojovací části, rohy apod. Lišty jsem řezal pod úhlem a případné mezírky zatmelil silikonem Den Braven v barvě Bahama. Barva dlažby, lišty i silikonu jdou velice dobře k sobě.
Sdílet 
