Pasy, lavičky, geodet. Moje chyby, přešlapy nebo rozhodnutí, které bych udělal jinak.

Pro usazení vodoměrné šachty si určitě vyberte dny, kdy nebude pršet nebo období, kdy už alespoň pár dnů nepršelo. Když jsme šachtu vykopali, tak nám do díry značně napršelo. Následně se sesunula okolní zemina a mohli jsme začít znova. Přívod vody zasypte jemným pískem bez kamenů. Ve spojích alespoň 30cm výška zásypu. Podsypávat se musí rovněž, ale podle mých informací stačí jen pár čísel. Pod šachtu a pak do výšky prvního prstence jsme vylili beton, aby se šachta nehnula ani v případě vysoké vody.

Ponaučení - pokud není možné čekat na počasí, raději si úseky rozdělte. Například první den vykopat otvor pro šachtu, osadit a zabetonovat. Později budete potřebovat ještě dost sil a energie, tak si ji vybít jen na tom, že taháte mokry bahno z díry v zemi, je škoda. Když už budete bagrovat a hrozí déšť, někde si udělejte výrazně hlubší místo, kam pak dáte kybl a do něj čerpadlo. Voda tam bude stékat a čerpadlo nebude sát jen bahno a kamení

Ke značení pasů pro bagristu určitě doporučuju vápno. Značící sprej jsme použili pouze na určitá místa. Na zemině brzy zanikne a nejde moc vidět. My použili růžovo/červený a modrý (možná jiná barva jde vidět lépe). Protože jsme měli k dispozici nivelační laser, hloubku pasu jsme kontrolovali jím, ale i tak jsme si na nějaké centimetry nehráli

Laser jsem pak použil i pro vyznačení výšky, kam až bude sahat beton. A tady byl první kámen úrazu. Pokud to není laser, který se sám vyrovná /samonivelační, tak si opravdu vyhrajte s jeho vyrovnáním. Zabere to maximálně 5 minut na víc, ale později to ulehčí spoustu práce. Já myslel, že je laser samo-vyrovnávací a tak jsem ho dal do váhy jen cca. Jenže on nebyl. Pokud máte odchylku jeden stupeň tak na 10ti metrech máte rozdíl téměř 9cm. A o to více pak musíte podhazovat ztracené bednění.

Ponaučení – umístit laser někam do středu stavby, aby se eliminovaly případné odchylky, a fakt pořádně vyrovnat nebo pak použít ten samo-vyrovnávací laser. Rovněž se dá použít stará dobrá šlauchovnice.

Při ukládání zemnícího pásku určitě použijte rukavice a rozdělávejte ho až v pase. Podkládání zámkovkou nebo kamením je vlastně zbytečné (POZOR, pásek nesmí být na zemi, aby nedošlo k nějakému zmatení). Pásek pořád pruží a z podkladu sjíždí. Stačí ho dát na volno a při lití betonu třeba hráběmi pozdvihnout, aby byl beton i pod ním. V tom betonu pak až na dno znovu nesedne.

Ponaučení – nervy při podkládání pásku, kdy pořád sklouzával z podpěr si ušetříte tím, že vám někdo při lití pásek nadzvedne, než podteče betonem, o metr dál podzvedne zas atd.. Pro spojování mezi sebou a pak při napojování bleskosvodu se hodí ještě jedny ruce, jinak budete hodně nadávat a pokud vám sem tam šrouby spadnou i do bahna, budete na to s láskou vzpomínat

My jsme si kvůli počasí objednali pumpu, takže jsem na lití pasů stačil sám. Zahlazování a zaklepávání betonu prováděla přítelkyně otočenými hráběmi, protože jsem zapomněl připravit nějaký nástroj z trubky nebo něco podobného. Ale šlo to celkem pěkně, na pasy určitě dostačující. Pro dodržení výšky jsme měli značku každé 2m. A to konkrétně 6tku roxor zapíchnutou do boku pasu. Bohužel zaměřenou laserem bez ideální roviny. Takže ve výsledku byl rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším místem pasu 10cm (zjištěno až po zatuhnutí). Pak sme půl metrové roxory zapíchnuli do polo-zatuhnutého betonu tak, aby cca 30cm trčeli. Tohle bych už nikdy neudělal. Asi milionkrát sem o ně zakopnul při pokládce první řady bednění. Máte z toho odřeny nohy a každou chvíli vám roxor zavazí při pokládce bednění. Já měl 40 ztracenky, takže 35kg radosti a když to musíte navlíkat na ten trčící ostrej roxor, tak jen nadáváte a zbytečně se nadřete.

Ponaučení – kdo se vydá cestou roxorů v pasu, tak polo-zatuhnutý beton je relativní pojem. Můžete je začít zapichovat téměř hned po vylití. Ony se ty roxory nepotopí. Později tam jdou velmi ztuha. Příště bych vrtačkou po usazení první řady bednění v klidu udělal díry do pasů a roxory tam natloukl případně na chemickou kotvu.

Ztracené bednění jsem si nechal složit po celé stavbě, abych ho pak nemusel daleko nosit. Naštěstí mi jej přivezl fajn chlápek, kterej byl ochotnej a pohrál si s tím. Jenže já sem si to inteligentně dal do vnitřku stavby, abych si pak nemohl proměřit uhlopříčky domu, kvůli hromadě palet plných ztracenek 😊

Ponaučení – složit raději mimo vnitřek stavby kolem pasů, aby jste si mohli zkontrolovat úhlopříčky.

Tohle téma jsem řešil ještě před samotným kopnutím do země a vydal jsem se cestou geodetů. Po vylití pasů mi na ně vyznačili rohy domu – druhé vyznačení je mnohem levnější (mapy už mají v databázi), takže cenově snad i výhodnější než sestavení laviček. Říkám si, jak to bude super, že aspoň toto máme ultra přesné. Jenže bod je bod a pokud na něj hodíte beton, aby jste v tom místě usadil ztracené bednění, tak zmizí a není vidět.. Od všech bodů jsme si tedy do země zatloukli roxory ve vzdálenosti 1m, abychom je mohli zpětně zase zaměřit. O tyto roxory jsme taky několikrát zakopnul a posunul si je tak.. A jelikož přes část pozemku chodili i jiní, tak jedna strana je plná ukopnutých palců a ohnutých roxorů v zemi nebo ještě lépe vykopnutých úplně.. Takže si tam geodety musím pozvat potřetí a na hotovu desku si rohy nechám vyznačit zase. (edit - nakonec se nám to přeci jen podařilo odměřit ze zbývajích vyznačených bodů. Různě uhlopříčkama a trochu geometrie se to celkem povedlo)

Ponaučení – příště bych lavičky postavil nebo si nechal na pasy vyznačit body rohů o nějakou vzdálenost bokem a od toho až pak měřil bednění. Nebo další opatření odkoukané ze zakládání první řady cihel. Zedník si dal na vyznačené body papírek cca 5x5cm. V klidu si nachystal výšku malty atd a když chtěl položit cihlu, papírek z bodu sundal (na něm byla i ta malta) a bod byl znovu pěkně viditelný a jde od něj měřit.