Rozvody a instalace

Od rozvodné skříňky jde vše horem, tedy nad SDK rastrem těsně pod stropem. Okruhy pro zásuvky s kabelem CYKY 3x o průřezu 2,5 mm2 jsem možná až příliš naddimenzoval. S ohledem na nízkou cenu kabelu za délkový metr jsem ale neměl potřebu nijak spořit, a proto jsem téměř každé zásuvce dopřál samostatný kabel. Kromě zásuvek, které byly umístěny v obývacím pokoji v panelové stěně, ty jsou propojeny jediným kabelem. 

Tomu předcházela asi nejnudnější část - drážkování. Do pórobetonových příček šlo vše jako po másle obyčejnou elektrikářskou škrabkou za pár korun. S ohledem na tloušťku stěn pouhých 75 mm jsme vyškrábli opravdu jen nezbytně nutnou drážku pro 1, 2, 3, případně 4 kabely. Rovněž jsme počítali s tím, že využijeme SDK podhledy a nad konstrukční rastr umístíme většinu elektrických kabelů. Do cesty se nám připletly panelové stěny. Stáli jsme před rozhodnutím, jak vyřešit rozvody v místě panelových stěn. Nabízela se otázka zalištování nad omítkou, což není příliš vzhledné, nebo zahloubení pod omítku, tedy vyfrézování do panelu. Když jsme si spočítali celkovou dráhu kabelů v panelových stěnách (asi 11 metrů délky), nabyli jsme dojmu, že zvládneme zafrézovat kabely pod omítku do panelových stěn svépomocí. Zapůjčení drážkovací frézy s průmyslovým vysavačem je dnes již celkem běžná záležitost, takže jsme navštívili místní firmu, která náčiní půjčuje, a pustili se do díla. Využili jsme prázdninových teplých dnů, kdy v panelovém domě většina obyvatel v pracovní den není doma, a zapůjčili si na jeden den potřebné náčiní. Nezanedbal jsem ani pracovní ochranné pomůcky jako roušku, ochranné brýle, sluchátka a mou oblíbenou čepici s infantilním nápisem Take It Easy. Nastavil jsem na dvojitém kotouči frézy hloubku řezu asi 20 mm a poprvé zařízl do panelu v 10:00. Práce šla doslova jako po másle, jen pravidelným oklepáním filtru vysavače byl přerušován monotónní zvuk frézy. Po pár minutách a vyřezaných asi 2 metrech délky jsem odhazoval čepici, sluchátka a zanedlouho i roušku. Za 2,5 hodiny jsem měl téměř všechny hlavní drážky vyřezané. To už v celém holobytě nebylo vidět ani na krok. Myslím tím, že jsem třeba docela zapomněl, že stojím na štaflích těsně pod stropem. Nebylo totiž vidět ani na frézu, kterou jsem měl celou dobu před očima zaříznutou ve stěně a chtěl jsem přitom popojít o dva kroky do strany. Půlhodinka pauzy přišla vhod pro potřebný odpočinek, vyvětrání bytu a promyšlení, kde je ještě třeba něco "doříznout". Přeci jen, kvůli pár centimetrům zapomenuté drážky z nepozornosti by bylo znovuzapůjčení náčiní na celý den docela zbytečné. Obě drážky se v panelu velmi dobře vysekávaly vrtacím kladivem s plochým sekáčem. Vznikla tak drážka pro položení 2 kabelů CYKY o průměru 2,5 mm2. Tam, kde v panelu byly otvory pro zapuštění elektrikářských krabic, jsem využil toto místo, aniž by se musela sekat velká díra pro el. krabici. Ve dvou případech jsem musel zaříznout obdélník do větší hloubky, aby se po vyseknutí do otvoru vešla alespoň mělká krabice.  Ještě mě čekalo pár začišťovacích řezů i výseků a nakonec kompletní vyčištění stěn a celé podlahy průmyslovým vysavačem. Celá akce trvala asi do 15:00, přerušovaná jen mým občasným odpočinkem a doplněná sídlištní árií z protějšího domu, kde se cosi ničilo bouracími kladivy. Výsledkem tohoto jednodenního zápolení byla kompletní příprava pro natažení elektrických rozvodů v panelových příčkách a mě čekaly dva nekonečné dny odpočinku s pískotem v uších. :) Následující týden plánuji natažení elektrických kabelů, takže se zanedlouho ozvu s postupem a výsledem práce.

 Začali jsme pátrat po možnosti sestavení nízkoprofilového (obdélníkového) vedení pro odsávání z kuchyně, koupelny a WC do stoupaček. Kdesi jsme se dočetli, že obdélníkový profil je hlučnější, a protože nám v prostoru kuchyňského koutu, v koupelně a ani na záchodě nevadil snížený strop, navrhli jsme si řešení z PVC trubek kruhového průměru 100 mm. Když jsme si představovali způsob montáže, uchycení a hlukové izolace, jen stěží se dá přesněji navrhnout, jaký kus budete zrovna potřebovat pro sestavení celého vedení. Vědomi si určitého rizika jsme vše objednali u specializované firmy. Při vybalování mě osobně překvapilo, jak neuvěřitelně lehké jsou všechny komponenty. Hbitě jsme si vše sestavili na zemi a rozmýšleli přitom způsob uchycení pod strop. Pro orientaci, celá sestava váží necelých 5kg! Rozměřili jsme si, kde budou navrtané objímky, a připravili si díry ve stropním panelu. Největší potíže jsme měli s tím vše správně výškově nastavit a zasadit do objímek. Ale spíš proto, že veškeré práce probíhají těsně pod stropem a pro tak jemnou práci tam nahoře na štaflích není úplně přívětivé prostředí, navíc neustále s rukama nad hlavou. Všechny PVC trubky (ty bílé) se lepí k sobě přes redukce k tomu určenou PVC lepící páskou, rovněž bílé barvy, proto na obrázku není téměř vidět. Důležité je nezapomenout páskou spojit jediný spoj, aby se nestalo, že tudy při používání začne unikat vzduch. Vytvořili jsme de facto monolit, který jsme postupně začali obalovat do speciální akustické izolace z tvrzeného polystyrenu o tloušťce 2 cm. Ten se velmi pohodlně a přesně tvaroval pracovním nožem. Jediné místo, kde izolant chybí, je v místě uchycení potrubí do kruhové objímky. Izolanty se k sobě lepí např. kobercovou páskou. Do koncových dílů PVC trubky těsně před finálním kolenem jsem nainstaloval kruhové ventilátory ve vodorovném směru a vyvedl přívodní elektrický kabel na wago svorky. V místě, kde je plánovaná kuchyňská digestoř, jsem nechal volně zavěšený poslední díl s tím, že se jeho délka finálně přizpůsobí v závěrečné fázi montáže kuchyně a spotřebičů. A abych nezapomněl, za každým ventilátorem a digestoří je vždy zpětná klapka. Určitě by v kuchyni nebylo příjemné cítit zápach z toalety nebo naopak v koupelně být ovíván zápachem přepáleného oleje ze smažených řízků. Celý systém jsem nakonec svedl do stoupaček do připravené plechové ventilační šachty a zafixoval montážní pěnou a PVC páskou. V další fázi nás čeká instalace vodovodních a odpadních trubek a nakonec přívod plynového potrubí do prostoru pod kuchyňskou linku.

Já byla jediná asi docela bez nervů, ale celý zbytek rodiny jančil, jak to budeme dělat, co s tím atd. Nakonec se mnou jel táta, kouknul na byt a začalo přetahování. Táta neviděl nutnost předělávat byt, stačilo jen vyměmit dveře, natřít stěny a bylo by to. Jenže to já nechtěla a tak jsem si vlastně vyplakala svolení, že to můžu udělat a že mi pomůže. Ještě ten den jsem vybourala starou špajzku. Druhý den přijel přítel, mamka s taťkou a začalo bourání. Kupodivu to šlo všechno hezky od ruky, Bourání jedné příčky bylo do oběda hotové. Jenže, co se sutí? Jak ji dostat ze čtvrtého patra? Napadla nás taková ta velká spojovaná trubka, jenže jak jsme zjistili, je děsně drahá. Tak jsem vymyslela kladku. K balkonu táta připevnil nějakou trubku a přes tu jsem spouštěli kyblíky se sutí. Dost nás překvapili sousedi, kterým přišlo jako dobrý nápad mýt balkon a věšet bílou várku prádla na balkon pod námi. No nic. Nakonec jsme měli za dva dny práce vybouráno, odvezeno, a chybělo začistění. A v tomto okamžiku přichází první projev mé unáhlenosti. Když jsme kupovali byt, nenapadlo nás, že budeme muset dělat elektřinu. Prostě by se to prodlužkou nějak natahlo. Jenže táta, když to viděl, prohlásil že, mě nenechá zabít elektrickým proudem a tak se dělala elektřina. Můj úkol byl nakreslit plánek bytu a v něm zakreslit zásuvky a vypínače světel pro elektrikáře. No podle mě to bylo jasně čitelné a pochopitelné, ale elektrikář to prý nepochopil a volali jsem si dlouho a často. Zajímavé zjištění proběhlo v obchodě. Když se na střední brala elektřina, asi jsem chyběla. Vůbec jsem netušila, že existuje nějaké řezení typ 1, 6, 24,159 a co já vím ještě. Zásuvky a vypínače jsou děsně drahá věc. Když jsme chtěli 16 zásuvek a pár vypínačů, platili jsme přes dva tisíce a to jsme se snažili vybírat ty nejlevnější. Proč dvojzásuvka s pootočenou horní zásuvkou stojí asi o 30 procent víc než s neotočenou mi hlava nebere dodneška. Hloupé bylo, že v době, kdy se dělala elektřina, já v bytě už bydlela. No bydlela je silné slovo, spíš tak squattovala. Fungovala mi jen jedna zásuvka v celém bytě, vařila jsem na jednoplotýnce, pouštěla si rádio a všude svítila svíčkou. Naštěstí tohle období trvalo jen asi deset dní a přes víkend byla dozapojená celá elektřina. Pak jsem si nechala začistit omítky po elektřině a vybourané stěně a už to zase začalo vypadat jako byt, i když jsem cestou do spacáku na karimatce přeskakovala pytle se štukem a kýble barvy. Příště podlahy.