Na bílo nebo barevně?

Jenže ouha – klasik v tomto poměru byl tak hustý, že nám všude zůstávali tmavé tečky, což byly dírky ve štuku, které nešly pořádně zalepit barvou… Tak to teda ne – zvolili jsme proto druhou variantu a namísto penetrace jsme použili hodně naředěný klasik („hodně naředěný“ znamená, že jsme to házeli od oka, aby se to dobře vpíjelo do štuku a zároveň to necákalo ze štětky).

Už po první vrstvě naředěného klasiku, byly zdi docela hezké, ale přesto jsme v některých pokojích dali i druhou vrstvu bílé barvy (ta už se nanášela válečkem). Nádherně to pokoje prozářilo. Až se nám ani nechtělo dát na ně barevný nátěr.

Pigmenty do barvy jsme si nechali namíchat podle vzorníku Tikkurila (tím, že je to určeno do jejich barev se výsledné odstíny mírně liší) a zamíchali je do klasiku. Pouze tmavě fialovou barvu jsme museli namíchat do jejich barvy, protože syté odstíny do bílé nejdou.

Na barvě do obýváku jsme se nemohli shodnout, takže zatím zůstane bílý a časem se uvidí. Bílé zatím zůstanou i chodba (k mé nelibosti), předsíň a kotelna. Barevné ladění ostatních pokojů je vidět na fotkách.

Trošku jsme se sekli v kuchyni, kam měla přijít kombinace světlejší a tmavší hnědé barvy, ale po jejich nátěru jsme se zhrozili, protože z nich, když zasvítí slunce, vylezou takové horší růžové barvy. Při pomyšlení na kombinaci s oranžovými doplňky, které tam mají přijít… hrůza… Tak jsme alespoň tu tmavší vybrali jinou… ta už je skutečně hnědá  Jedná se o omyvatelnou matnou barvu, kterou budeme mít za linkou namísto obkladů – jak se osvědčí, to teprve uvidíme… Ta růžová už s ní nevypadá tak hrozně a navíc bude z velké části zastavěna kuchyňskou linkou. U stolu ji ale asi taky přetřeme tou „skutečnou hnědou“