Psal se duben 2015, kdy jsem poprvé oslovila stavební fírmu za účelem realizace výstavby. Pozemek jsem již měla vybraný, ale vyjednávání teprve začínalo. Nechtěla jsem kupovat pozemek, který by byl ve finále vhodný pouze na sečení trávy. Projektant začal kreslit můj vysněný dům, a já se v pokročilejším stádiu projektu začala věnovat úřadům a všem těm slavným vyjadřovačkám. V okamžiku, kdy jsem dospěla do fáze komunikace s SÚS (Správa a údržba silnic) a s Dopravním inspektorátem v Blansku, zádrhel byl na světě. Díky situaci pozemku v zatáčce na komunikaci 3.třídy, mi žádost byla zamítnuta, a to opakovaně. Vleklo se to dlouho, nevzdávala jsem tuto možnost, protože se tento pozemek se jevil jako jediná moje alternativa. Celé se to vleklo 1,5roku. Naštěstí jsem na cestě mého snažení narazila na poručíka, který moji žádost začal řešit, a ejhle!!! Kde je vůle, tam je cesta. Stavební povolení vydáno v únoru 2017. Ihned jsem začala s daňovým příznáním 2015 řešit financování pozemku. To celé dopadlo na jedničku a v březnu 2017 byl pozemek vyřešen. Zároveň jsme začali s finančním poradcem řešit přiznání za rok 2016, opakovaně proto, aby bylo požádáno o hypoteční úvěr za účelem výstavby RD. Druhá fáze financování už nedopadla tak dobře, a jen o pár dní mi utekly lepší podmínky. Bohužel došlo na podzim k novele zákona o spotřebitelských úvěrech, a tak mi snížili cílovou částku a to dost podstatně. No, a dostávám se k jádru pudla...stavba na klíč se realizovat nebude...již po druhé v životě se vydávám v rámci výstavby domu cestou největšího odporu a to po vlastní ose. Nicméně..tentokrát úplně sama, jako jediná investorka. Tak tedy, Práci čest!
Galerie
Sdílet 
