Hned po Novém roce jsme se pustili do bourání. Začali jsme hezky od střechy, pak přišly na řadu stropy. Trámy byly spojené kovanými skobami, tak se nám stalo, že jeden šikula skobu povolil a manžel se zrovna kochal uvnitř domu, náhle trámy povolily a snad nikdy dřív jsem Honzu neviděla víc pos….ho :-), teď je to sranda, ale v tu chvíli nám všem zatrnulo.
Jak už to na vesnici bývá, v hospodě se domluvila pomocná síla, bagr, kontejner atd. Za flašku, za basu jsme měli stroje i s pomocníky. Obvodové zdivo o síle cca 80 cm drželo, ale bagřík si s ním poradil. Pečlivě jsme přebírali kámen a suť – tu jsme házeli do předem připravených kontejnerů a kameny se skládaly na obecní pozemek, za což jsme dostali patřičně vyhubováno. Starý barák byl zbouraný začátkem března. Během měsíce se zbourala i stará garáž. Všechen materiál jsme upotřebili – suť na zavážku, kámen do základů, dřevo Honza s mým taťkou rozřezali, naštípali a uložili do nově zbudovaného dřevníku.
V březnu jsme si nadělili dárek ve formě plechové boudy na nářadí. Bouda nám přišla složená v krabicích. Na obalu byl nakreslený plán a nad ním bublina (složení trvá 6 hodin). Po dvou víkendech skládání, převrtávání, nadávání jsme zjistili, že nám chybí přední díly. K našemu překvapení jsme zjistili, že firma, která do ČR tento typ zahradního domku dodávala, bohužel už domky nedodává, tudíž máme smůlu. Opět zafungovala vesnická solidarita a známý nám přední díly vyrobil z modrého plastu. Takže máme krásný zahradní dům (imitace dřeva) s modrými předními díly. Po pár týdnech jsme si na náš „šmoulí“ příbytek zvykli a začali jsme se těšit na nový cíl – základová deska.
A to někdy příště… Lucka a Honza
Sdílet 
