Pozemek jsme koupili prostřednictvím realitní kanceláře, ovšem s nemalými problémy ohledně zajištění spolupráce původního majitele. Měli jsme možnost se přesvědčit o záludnosti rezervační smlouvy, místo které jsme požadovali smlouvu o smlouvě budoucí jako jasně daného právního institutu. S tím jsme ovšem nepochodili a po našem podpisu rezervační smlouvy si majitel stihl navýšit cenu o 100 000. Přes počáteční rozčarování jsme se toto nakonec rozhodli akceptovat, i když nám to poněkud narušilo plánovaný rozpočet. Zarazila nás i výše provize RK, která činila 10% - prý za nadstandardní služby. Nadstandardní služby si rozhodně představujeme jinak, než že realitka nemá smluvně ošetřenu prodávající stranu. Smlouvy o smlouvě budoucí jsme se dočkali, ale až v dalším kole. Peníze jsme složili na jistotní účet do banky s tím, že se po vkladu do katastru uvolní prodejci. Poté již následoval podpis vlastní kupní smlouvy. Krom toho jsme měli ve smlouvě ještě ustanovení, že dalších třicet dní nato umožníme původnímu majiteli vyklizení materiálu, který zde používal pro provoz kamenictví a sklenářství. I když lhůta uplynula, k předání pozemku jsme ho dotlačili až pár dní poté. Pozemek byl v tu chvíli sice pro nás volně přístupný, protože zde byla odstraněna část oplocení v souvislosti s přivedením sítí (o sítích se dozvíte v dalším článku), které jsme v mezidobí již započali budovat, to nic ale nemění na tom, že bývalý majitel už neměl pozemek užívat. Času na vyklizení měl dost. Od těchto tahanic se realitka, poté co shrábla provizi, víceméně distancovala. Akorát nám poslala e-mailem šablonu předávacího protokolu, který jsme jí po jeho podepsání prodávajícím naskenovaný poslali zpět. Koupě pozemku se tedy neobešla bez komplikací, nicméně ten kus země, kde bude stát náš baráček, byl v polovině října 2008 pouze náš.
Galerie
Sdílet 
