Elektroměrový sloupek

Po vcelku složitém a zdlouhavém jednání s výše zmíněným gigantem bylo jednání s realizační společnosti příjemnou změnou. Jednal jsem s konkrétním člověkem, který byl znalý problematiky dané věci. S pánem jsme se jako džentlmeni dohodli, že budu sloupek zdít sám a nechám si do něj pouze přivést kabel... Slovo pouze je zde lehce zavádějící, protože jsem nasral souseda ještě předtím než jsem se mu stihl představit. Tento slet událostí nepovažuji za zrovna ideální... Nicméně soused je člověk klidný a vyrovnaný (Být já na jeho místě...). Ale proč to zmiňuji. Nejbližší zdroj elektřiny, byl rozvaděč na sousedově domě... Bohužel má dům starý a rozvaděč nebyl v oplocení. Takže ještě než jsem mu přišel potřást pravicí, tak mu kluci z Elmozu rozmlátili barák, rozjezdili bagrem celou zahradu do které mu vykopali prakticky přes celou délku výkop a aby toho nebylo málo tak mu ještě zbourali plot. Co naplat... smouva je smlouva. Naštěstí je soused pohodář a ještě si z toho dělal legraci... Že prý chtěl udělat fasádu, tak má ted aspoň důvod. No prostě frajer. Vraťme se ale ke stavbě sloupku. Jakožto zkužený a rozumný stavitel jsem si nechal vykopat díru na základy bagrem, který mi rovnal zahradu. Takzvaně dvě mouchy jednou ranou. Byl jsem na sebe poměrně pyšný a sám sebe jsem v duchu vítězoslavně poplácal po zádech. Nicméně jak se později ukázalo zřejmě jsem se chválil brzy a vlastně jsem se neměl chválit vůbec... Vlastně jsem si měl dát pár facek a jít od toho. Bagr mi vykopal díru spíš na menší bazén a to se ukázalo jako problém později, když jsem si v kolečku rozmíchal pytlovaný beton, kterého jsem si já blázen přivezl čtyři pytle :-). Jak se říká, chybami se člověk učí. Poté co jsem beton v kolečku svrhnul do jámy jsem začínal mít smíšené pocity. Kdybych do díry plivnul, vyšlo by to nastejno. No zkusim to zkrátit. Pytlů bylo nakonec čtrnáct a to jsem tam naházel ještě fůru kamení a bylo to tak tak...  Takže ponaučení č. 1. Kdybych to býval kopal rukou, tak bych si dal pozor, co kopu... A když už jsem to nechal dělat bagr... tak jsem měl vědět, jak ta pitomá dírá má vypadat. Pravda... Bagrista si musel myslet, že jsem se pomát, když jsem mu se samolibým úsměvem stále ukazoval ať hloubí a hlavně se tak blbě neptá. Ale to už je za mnou. Už jsem se s tím smířil a nechci na to radši ani myslet. Další fází velkolepé stavby, bylo již samotné zdění. To probíhalo z pálených cihel (tzv. zvonivky). Ty jsem dostal zdarma od tety (ještě jednou děkuji) a už při nakládání cihel do vozíku jsem měl příjemný pocit šetrnosti a estetické uspokojenosti (protože cihly jsou prostě cool). Výstavba samotná probíhala vcelku dobře a bez zbytečných zádrhelů. Nejdříve jsem položil hydroizolaci ( tu jsem dostal zdarma jako bonus k půltuně betonu v místních stavebninách.) a poté jsem postupně zdil. Připadal jsem si jako ostřílený zedník (pauzičky na kafe a cigárko - ano ještě jsem kouřil) Díry na skříně jsem trefil dobře a cihly řezal půjčenou elektřinou od výše zmíněmého souseda. Nad skříní jsem vždy udělal překlad z roxoru. Střechu jsem si nechal naohybat plechovou od kamaráda pokrývače. Pak už přijeli borci z ČEZu a skřině zapojily. Jak už jsem řekl, přešlapů bylo mnoho a jsem rád, že jsem si vše dělal sám. Byla to slušná škola. Závěrem pouze drobná informace o časové náročnosti jednotlivých etap. Díra byla coby dupnul bagrem. Základy jsem dělal s tátou celý den. Přičemž jsem jel asi pětkrát pro beton. No a sloup jsem zdil asi 14 dní ( když se to dozvěděl tchán tak se smál jako blázen... Měl to za den hotové). Já to mam ale fakt pěkný...