Původně jsme měli v projektu jen 10 cm příčky, ale kvůli hluku, lepšímu zavěšení těžších předmětů atd. jsme přece jenom některé zdi udělali z tvárnic šíře 15 a 20 cm. Po nákresu příček na základovou desku jsme si vše prošli a poupravili o pár cm chodbu za předsíní. Nejvíce zabrat mi ale dala hlavní chodba uprostřed domku. Projektant nám doporučil šíři 140 cm, to se mi zdálo moc, 100 cm jak se často dává, mi zase připadlo úzké, takové stísněné… nakonec jsme dali 125 cm (i podle sádrokartonové desky) a jsme maximálně spokojeni.
S asfaltovou penetrací a následným nalepením lepenky jsem pomáhala já. Na usazení první řady tvárnic nám přišel na pomoc můj taťka. Natahali jsme šílené množství provázků a tvárnice usazovali do vápenocementové lože za pomocí šlauch váhy. První řada trvala snad dva dny. Poté začal přítel zdít sám. Zdilo se o víkendech a skoro každý den po práci. Bylo to nekonečné, ale u 4. řady, když jsem přijela s malým „ na kontrolu“ a viděla, jaká je to drbačka, když si musí všechno chystat, podávat, doměřovat a řezat sám, tak jsem si ze srandy zkusila uřezat pilou na ytong jednu tvárnici a ejhle šlo to. Sehnali jsme teda hlídání našemu 8měsíčnímu prckovi a začala jsem chodit na stavbu pomáhat, a hned to šlo rychleji. Až na překlady, to nám museli pomoci kamarádi.
Na příčky se použila zdící malta ytong a k obvodovému zdivu se přidělávaly za pomocí nerezových pásků na hmoždinky na ytong, které jsme objednali přes internet. Ono totiž v křehkém ytongu Lambda nedrží ty klasické, ale musí se použít ty lepší na to určené!!!!
První týden v srpnu jsme dozdili poslední řadu a náš domeček dostal uvnitř novou podobu a můžeme se těšit na pokrývače, ale o tom až příště…
Sdílet 
