Posunu se v čase – místní řemeslník do třetice – do začátku září, kdy jsme se kvůli dětem MUSELI přestěhovat, jsem ještě neměl osazený srcháč a obloženou koupelnu; měl jsem srovnanou betonovou stěnu, všechno zatřeno hydroizolační hmotou, hotové podhledy, ale sám bych to už obložit a osadit sprcháč nestihnul, takže jsem si opět pozval odborníka.
Zničil mi dvě stěny kachliček, protože zůstala na povrchu epoxidová spárovačka, čehož jsem si včas nevšimnul. To nejhorší ořezávám čepelí z lámacího nože, ale vypadá to katastrofálně. Nebyl schopen udělat žádnou netriviální díru (ono je to totiž víc práce, než na čtvrt minuty).
Jeho kolegu jsem načapal, jak mi na hydroizolačním nátěru proškrabává spáry lámacím nožem, takže hydroizolačka pod tím je pravděpodobně zničená. Rozflákaných kachliček také kvantum. Jen mne fascinovalo, jak nakonec strašně aktivně silikonovali. Přitom jinak se do drobností moc nehrnuli. Pochopil jsem při zúčtování. Za metr nataženého mého silikonu si účtovali 40 korun. Za osazení sprchového koutu 3.900. V životě už si do bytu místního řemeslníka nepustím.
Ještě před koupelnou jsem samozřejmě dokončil opláštění jádra, položil dlažbu, snažil se aspoň trochu vyrovnat mírné vlny, které jsem si nadělal nivelačkou.
Kolem dlažby jsem vytvořil vrchol nevkusu a amatérizmu (jak psal nějaký odborník kdesi na internetu) – soklík z nařezané dlažby. Z vrchu jsem ho zatáhnul fajnovou omítkou nebo tmelem Rigidur pod hladkými stěnami.
Kachličkami, které zbyly z koupeny jsem nakonec ještě obložil záchod. A to už se nebezpečně blížil konec srpna, tedy termín, kdy fakt MUSÍME být přestěhovaní.
Sdílet 
