Když jsem mu potom ještě napsal mail, aby nezapomněl počítat s tím, že tam bude dlažba a obklady v koupelně, přestal se mnou komunikovat a statickou zprávu už mi nedodal…
Ale alespoň jedna pozitivní věc – s odklizením bordelu mi přišel vhod sběrný den, kdy na ulici přistavili 2 kontejnery, které jsem milerád využil a nemusel si zařizovat kontejner vlastní.
S odklízením mi přijel pomoct brácha s taťkou (brácha mi jezdil pomáhat celý půlrok, za což mu velký dík, protože sám bych to neměl šanci stihnout) a celé odpoledne jsme byli oblaženi technokraválem ze sousedícího bytu ve vedlejším vchodu.
V dětském pokoji se třepala stěna, a neslyšeli jsme se ani o místnost dál. Naději, že to byla výjimka jsem ztratil dva dny později, kdy to začalo ve 14 hodin a končilo večer v půl deváté. Zachvátila mne panická hrůza, jelikož v takovém bytě by se nedalo žít, a opětovný prodej bytu bych finančně neutáhnul. Rozhodnul jsem se alespoň postavit v dětském pokoji protihlukovou předstěnu.
Volal jsem bývalému majiteli. Telefon vzala jeho manželka, a co prý chci? Když jsem se jí zmínil o kraválu, a chtěl vědět, kdo tam bydlí, začala na mne ječet, že prý lžu, že tam nikdo žádný kravál nedělá, že jediný, kdo tam dělá bordel, jsem já… Ufffff!!! Nashledanou! Hang up.
Mladí, bydlící vedle, naštěstí měli rozum a po upozornění už je to v pohodě.
Galerie
Sdílet 
