V posledních dvou dnech tohoto týdne nás čekala příprava schodišťových stupňů a jejich betonování a také dokončení komínu.
5. 12. 2020 – Den 110 – 10 hodin na stavbě
Ráno jsme plánovali, že betonování schodiště bychom mohli zahájit kolem 10. hodiny. Na 12. hodinu by měli dorazit majitelé domu a s betonáží pomoci, takže lidí bychom měli mít k dispozici dostatek.
Časové plány ovšem brzy vzaly za své. Práce nešla tak rychle, jak jsem si plánoval, a tak jsem 10 hodin neměl namontované ani všechny schodišťové stupně.
Od rána jsem připravoval schodišťové stupně a chystal si také spodní část bednění schodiště (první schod). Stupně jsem měl nařezané z OSB desek tloušťky 22 mm. Původně jsem si myslel, že desky zdvojím nebo pro zpevnění použiji kus prkna, ale protože nebyl čas, udělal jsem čela schodů jen z jedné vrstvy desky. Při betonování se to neukázalo jako ideální řešení, protože se některé stupně lehce prohnuly. To se naštěstí opraví budoucím dřevěným obkladem schodiště.
Na každou OSB desku jsem ze strany našrouboval kus dřevěné latě, přes kterou stupeň připevním na jedné straně do cihlové stěny pomocí turbošroubů a na druhé straně obyčejnými vruty do boční strany bednění. Tím se zajistí současně i to, aby se bednění nevyvalilo do boku.
Když bylo téměř 11 hodin a já měl připravené stupně sotva v polovině schodiště, vyrazil jsem z obavy o uzavření betonáren pro zavadlý beton. Spočítáno jsem měl, že potřebujeme cca 1,3 m3 betonu.
V nejbližší betonárce měli zavřeno. Volal jsem do dalších 4 betonáren v okolí – nikdo telefon nezvedal i když na webu svítilo, že je otevřeno. Otevřeno měla až Betonárna CEMEX v Praze.
Objednal 1,3 m3 betonu, abych se vešel do 3 tun.
Po příjezdu na stavbu už byli přítomni všichni brigádníci, kteří mezi tím natírali palubky na záklop střechy.
Dokončil jsem šalování schodišťových stupňů i první stupeň. Přibližně kolem 14:30 jsme začali betonovat.
Beton jsme na místě rozmíchávali v míchačce a v kolečku jej vozili do garáže. Tam jsme ho fankou přendavali do kbelíku, a ten u prvních schodišťových stupňů tahali nahoru kurtou jako v minulosti.
Po vybetonování prvních horních stupňů jsem na kbelík už vždy dosáhl a kurtu jsme mohli odložit.
Jakmile byl jeden schod zaplněn, začal jsem před hutněním plnit i dva schody pod ním, jinak by mi beton z horního schodu automaticky zmizel dolů. Hutnění jsem prováděl propichováním kusem roxoru a také zednickou lžící. Beton jsem nakonec urovnal hladítkem.
Při betonování podesty jsem si rovinu hlídal vodováhou a beton se snažil co nejvíce pěchovat, aby se dostal i do připravené kapsy v obvodové stěně.
Betonu nebylo dost, a proto jsme museli na místě namíchat ještě něskolik míchaček. Padly na to asi 4 pytle cementu, který jsme naštěstí měli koupený.
Betonáž jsme skončili kolem 18:30, ale na řadu přišlo ještě hodinové mytí nářadí, přívěsu i míchačky.
6. 12. 2020 – Den 111 – 5,5 hodiny na stavbě
Schody byly již ráno opatrně pochozí. Našlapovat jsem se snažil hlavně na dřevěné bednění.
Vzhledem k ideálním teplotám a nádhernému dopolednímu počasí jsem se rozhodl dokončit stavbu komínu.
Dopoledne bylo nádherné počasí, takže jsem si na kleštiny posadil pár fošen a přes ně rozmístil podlážky z lešení.
Komínové tvárnice jsem si postupně vyndaval na paletu s cihlami, z ní na podlážky a z podlážek jsem do určité výšky již zvládal zdění.
Když byl komín na mou postavu již nedosažitelný, umístil jsem na podlážky malou hliníkovou kostku a pokračoval ve zdění dál. Podařilo se mi vyzdít všechny tvárnice, ale už jsem neměl možnost vložit do nich poslední tenkostěnnou keramickou vložku.
Nezbylo mi nic jiného než si na hliníkovou kostku dát balík extrudovaného polystyrenu a dostat se ještě kus na hřeben střechy. To už pro mě bylo opravdu vysoko. Zřejmě proto, abych si dnešní den opravdu užil a vzpomínal na něj jako na nejvíc adrenalinový den v roce, přišel po obědě vítr silný tak, že jsem občas musel komín držet velmi pevně, aby mi nespadl, než do něj vložím výztužné tyče a připevním ho ke krovu.
Po dostavbě všech vložek jsem si připravil betonářskou výztuž, která má na koncích vytvořený závit. Rozdělil jsem si všechny výztuže na 4 hromádky a na každou přidal také závitovou tyč, která přijde úplně nakonec.
Na spodní betonářskou výztuž jsem podle návodu namontoval gumovou podložku, která by později měla zabránit protečení zálivkové směsi do komínových tvárnic. Výztuž jsem do komínu vždy vložil. Pokud to nešlo dál, pohybem nahoru a dolů jsem prorazil zbytky cementové malty, která se do otvoru mohla dostat při zdění a následném urovnávání tvárnic.
Pokaždé, když z výztuže v otvoru koukal jen malý konec, našrouboval jsem na závit spojku a do ní další díl výztuže. A tak pořád dokola. Posledním dílem je závitová tyč, na jejíž konec se nasadí „závlačka“. Ta se opře o komínovou tvárnici a zajistí, aby výztuž nezapadla do komína.
Tento postup bylo potřeba opakovat pro každý otvor.
Potom přišlo na řadu zalití otvorů s vloženou výztuží. Pro tento účel jsem si rozmíchal všechnu zbylou cementovou směs, která je součástí dodávky komínu, a namíchal ji hodně řídkou.
Do každého otvoru jsem postupně kelímkem naléval směs, dokud nebyly plné. Občas jsem trochu zahýbal závitovou tyčí, aby směs zatekla níž. Když se otvory zdály plné a současně mi došla zálivková směs, umístil jsem na vršek komínu krycí desku a připevnil ji maticemi.
Vzhledem k opravdu velmi silnému větru jsem nezvládl desku urovnávat pozičně vůči tvárnicím. Takže až bude hotové laťování střechy, matice nad krycí deskou povolím a desku urovnám.
Posledním krokem bylo nasazení ukončovacího nerezového kónusu a posledního dílu tenkostěnné keramické vložky, který je třeba seříznout na požadovaný rozměr. Po nasazení kónusu jsem si metrem naměřil potřebnou délku a poslední keramickou vložku zkrátil úhlovou bruskou.
Na hrdlo předposlední keramické vložky jsem po jeho očištění nanesl spárovací hmotu FM Rapid a poté vložil seříznutou vložku. Vyhladil jsem spoj vyhlazovačem spár a nanesl hmotu FM Rapid na vrchní stranu poslední keramické vložky.
Pak jsem nasadil nerezový kónus a přebytečnou spárovací hmotu vyhladil navlhčenou houbičkou.
Přišla obrovská úleva, protože jsem konečně mohl slézt z balíku polystyrenu umístěném na hliníkové kostce. Zbýval poslední krok – připevnit komín ke krovu.
Bylo by lepší, kdyby měl člověk ještě další ruce k dobru. Občas jsem raději držel kývající se komín, aby přečkal poryv větru. Následně jsem v pár vteřinách hledal rychle v návodu jak má být sada pro upevnění komínu ke krovu správně použita.
Nakonec se podařilo komín připevnit a já jsem mohl postupně rozebrat hliníkovou kostku, sundat ji do patra a s velkou úlevou odejít domů.
Sdílet 
