Krytina na celou střechu váží cca půl tuny. Odvezl jsem ji tedy bez problému obyčejným vozíkem za auto.

Stejně jako před pokládkou pojistné hydroizolace se začalo montáží okapnice. Ta již není hladká jako v předchozím případě (pod fólií), ale je též z embosovaného plechu. Okapnici jsem pouze malými hřebíčky přibil na nejnižší lať, aby měla malý přesah. Úkolem okapnice je svést vodu mimo dřevěné části střechy – přímo do okapu. Finální kotvení okapnice bude šrouby zároveň s krytinou.

Na střechu se brnkačkou vyznačila rovná čára podle které se založila první řada plechů. Krajní plechy jsou upraveny, aby na ně bylo možné naklapnout závětrnou lištu. Plech nemá první vlnku, ale je ohnutý směrem vzhůru. Do každé vlny se ještě na zemi vyvrtala malá dírka pro šroub. Dolní plechy jsou kotveny 2,5 cm od spodní hrany.

Namontoval se první, nejnižší plech, zkontrolovala se rovinnost, přiklopil se další plech, ten se také přišrouboval a takto se vlastně pokračovalo s celou řadou. Nad první řadou plechů jsou v některých místech vloženy sněhové zábrany – jedná se o nerezové kotvy, které jsou pod druhou řadou plechů přišroubovány třemi šrouby. Do těchto kotev se poté vloží nerezová trubka.

Poslední plech stranový plech nevychází celý (střecha není násobek šířky plechu), tak se jenom vyznačila potřebná šířka, plech se nechal ustřihnout na tabulových nůžkách a ohnout podobně jako první plech.

Před pokládkou další řady se na nečisto položil plech a zkontrolovala se pozice šroubů a pozice horní strany plechu. Na latě se brknačkou vyznačila další čára podle které se krytina pokládala. Plechy se předvrtaly, vytahaly na střechu a přišroubovaly.

Tímto způsobem se pokračovalo stále výše. Když byla položena 3. řada, bylo již možné nasadit závětrné lišty. Do lišty jsem vyvrtal dírky pro šrouby, lištu nasunul na krytinu a přišrouboval do kontralatě.

Na celou střechu padlo 228 tabulí plechu a těsně pod 1200 šroubů. V horní části střechy je potřeba vyřešit několik detailů. Jedním z nich je spojení dvou proti sobe jdoucích závětrných lišt. Půjčil jsem si široké rovné klempířské kleště, plechy nasunul na krytinu, naměřil, nakreslil, ustřihl a zafalcoval. Provedení plechování musí být takové, aby do střechy přirozeně nemohla voda. Detaily jsem ještě ošetřil klempířským tmelem.

Před dokončením posledních řad krytiny se na hřebeni natáhnul provázek od jedné strany k druhé. Podle tohoto provázku se budou klást hřebenáče. Hřebenáč není potřeba nijak upravovat. Spodní strana slouží jako větrací mezera – hřebenáč na krytinu doléhá pouze na vlny, přes které je přišroubovaný. Hřebenáč jsem šrouboval zároveň s vlnou krytiny, 2,5 cm od spodní hrany.

Krytina se na střechu klade přirozeně odspodu nahoru. Dokončení střechy by tedy vycházelo na horní roh střechy. To je problém při manipulaci. A pokud člověk nemá třeba plošinu, může být toto problém. Všechny řady krytiny se tedy neosadily až do konce (stejně je třeba poslední plech zakrátit na míru), ale vynechala se koncová řada. Tyto plechy se montovaly od hřebene směrem dolu – každý plech se musel podsadit. Práce to není kdovíjak složitá, ale samozřejmě, je to o něco pracnější… Během montáže poslední řady se nasadily a přišroubovaly i závětrné lišty – také odshora dolu.

Krytina má plochu cca 205 m² a její položení trvalo ve třech lidech 4 odpoledne. Nikdo z nás není pokrývač – práce s touto krytinou je poměrně snadná a rychlá.

Nyní již definitivně do domu střechou nepoteče. Po cca půl roce hrubé stavby je to super pocit. Samozřejmě, není možné „usnout na vavřínech“, ale je potřeba stavbu před zimou úplně uzavřít. Uvnitř bude možné pokračovat i přes zimu. Otvory pro střešní okna a odvětrání odpadu se budou dodělávat dodatečně – teď jsem spěchal před zimou, aby dovnitř nepršelo a nesněžilo. V den dokončení střechy se začínají montovat okna a vchodové dveře…