Dnes je běžné, že se pojistná hydroizolační fólie dává přímo na krovy – to byla i původní myšlenka. Ale celoplošné bednění mi přijde tak nějak poctivější i za cenu zvýšených nákladů.
Práce na střeše je poměrně náročná. Kromě toho, že hrozí pád z velké výšky, pracuje se v poměrně náročných polohách. V mém případě jsem často pracoval sám, což rozhodně nedoporučuji! Dále doporučuji používat pořádné boty s pevnou podrážkou. Práce na střeše je natolik náročná, že jsem s sebou většinou netahal telefon. Proto je z této akce poměrně málo fotek…
Po dozdění štítových stěn jsem začal nákupem 22 mm silných OSB desek, které budou složit na překrytí mezer mezi krokvemi, pozednicí a bedněním. Vždy mezi dvěma krokvemi jsem změřil otvor a uřízl OSB desku přesně na rozměr. Je lepší naměřit každou desku zvlášť, neboť rozteč krokví nemusí být vždy stejná. Výšku jsem zvolil takovou, aby byla mezera pod bedněním co nejmenší. Každou desku jsem přišrouboval pěti vruty. Tato část bude stejně překryta vnějším zateplením. Ale je lepší, když v tomto místě bude nějaká pevná přepážka.
Na bednění střechy jsem objednal z DEKu impregnovaná prkna 24x100x4000 a na bednění přesahů palubky 12,5x96x4000. Prkna nebudou vidět, ale palubky je nutné nejprve ošetřit postřikem proti plísním, houbám apod. a poté nabarvit. Jako impregnaci jsem použil stejný přípravek jako na ošetřená krovů – čirý impregnační prostředek DEKsan profi+. Ten se rozmíchal s vodou v doporučeném poměru a palubky se nastříkaly postřikovačem.
Po zaschnutí impregnačního přípravku se palubky natřely dvěma vrstvami lazury DEKfinish světlý dub. Barva samozřejmě záleží na vašich preferencích, zde bude světlejší barva dřeva, která bude kontrastovat s tmavou (antracitovou) střechou a okny.
Palubky usychaly buď na slunci, nebo uvnitř v patře v improvizované „sušárně“. S impregnací není problém a dřevo je možné „štosovat“ do více vrstev. Při nátěru lazurou není možné na jednu položit druhou, neboť by se palubky (nebo prokladky) obtiskly na lazuru. Navíc je potřeba dřevo ošetřit alespoň dvěma vrstvami. Pokud je potřeba více palubek najednou (což v této fázi stavby je), je nutné si je připravit předem, nebo mít někoho, kdo se o to stará. Plocha palubek je cca 60 m2 takže na to musí být docela velký prostor.
Bednění jako takové jsem začal přibitím prken na krovy. Prkna již byla impregnovaná z výroby, takže stačilo je vytahat do patra, zakrátit na patřičný rozměr a přibít. Akci jsem začal nataháním prken do horního patra – bylo to sice do poměrně velké výšky, ale v té době jsem měl před domem palety cihel, takže bylo možné prkna pokládat přímo na palety a prkna pak šla jednoduše přetáhnout. Do patra jsem přetahal vždy balík tak 30 – 40 prken, ty jsem maflem (okružní pila) ořízl na potřebnou délku – v mém případě jsou krokve cca 1 m od sebe, takže čtyřmetrové prkno vyšlo mezi 4 krokve, ale bylo ho nutné zkrátit cca o 10 cm. Prkno pak vycházelo vždy na polovinu krokve tak, aby bylo možné přibít na druhou polovinu další prkno, nebo palubku.
Pobíjet jsem začal z rohu, ze spodní strany – těsně nad OSB deskou, která je přišroubovaná k pozednici. Na přibíjení prken jsem používal hřebíky 2,5*50 – na každý spoj dva hřebíky (celkem jsem spotřeboval cca 15 kg těchto hřebíků). Vždy jsem přitloukl asi 6 prken nad sebe a na šesté pomocí alespoň třech vrutů přišrouboval další prkno, po kterém jsem chodil. Práce tímto způsobem byla poměrně rychlá – během jednoho dne (cca 10 hodin práce) jsem sám stihl pobít čtvrtinu střechy (od „vybalení“ dřeva z palety po přitlučení na krovy). Díky pomoci kamarádů jsem tuto fázi zvládl cca za 3 dny.
Bednění jsem neprováděl až úplně do hřebene. Je zde cca 10 cm široká větrací mezera kvůli větrání nezateplené půdy. Tento detail bude v další fázi stavby ještě nějakým způsobem ošetřit – musí to větrat, ale nesmí se tam dostat hmyz a voda.
Následovalo pobíjení palubkami. Ty byly již impregnované a natřené dvěma vrstvami lazury, takže je stačilo „pouze“ nařezat na potřebné délky a přibít na krovy. Toto je již o poznání náročnější práce. Pracuje se mimo půdorys domu, kde je možné snadno spadnout. Zde přišlo na řadu neustálé vázání se a zajišťování. Pro manipulaci na krovech jsem si ze dřeva vyrobil „žebřík“, který měl na koncích delší prkna. Ty se před manipulací přišroubovaly ke krovům a po žebříku jsem (samozřejmě zajištěný) chodil. Práce jde o dost pomaleji, ale v tomto případě se to uspěchat nedá…Začalo se spodní palubkou, která se přitloukla spodní hranou zároveň s krovem. Palubku jsme ve dvou lidech z horní strany položili na krokve a přitloukli hřebíky. Další palubky se jednoduše spojovali pomocí pera a drážky, takže nikam neujížděli. Vždy se dalo na střechu několik zkrácených palubek a poté se přibily. Tímto způsobem se pokračovalo na obou stranách domu. Celkem jde délkově o nějakých 34 metrů palubek.
Po pobití spodních přesahů se palubky přibily ke stranám. Na domě je cca 200 kusů palubek dlouhých něco přes 1 metr (od jedné krokve ke druhé, s přesahem). Přesah se nechával cca 15 cm – ten přijde v další fázi oříznout na přesný rozměr, aby byl po celé délce rovnoměrný. Palubky jsou na rozdíl od prken přibity až úplně nahoru ke hřebeni. Tam jsou sraženy k sobě a případný přesah se ořízl. Tato část logicky větrat nemusí (je pod ní venek) a je pohledová (mezera by byla vidět).
Při montáži palubek se rovnou namontovaly spodní okapní plechy na palubky. Jedná se o hliníkové plechy v antracitové barvě tvarované tak, aby případná stékající voda odkapávala mimo dům a ne na dřevěné části střechy. Plechy jsou pouze zajištěné malými hřebíčky, stejně přes ne bude natažena pojistná hydroizolace a budou přibity přes laťování.
V této části stavby dům již dostává nějakou rozumnou podobu – již nejde jenom o pár stěn mezi které prší, ale už je vidět jeho plná výška a tvar. Díky tomu, že v patře ještě nejsou příčky, je zde jeden velký prostor. Zbývá střechu dokončit, aby dovnitř definitivně nepršelo – následovat bude pojistná hydroizolace, laťování a krytina.
Sdílet 
