Kapitola 1. - rozhodnutí stavět

Od sestěhování v létě 2014 bydlíme s přítelkyní a její dcerou v bytě 2+kk v Horních Počernicích na 42 m². Lokalita to není špatná, dítě má školu 200 m od domu, autobus a obchoďák po ruce, nájem příznivý, ovšem s režijí (teplo, voda, elektřina, společný fond oprav atd.) v částce téměř 50 000 Kč ročně už to tak pěkné není. To samé platí o dalších okolnostech. Všudypřítomný trvalý hluk nás nebaví, soukromí minimální, sousedský diskomfort značný (to by zabralo samostatnou kapitolu). Na rozkládacím gauči v obýváku také nechceme spát do konce života... Přišlo tedy rozhodování, jakým směrem napřít společné síly. Podnájmů už bylo dost, a ceny nových bytů v Praze byly a stále jsou mimo naši mísu. Navíc oba pocházíme z vesnice, a tak nás to přirozeně táhlo z města ven. Měli jsme rychle jasno v tom, že nechceme bydlet přímo v Praze, ale zároveň nechceme bydlet jako myšky někde na poli nebo v satelitu. Jelikož jsme vycházeli z předpokladu, že budeme v budoucnosti závislí na práci v hlavním městě, chtěli jsme zůstat v rozumné dojezdové vzdálenosti. Ta vzdálenost má logicky zásadní vliv na cenu všeho. Přišlo tedy nějaké počítání. Při denním dojíždění 20 km do práce a z práce po dobu 20 let spotřebuje jedno průměrné auto asi 500 000 Kč při současných cenách paliv. S amortizací bychom byli někde u milionu. Možná to není příliš objektivní měřítko (okolnosti se můžou v čase měnit), když do toho ale ještě započítáme ČAS, tak je jakékoliv dojíždění poměrně drahé. Vyšel nám jednoduchý výsledek = trochu si připlatit a zůstat raději blíže než dále. Vznikl tak plán, že budeme na "záPraží" hledat pozemek pro stavbu našeho hnízdečka. O tom ale až v další kapitole.