Stále na začátku

O tom, že bychom postavili vlastní dům, přemýšlíme již několik let. Vzhledem k tomu, že jsme ještě nedávno oba studovali, tak to bylo celkem nereálné, ale pomalu jsme připravovali vše k tomu, že to jednou nastane.

Vše to začalo pozemkem, který byl ve spoluvlastnictví mé babičky, dvou tet a mého tatíka. Jednalo se sice o velký pozemek, něco přes 5tis m², který leží na konci vesnice a na okolních parcelách v posledních letech vyrostlo pár nových domků. Ale nebyl dle územního plánu určen jako stavební. A to z toho důvodu, že přes něj částečně vede vysoké napětí. Toto se podařilo vyřešit při poslední změně územního plánu (2010-2011), kdy ta část, která není pokryta ochranným pásmem, byla uschopněna jako zastavitelná. A došlo i k darování části pozemku obci pro rozšíření místní komunikace.

Vloni jsme si konečně řekli, že je na čase začít, a tím jsem se dostal k problému jak tento pozemek rozumně rozdělit. A proto po předběžném proměření jsme došli k řešení, jak pozemek rozdělit na tři díly, s tím, že alespoň na dvou z nich lze stavět.

S tímto náčrtkem jsem minulé léto (červen 2013) kontaktoval místního geodeta, aby vše zaměřil a nakreslil. To že se tato procedura protáhne skoro na rok, jsem opravdu netušil. Jako první byl problém v tom, že celý pozemek měl o cca 100m² více, než měl dle mapy mít, naštěstí alespoň seděly všechny hranice, takže nebyl problém s žádným ze sousedů. Tím se protáhlo zaměření, protože geodet musel na katastr několikrát a vše musel překreslovat.

Pak následovalo schválení dělení místním obecním a stavebním úřadem (listopad a prosinec 2013) a sepsání smlouvy o vyrovnání spoluvlastníků (leden 2014). Smlouvy připravila moje šikovná maminka. Toto všechno se dalo na katastrální úřad, což bylo začátkem tohoto roku. Shodou okolností začal platit nový občanský zákoník a na katastru jim všechno trvalo velmi dlouho. Jaké nemilé překvapení bylo, když po 52 dnech bylo naše řízení přerušeno, a předáno na mapové oddělení, kde ještě půl roku potom co zjistili, že je v mapě chyba, ji nebyli schopni napravit. Nebo lépe řečeno ji opravili, ale oficiálně to neoznámili nám vlastníkům. Takže následovalo další kolečko dopisů a lhůty na odvolání. Až začátkem května se vše podařilo a jeden z nově vzniklých pozemků patřil mému tatíkovi.

Pak jsme již jen sepsali darovací smlouvu a na katastru převedli pozemek na mě (červen 2014). Jupí, máme první rok za sebou a už alespoň vlastníme pozemek!

S tím, že přes pozemek vede VN jsem se postupně vyrovnal. Asi i díky tomu, že jsem studoval elektrotechniku, a něco málo o tom vím. A Vlastičce se pozemek již od začátku líbil i přes tuto vadu. A poté co jsem teď na pozemku již pár pracovních sobot strávil, musím říct, že za chvíli o „drátech“ člověk vůbec neví, a zatím tam na nás sáhnul klid, spokojenost, a dobrá atmosféra.

Tak první článek mám za sebou, a nyní již stavíme oplocení, tak doufám, že brzy zvládnu i další. :-)