Různé vody se liší obsahem rozpuštěných látek. V mořské je rozpuštěné množství soli (NaCl), v podzemní často dominují sloučeniny vápníku (Ca), destilovaná voda obsahuje jen rozpuštěné plyny a prakticky žádné jiné látky. Dešťová voda vzniká v atmosféře v podstatě stejným způsobem, jako voda destilovaná, ale velmi záhy se v ní zachycuje a rozpouští znečištění v atmosféře přítomné.
Může se jednat o spaliny, prach či pyl. Když pak voda dopadne na střechy domů, smyje z nich další usazené nečistoty. Pokud dešťovou vodu zachytíme, můžeme očekávat, že bude kyselá. Její hodnota pH je běžně 4-5. U pitné vody je rozsah stanoven na 6,5-9,5.
Celkový obsah rozpuštěných látek vyjádřený hodnotou vodivosti bude asi 2-6 mS/m.
U běžné pitné vody se vodivost pohybuje nejčastěji v hodnotách 20-70 mS/m.
Celkem se jedná o asi 10-20 mg/l rozpuštěných látek, hlavně vápník, amoniak, sírany, chloridy, dusičnany a menší množství běžných kovů (sodík, draslík, železo, mangan, zinek, hliník, olovo).
Kromě rozpuštěných látek obsahuje také nerozpuštěné částice, které na své cestě zachytila. Pro použití jako voda pitná nemá dešťová voda dostatečný obsah minerálů, i kdybychom dosáhli uspokojivého vyčištění.
Taktéž by bylo zapotřebí zvyšovat její hodnotu pH. Jako voda užitková je však použitelná velmi snadno.
Stačí jednoduchá mechanická filtrace, na odstranění nerozpuštěných nečistot a vodu lze využít k zalévání, oplachování, zkrápění či v domácnosti ke splachování toalet nebo praní.
Výhodou dešťové vody je, že má velmi nízkou tvrdost (tedy obsah vápníku) a tudíž netvoří vodní kámen a nenavyšuje spotřebu pracích prostředků. To je typicky problém u vody podzemní.
V Česku jsou průměrné srážky asi 500-700 mm ročně. Jeden milimetr srážek na metru čtverečním plochy představuje 1 litr vody. Ze střechy s plochou 100 m2 tak za rok může stéct přibližně 50-70 m3 dešťové vody.
Způsoby nakládání s dešťovou vodou (pokud se neplánuje jejich jiné využití) jsou:
1. vsakování
2. zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací
3. zadržování a regulované vypouštění do jednotné kanalizace.
Dotace rozlišují tři kategorie využití dešťové vody:
1. zalévání
2. zalévání a splachování
3. využití přečištěné odpadní vody pro splachování WC.
Třetí kategorie se liší tím, že kromě dešťové vody využívá také odpadní vody z umyvadel, sprch, van, praček a myček (tzv. šedé vody). Tato voda vyžaduje složitější systém čištění, jehož hlavním prvkem je biologická čistírna odpadních vod.
Jakákoliv užitková voda, která nesplňuje požadavky na pitnou vodu, musí být u odběrových míst jasně označena jako nepitná. Dále také nesmí být potrubí užitkové vody nijak propojeno s potrubím vody pitné. To představuje komplikaci při použití v domácnosti (splachování, praní).
Ač je dešťová voda relativně málo znečištěná a obsahuje málo živin, mohou se v ní začít množit bakterie. Snadněji než v pitné vodě se v ní také rozpouští různé látky, např. kovy. Proto je třeba dbát na správné skladování.
Ideální jsou podzemní jímky, kde je voda chráněná před slunečním světlem a udržovaná při stálé nízké teplotě. I tak se zde časem mohou bakterie rozmnožit.
Pokud je nádrž nadzemní, vystavená světlu, nebo dokonce otevřená do atmosféry, mohou do ní pronikat další nečistoty a různí živočichové. V takovém případě dochází velmi rychle ke zhoršení kvality vody.
Sdílet 
