Zdění 1. NP

V pondělí ráno mi ze stavebnin v Úvalech dovezli cihly. Plesnivé a porostlé mechem. Fanouš vyfasoval kýbl a kartáč a dostal za úkol cihle očistit a ty hodně špatný vyřadit k reklamaci s tím, že měl ohlídat, aby se na první řadu používaly jen ty čistý pěkný. Večer po práci jsem se stavil na pozemku skouknout, jak jde pánům práce od ruky a tehdy jsem pochopil, proč jsou na stavbách stavbyvedoucí, stavební dozory a většina stavebních firem požaduje u těchto lidí vysokoškolské vzdělání. Fanouš je totiž přesně ten člověk, kterej vás poslouchá jen proto, aby vám mohl odpovědět. Co mu říkáte, ho ale vesměs nezajímá. Tak jak jsem kýbl s kartáčem na stavbě ráno postavil, tak jsem ho tam večer našel. Cihly do prvního šáru naházeli i s mechem a navíc mi na rohy použili cihly k oknům. Prý byly hladký a vypadalo to líp. Pánové i s mým povedeným dozorem jsou velcí estéti. Během zakládání jim navíc došla voda, takže jsem z práce naháněl souseda. To, že jsem zedníky vyslal do rozestavěného dvojdomku, ve kterém soused bydlí a oni dorazili do dokončeného bungalowu myslíce si, že jsou správně, tady radši ani nebudu rozebírat. Kromě toho všeho mi objeli cihlama základovku kolem dokola. To, že bych si přál mít v baráku taky dveře, nebrali v potaz. Tohle je jedna z mála nevýhod úkolový mzdy, kdy platíte zedníky za vyzděné metry. Do jedenácti do večera jsem jim založenou první řadu krumpáčem ladil a vyladil podle svých představ. Pravda je, že velké francouzské dveře mi kluci vyprojektovali 30 cm od nuly, takže tam cihly měly být, ale vstupní dveře rozhodně podezděný být neměly.

Navíc jsem dlouho řešil s dodavatelem oken bezprahové dveře na terasu, tak si tam teď nehodim 30 čísel cihel. Na druhý den jsem si raději vzal půl dne volno a jel se taky realizovat. Pánové mi tvrdili, že nejsou blbci, v plánech číst umí a že chtěli cihle vyříznout. Když jsem se jich zeptal, proč mi tedy zazdili okno, tak se mi nějaké rozumné odpovědi nedostalo. Okno jsme nakonec šoupli o šár výš bo bylo stejně moc nízko a vypadalo to divně. Ten den se tedy nic moc hrozného nestalo.

Ve čtvrtek večer jsme se po cestě na chalupu stavili zkontrolovat práci a opět nás pánové nepotěšili. Vůbec se nám nedařilo dopočítat vzdáleností oken, až nám došlo, že ty vemena vyměřovali vzdálenosti z PD zevnitř domu, protože byli líný si to obejít. Okno technické místnosti šoupli o tloušťku cihle doprava a kuchyň zas doleva. Takže ve finále prskli mezi kuchyň a spíž jednu půlcihlu (nějakých 15 cenťáků) a ještě mi do práce volali, že bude „kapsa“ jen z jedný strany, ale že to z druhý strany vyříznou a polystyren tam nacpou, takže je to „cajk“. Kolem oken se totiž dávají cihly s kapsama, což už je dneska standard.

Tady už jsem se trochu rozčílil (no dobrá, nadával jsem jak kanál celou cestu do Poděbrad). Když jsem dorazil na místo setkání se zedníkem, proběhl asi následovný rozhovor, po kterém mě manželka označila za usurpátora, který se neumí chovat. Já si stojím za tím, že jsem byl až moc hodnej, bo každej jinej by je dávno vyrazil.

JÁ: Pane XXX, máte na stavbě metr? ON: Máme JÁ: A používáte ho? ON: Používáme JÁ: A jste si jistý, že ho umíte používat? No, každopádně si přidělali práci jen sami sobě. Bohužel bylo nadmíru jasné, že zdít umí, ale neumí číst v plánech, což není uplně dobré u zedníka. Ráno jsem se tedy sebral a jel z chalupy na pozemek je kontrolovat. Když jsem přijel, už měli vše opraveno a skládali překlady. Ty pochopitelně taky skládali blbě. Když jsem je na to upozornil, bylo mi řečeno, že je to víceméně fuk, hlavně, že je maj hořejškem nahoře a spodkem dole. Tak jsme si jen ujasnili, že „víceméně fuk“ to může být, až si budou stavit barák pro sebe a ne pro mě, doskládali překlady a jelo se domu. Od té doby šlo všechno jak po drátkách, dodělali se příčky, dozdilo, provedlo se srovnání pod spirolly, připravilo bednění a čekalo se na Condersáky, až budou mít spirolly připravený. Ale o tom až v příštím článku.