Reklama
Vyhledat: 

Žili jsme si šťastně a spokojeně. Já, manžel i naše dvě malé děti. Ovšem v tom jsem zahlédla ten inzerát na prodej domu kousek za městem. Byl velký. Se zahradou akorát. Za rozumnou cenu.

Dobrý den všem, co se rozhodli nebydlet v nájmu, ale ve svém.:-) Konečně jsme našli náš dům. Podepsali jsme rezervační smlovu, rešíme financování. Bohužel jsme uvízli v pasti informací.

Veškerá povolení jsou již vydaná, potřebné smlouvy podepsány, peníze z hypotéky na účtu, tak jdeme  na to.

Reklama

Delší dobu jsme hledali ideální pozemek pro stavbu nového domu. Vždy to naráželo na nějaké, ale. Jednou moc daleko od většího města, jindy zas příliš blízko silnicím atp. Když už jsme to začali vzdávat a říkali si, že asi navždy budeme smrdět v paneláku v podnájmu, začalo se v létě 2016 náhodou rýsovat něco zajímavého.

Často jsme slýchali, že získání stavebního povolení je běh na dlouhou trať, což nám na klidu moc nepřidalo. Na vše je potřeba oficiální vyjádření a když se přidá "nějaký papír" k "nějakému papíru", je toho ve finále "pěkná" kupa.

Tak tato otázka byla v našem případě více, než jasná. Původní majitel byl velký sběratel všeho, co se "jednou určitě bude hodit". Takže přes velké množství starého nábytku, matrací, nádobí, sklenic, prken na půdě, peřin, polštářů, přes zavařeniny ve špajzu až po zkyslé mléko v lednici.

Na začátku byla jen myšlenka resp. jen sen. Jelikož ve středočeském kraji žijeme společně již 8 let a a vždy jsme byli v pronájmu, za který se platilo v rozmezí od 9.500Kč do 17.000kč bez energií, šlo oknem docela dost penez za něco, co nebylo naše, i když bydlet se musí....

Klasická situace: Když se naše rodina rozrostla na tři členy, začal nám být náš byteček těsný. V Praze se nám žije a pracuje dobře, takže jsme hledali tam. Ceny větších bytů v rozumnějších lokalitách jsou ale momentálně hodně vysoko, tak už nám připadalo lepší si za jen o málo vyšší cenu pořídit dům (mít svůj vlastní kus země má něco do sebe). Měli jsme štěstí, viděli malý domek ve špatném stavu, zeptali se majitelů, jestli se třeba nebude prodávat a vyšlo to. Než jsme se ale stali oficiálními vlastníky, uteklo skoro půl roku.

Dvouletá estráda je konečně za námi. Několik pozemků nám nevyšlo, lidi slibují prodej a před podpisem smlouvy jim to například zakáže bývalá manželka. Jo i tohle se nám stalo!

Před čtyřmi lety jsem se rozhodl, že jednou budu stavět. Původně jsem si chtěl koupit malý dům, který bych si zrekonstruoval.

Po letní pauze opět přichází velká dřina. Dva měsíce je přece jenom dlouhá doba a tak jsem měl čas přemýšlet, jak budu postupovat dál a mohl si sestavit harmonogram prací do začátku zimy. Naštěstí letos začala zima celkem pozdě, až ke konci prosince, neboť harmonogram moc nevyšel a harmonogram  se mi posunul o tři týdny. Našli se vícepráce, takže už vím, že je vždy lepší ponechat si časovou rezervu. Všechny naplánované práce jsem ještě letos stihnul a dokonce jsem udělal práci nad plán.

V květnu a červnu probíhali stále demoliční a vyklízecí práce. Rušila se především elektroinstalace kromě suterénu. Veškerou stávající elektroinstalaci, kterou budu potřebovat v průběhu stavby, budu muset přepojit do suterénu.

Po téměř dvouročním hledání jsme našli dům, který splňoval skoro všechny naše požadavky. Věděli jsme, že rekonstrukce bude nutná. I když dům je skoro hned obyvatelný. Vše funguje, topí, svítí, voda teče, jímka jímá. Ale ....

4 roky jsem scháněl pozemek v okolí H.Počernic. Ceny pozemků stojí nesmyslné sumy přesahující 4 mil. Proto jsem se rozhodl koupit strarý dům s pozemkem a pak řešit stavbu.

Vlastně už opadly sněhy, a první teplejší dny dovolily si troufnout se pustit do něčeho opravdu velkého. A protože už bylo na čase, když jsme si vše rozmysleli, jak se vrhnout do díla, povolali jsme k našemu snažení rodinného příbuzného s bratrem.

Možná bude lepší se zase na pár okamžiků přiblížit ke klávesnici, a stále s čistýma rukama a klidem v hlavě začít rozmýšlet. Ještě jsem na nic hrubého nešáhli, a zhruba 80 - 100 hodin padlo na seriózní promýšlení toho, co s naším domečkem provedeme. Pořád lepší než koukat na televizi, nebo zabíjet čas, jsme si postupně začli malovat. To také patří k dílu samotnému.

Zdar prohlídkám objektu. Když jsme poprvé přijeli na prohlídku celého objektu, byli jsme mírně na rozpacích. Nechci psát jak to bylo vše úžasné a skvělé. Ale něco se ve mně pohnulo. Ne krása, ani fascinace domem, i když ta byla jako druhotná reakce, ale především výzva a pocit vvzkříšení "Fénixe" z popela. 

Hned, jak jsme konečně dostali klíče, šli jsme si pořádně prohlédnout, co jsme to vlastně koupili. Co budeme dělat jako první bylo při pohledu na metrovou trávu v zahradě, spoustu pneumatik, palet a jiného harampádí venku, v přístavcích, domě, jasné.

V r. 2015 jsme koupili starší dům z r.1890 na krásném slunném pozemku, že ho zrekonstruujeme. Bohužel, náklady na rekonstrukci by byly dražší než novostavba, tudíž jsme se rozhodli pro demolici svépomocí viz přiložené fotografie a video.

Jak jsme dostali klíče, tak jsme se dali do vyklízení domu. Přítel sehnal od kamaráda za odvoz kamna, díky kterým tam nemrzneme. Stačilo koupit jenom kouřovody a nainstalovat kamna do místnosti.

Mohlo by Vás zajímat

Diskuzní fórum